23 Cdo 1820/2022 – Nejvyšší soud

23 Cdo 1820/2022-363 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně IMPRESSIO s.r.o., se sídlem v Praze 3, Řipská 828/18, identifikační číslo osoby 25742655, zastoupené Mgr. Milanem Schagererem, advokátem se sídlem v Praze 5, Plzeňská 276/298, proti žalované Mototechna Servis s.r.o., se sídlem v Otrokovicích, Zlínská 260, identifikační číslo osoby 49447483, zastoupené Mgr. Jiřím Stránským, advokátem se sídlem v Praze 8, Dopraváků 723/1, o zaplacení 150 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 26 C 214/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2022, č. j. 62 Co 398/2021-332, takto: I. Dovolání se odmítá v rozsahu, v němž směřuje proti výroku I rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2022, č. j. 62 Co 398/2021-332. II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2022, č. j. 62 Co 398/2021-332, ve výrocích II, III a IV, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 4. 6. 2021, č. j. 26 C 214/2017-277, ve výrocích II a III a doplňující usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 4. 11. 2021, č. j. 26 C 214/2017-311, se ruší a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 8 k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se v řízení domáhala po žalované zaplacení částky 150 000 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že předala své motorové vozidlo Kia Ceed 1.6 CRDI (dále jen „vozidlo“) žalované dne 26. 10. 2016 (správně 26. 10. 2015 – poznámka Nejvyššího soudu) k opravě po dopravní nehodě zaviněné třetí osobou. V průběhu opravy se však vozidlo v důsledku nesprávného postupu žalované při jeho umisťování na zvedací stolici zřítilo z výšky několika metrů a zároveň se nabodlo na jeden ze zvedacích háků, čímž došlo k jeho dalšímu poškození v rozsahu tzv. totální škody. Přestože žalobkyně nesouhlasila s opravou tohoto poškození vozidla způsobeného žalovanou, žalovaná vozidlo opravila. Žalobkyně odmítla takto svévolně opravené vozidlo převzít a se žalovanou jednala o náhradě vzniklé škody formou odkoupení vozidla žalovanou, nedošlo však k dohodě o výši kupní ceny. V řízení se tak žalobkyně domáhala po žalované zaplacení náhrady škody ve výši jí tvrzené hodnoty vozidla 150 000 Kč vzhledem k tomu, že žalovaná provedla neschválenou, neoprávněnou a neekonomickou opravu vozidla a nerespektovala volbu způsobu náhrady škody žalobkyně. 2. Žalovaná v řízení činila nespornými tvrzení žalobkyně o převzetí vozidla k opravě a jeho pádu ze zvedací plošiny, tvrdila však, že mezi účastnicemi byla uzavřena telefonická dohoda, že žalovaná opraví takto poškozené vozidlo na své náklady. Navrhovala zaplatit žalobkyni jako náhradu škody částku stanovenou znalcem Ing. Bartoněm odpovídající snížení hodnoty vozidla po opravě jeho poškození způsobeného žalovanou ve výši 18 100 Kč. 3. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 4. 6. 2021, č. j. 26 C 214/2017-277, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 18 100 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení částky 131 900 Kč s příslušenstvím (výrok II) a rozhodl, že žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Doplňujícím usnesením ze dne 4. 11. 2021, č. j. 26 C 214/2017-311, pak uložil žalobkyni i žalované povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 8 náhradu nákladů řízení ve výši 7 726,20 Kč a 1 326,30 Kč. 4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně předala žalované své vozidlo k opravě po dopravní nehodě. Poté, co bylo vozidlo žalovanou již opraveno, nikoliv však předáno zpět žalobkyni, došlo v provozovně žalované pádem vozidla z výšky (pádem z heveru) k jeho poškození (poškození jeho levé strany). Žalobkyně nesouhlasila s opravou vozidla po tomto poškození (soud prvního stupně na základě hodnocení provedených důkazů přisvědčil skutkovému tvrzení žalobkyně), žalovaná přesto jeho opravu provedla. Žalobkyně odmítla převzít takto opravené vozidlo, nedošlo k dohodě o ceně, za kterou by žalovaná vozidlo odkoupila. Ze znaleckého posudku soudem ustanoveného znalce Ing. Janouška soud prvního stupně zjistil, že obvyklá cena vozidla před jeho poškozením pádem z heveru činila 154 000 Kč, resp. za jeho prodej bez poškození byla reálná částka 150 000 Kč. Toto poškození vozidla nebylo fatálním, jeho rozsah však snížil prodejní cenu, oprava nebyla provedena ve značkovém servisu, avšak z hlediska bezpečnosti byla oprava žalovanou provedena kvalitně, opravou nebyl ohrožen technický stav vozidla a jeho bezpečnost. Tržní cena vozidla v důsledku poškození, ke kterému došlo po pádu z heveru (po opravě tohoto poškození) se podle závěrů znalce Ing. Janouška snížila o 10 000 až 15 000 Kč. Prodejní cena vozidla po jeho poškození pádem z heveru (před opravou provedenou žalovanou) se pohybovala okolo 80 000 až 100 000 Kč. Vozidlo ve stavu po poškození pádem z heveru nebylo možné provozovat. Oprava takto poškozeného vozidla byla vhodná, snadná a ekonomicky rentabilní a znalec se neztotožnil s tím, pokud pojišťovny posuzují takové poškození jako totální škodu. 5. Soud prvního stupně věc posoudil podle § 2894 odst. 1, § 2951, § 2969 odst. 1, § 2910 a 2944 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Uzavřel, že předmětem řízení byla škoda, kterou způsobila žalovaná. Přestože žalobkyně nesouhlasila s opravou vozidla po pádu z heveru, žalovaná tak učinila. Soud prvního stupně za stěžejní pro právní posouzení považoval otázku, o jakou částku se snížila hodnota poškozeného vozidla a zasáhla tak do majetkové sféry žalobkyně. Neztotožnil se s argumentací žalobkyně, která je vlastníkem vozidla, avšak odmítá jej několik let převzít a „požaduje zaplacení kupní ceny, kterou mělo vozidlo, po opravě poškození.“ Podle soudu prvního stupně žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 150 000 Kč, žalovaná nabízela zprostředkování prodeje za 125 000 Kč, rozdíl činil 25 000 Kč, přičemž plynutím času, kdy se žalobkyně rozhodla s vozidlem nenakládat, se hodnota vozidla přirozeně snižuje. Rozhodla-li se žalobkyně s vozidlem nenakládat, snížila tím jeho hodnotu a přirozeně se toto snížení odráží i v její majetkové sféře. I přes konstatování logického zdůvodnění závěrů znalcem Ing. Janouškem zejména ohledně nevhodnosti posoudit poškození vozidla jako totální škodu, vyšel soud prvního stupně při rozhodnutí o výši škody z částky stanovené znalcem Ing. Bartoněm (18 100 Kč), neboť tuto částku nabízela žalovaná na vyrovnání žalobkyni, přestože je vyšší než částka stanovená znalcem Ing. Janouškem. 6. Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím k odvolání žalobkyně (to směřovalo proti rozsudku soudu prvního stupně jako celku i proti doplňujícímu usnesení) a k odvolání žalované (do výroku III rozsudku soudu prvního stupně) odmítl odvolání žalobkyně proti výroku I rozsudku soudu prvního stupně (výrok I), rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II potvrdil (výrok II) a ve výroku III jej změnil tak, že uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 54 440 Kč (výrok III) a na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 17 908 Kč (výrok IV). 7. Odmítnutí odvolání žalobkyně proti výroku I odůvodnil odvolací soud tím, že uvedeným výrokem bylo žalobkyni vyhověno a žádná újma jí tímto výrokem rozsudku soudu prvního stupně nevzniká. Při věcném přezkumu správnosti výroku II rozsudku soudu prvního stupně se odvolací soud ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně. S odkazem na § 2944 o. z., podle nějž ten, kdo předal věc druhému (na kterého přešlo nebezpečí škody na věci) má právo požadovat náhradu škody za případné zničení, ztrátu či poškození svěřené věci, považoval nárok žalobkyně na náhradu škody podle 2951 o. z. ve svém základu za nezpochybnitelný (spor mezi účastníky byl pouze o výši kompenzace újmy), neboť žalobkyně svěřila vozidlo žalované (za účelem opravy po dopravní nehodě) a vozidlo se v době, kdy bylo u žalované, zřítilo z výšky několika metrů a zároveň se nabodlo na jeden ze zvedacích háků. Vzhledem k tomu, že vozidlo je stále umístěno u žalované, je opraveno a znalci hodnoceno jako vozidlo pojízdné i bezpečné, odvolací soud konstatoval, že se nejednalo o úplnou destrukci vozidla, tedy o jeho zničení (při zničení věci již neexistuje ve své funkční podobě a přestala být věcí v právním slova smyslu), ale pouze o jeho poškození. 8. Odvolací soud zdůraznil, že škoda se podle § 2951 o. z. primárně nahrazuje uvedením do předešlého stavu a pouze, pokud o to požádá poškozený, nebo když není naturální restituce možná, přichází na řadu peněžní náhrada. Přednost naturální restituce přiznaná textem zákona se obecně uplatní tehdy, požaduje-li škůdce náhradu bez toho, aby uvedl způsob. Jinak záleží na poškozeném, jaký způsob zvolí. Výsledný stav naturální restituce má být takový, jaký by byl, pokud by vůbec poškozený neutrpěl újmu. S odkazem na komentářovou literaturu však od