23 Cdo 1807/2008 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1807/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 3. 2010 Spisová značka:23 Cdo 1807/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.1807.2008.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Ochranné známky Dotčené předpisy:§ 8 předpisu č. 441/2008Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 4. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1807/2008 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Zdeňka Dese v právní věci žalobce BEST, a. s. se sídlem Rybnice 148, Kaznějov, PSČ 331 51, IČ 25201859, zastoupeného Mgr. Ing. Markem Němcem, advokátem, se sídlem Sedlčany, Nádražní 106, PSČ 264 01, proti žalovanému CS-BETON s. r. o., se sídlem Velké Žernoseky 184, PSČ 412 01, IČ 47287586, zastoupenému JUDr. Františkem Gahlerem, advokátem se sídlem Ústí nad Labem, Vaníčkova 1594/1, PSČ 400 01, o ochranu práv majitele ochranné známky, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 33 Cm 150150/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. října 2007, č. j. 3 Cmo 113/2007-44, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. října 2007, č. j. 3 Cmo 113/2007-44, v části, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, jakož i ve výroku o nákladech řízení před soudy obou stupňů, a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. listopadu 2006, č. j. 33 Cm 150/2002-29, v tomu odpovídající části výroku I., jímž byla zamítnuta zdržovací žaloba co do označení názvem „CSB-CLASSICO“, jakož i ve výroku o nákladech řízení, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 21. listopadu 2006, č. j. 33 Cm 150/2002-29, rozhodl, že žaloba o uložení povinnosti zdržet se prodeje, distribuce a propagace betonové dlažby označené názvem „CSB-CLASSICO“ a „CLASSICO“, se zamítá (výrok I.) a že žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení (výrok II.). Soud prvního stupně dovodil, že jádrem sporu je okolnost, zda žalovaný nabízí k prodeji produkty, jejichž označení je zaměnitelné s ochrannou známkou žalobce „KLASIKO“, registrovanou u Úřadu průmyslového vlastnictví pod č. 189947, přičemž může jít o zaměnitelnost jednak grafickou či vzhledovou, která je zřejmá při pouhém pohledu, jednak fonetickou, zřejmou při mluveném projevu. Pokud by mělo dojít k porušení práva k ochranné známce ve smyslu § 14 odst. 1 zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách, v rozhodném znění (tj, k době vzniku tvrzeného nároku žalobce), musely být podle názoru soudu dány obě složky zaměnitelnosti a především by muselo být z pohledu průměrného spotřebitele jít o označení skutečně zaměnitelné s příslušnou ochrannou známkou. V tomto případě je zřejmé, že fonetické znění označení používaného žalovaným je zcela shodné s ochrannou známkou žalobce „KLASIKO“. Naproti tomu grafická podoba tohoto označení je zcela rozdílná a nelze tedy hovořit o užívání ochranné známky žalobce jako takové, když shoda je dána jen v rovině fonetické. Označení produktů žalovaného „CLASSICO“, případně „CSB-CLASSICO“ proto nemohou podle názoru soudu prvního stupně způsobit záměnu výrobků žalobce distribuovaných pod označením a ochrannou známkou „KLASIKO“ s výrobky žalovaného pod označením „CLASSICO“, případně „CSB-CLASSICO“. Tento závěr podporuje rovněž tvarová odlišnost výrobků (betonové dlažby). Soud prvního stupně proto žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl. Vrchní soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání žalobce rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změnil tak, že žalovaný je povinen zdržet se prodeje, distribuce a propagace betonové dlažby označené názvem „CLASSICO“, a to po dobu trvání práv žalobce k ochranné známce č. 189947 v rozsahu, jak je dán ke dni vyhlášení tohoto rozsudku, jinak ve zbývajícím rozsahu zamítavý výrok potvrdil. Dále odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud především dovodil, že soud prvního stupně měl aplikovat již právní úpravu, obsaženou v zákoně č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, v rozhodném znění ke dni 25. 5. 2006, jak plyne z přechodného ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví, v odvolacím řízení je pak nutno postupovat podle § 8 odst. 1-3 zák. č. 441/2003 Sb. a podle § 4 zákona č. 221/2006 Sb. Ve věci samé odvolací soud zaujal názor, že pokud je užito označení „CLASSICO“, pak již fonetická shoda tohoto označení s ochrannou známkou žalobce „KLASIKO“, je-li užíváno pro shodný druh výrobků, odůvodňuje závěr, že je jím „asociována skutečnost existence ochranné známky žalobce a vyvolána pravděpodobnost záměny kolidujícího označení s ochrannou známkou chráněného označení“. Nehledě i ke grafické podobnosti obou označení, na trhu se zběžně orientující spotřebitel (co do nabídky zboží v daném, relativně velmi úzkém segmentu trhu) může být označením maten a může dovozovat spojení takto označeného výrobku s žalobcem a s jeho produkcí. Soud prvního stupně podle názoru odvolacího soudu pochybil – a potud byla námitka odvolatele poprávu – pokud jej k závěru o nezaměnitelnosti označení vedla výhradně grafická podoba označení a různost tvarů výrobků účastníků, neboť pro opačný závěr postačuje fonetická shoda kolidujících označení. Odvolací soud proto uzavřel, že volbu označení a jeho způsob užití žalovaným při totožnosti druhu výrobků účastníků je třeba považovat za zásah do práv žalobce podle § 8 odst. 2 písm. b) zákona o ochranných známkách č. 441/2003 Sb. a žalobce se právem domáhal ochrany. Odvolací soud tudíž podle § 220 odst. 1 o. s. ř. v rozsahu dalšího užívání označení CLASSICO žalovaným rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě vyhověl. Podle názoru odvolacího soudu však uvedený právní závěr nelze aplikovat na další označení žalovaného „CSB-CLASSICO“. Při posouzení splnění podmínek podle § 8 odst. 2 zákona o ochranných známkách, zde chybí fonetická i grafická shoda či obdobnost obou těchto označení. Obě označení nelze považovat ani za podobná, když nelze pominout, jak hojně je slovo „klasik, klasický, klasika“ zcela běžně užíváno a již tato skutečnost významnou měrou omezuje možnosti ochrany v podobě slovní ochranné známky. Podle odvolacího soudu nedojde u veřejnosti k vyvolání pravděpodobnosti záměny, včetně pravděpodobnosti asociace mezi uvedeným kolidujícím označením a ochrannou známkou žalobce. Odvolací soud proto v tomto ohledu uzavřel, že v tomto případě není zasahováno do práv žalobce z ochranné známky a uplatněním nároku na uložení povinnosti zdržet se užívání označení CSB-CLASSICO není možno vyhovět. V této části tedy odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby jako správné podle § 219 občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“) potvrdil. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání ze dne 1. 2. 2008, a to proti té jeho části, jíž byl potvrzen výrok rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, s odkazem na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel má zato, že je otázkou po právní stránce zásadního významu, zda může soud v témže rozhodnutí zakázat užívání obchodního označení a současně jej povolit. Podle odvolatele má zásadní význam, zda přidáním slovního dodatku či předložky k zakázanému označení pozbývá takový vlastní soudní zákaz platnosti. Soud zakázal žalovanému užívat označení „CLASSICO“ a současně povolil užívání „CSB-CLASSICO“, což znamená, že přidá-li se před cizí ochrannou známku nějaké slovo, je možno ji používat. To by však byl podle názoru odvolatele průlom do smyslu dosavadní známkoprávní ochrany. Dovolatel vytýká, že soud nesprávně použil v daném případě kriteria pro nekalou soutěž podle obchodního zákoníku, když rozhodl, že u označení „CSB-CLASSICO“ nehrozí vyvolání nebezpečí záměny s ochrannou známkou a zároveň rozhodl, že u označení „CLASSICO“ takové nebezpečí hrozí. Takové dvojvýrokové protichůdné rozhodnutí by mohl soud vydat při rozhodování o nekalé soutěži, v tomto případě je však předmětem známkoprávní ochrana, která představuje silnější zákonnou ochranu. Rozhodnutí, že lze užívat „CSB-CLASSICO“ za současného zákazu užívání „CLASSICO“ je v rozporu s imanentními znaky české a evropské známkoprávní ochrany. Dovolatel navrhl zrušit rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a částečně zrušit rozsudek soudu odvolacího, pokud jím bylo potvrzeno zamítnutí žaloby. Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvádí, že dovolání není důvodné, ani přípustné podle