23 Cdo 1879/2023 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1879/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 9. 2023 Spisová značka:23 Cdo 1879/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.1879.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva o obchodním zastoupení Dotčené předpisy:§ 669 odst. 1,2 obch. zák. čl. 17 odst. 2 bod a), b) směrnice 653/86/ Kategorie rozhodnutí:B EU Zveřejněno na webu:16. 12. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1879/2023-1452 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně Ing. Bc. Venduly Fridelové, nar. 30. 4. 1967, se sídlem v Karlových Varech - Doubí, Strmá 192/4, PSČ 360 07, IČO 69979286, proti žalované UNIQA Management Services, s.r.o., se sídlem v Praze 6, Vokovice, Evropská 810/136, PSČ 160 00, IČO 25672703, zastoupené Mgr. Radkem Kocourkem, advokátem se sídlem v Praze, Havlíčkova 1043/11, PSČ 110 00, o zaplacení částky 1 452 279 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 72/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2023, č. j. 12 Co 355/2022-1421, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2023, č. j. 12 Co 355/2022-1421, v celém rozsahu, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. 8. 2022, č. j. 17 C 72/2014-1377, ve výroku I a III se ruší a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 1 526 795 Kč s příslušenstvím z titulu odškodnění obchodního zástupce podle § 669 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, (dále také jen „obch. zák.“). 2. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 12. 2. 2019, č. j. 17 C 72/2014-918, uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni částku 74 516 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od 26. 5. 2011 do zaplacení, a zamítl žalobu co do částky 1 452 279 Kč s příslušenstvím. 3. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. 10. 2019, č. j. 12 Co 202/2019-954, zrušil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavé části a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. Obvodní soud pro Prahu 2 poté rozsudkem ze dne 26. 8. 2022, č. j. 17 C 72/2014-1377, uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni částku 1 435 479 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od 25. 8. 2011 do zaplacení (výrok pod bodem I), zamítl žalobu co do částky 16 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od 25. 8. 2011 do zaplacení (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem III). 5. Soud prvního stupně přitom vyšel z toho, že: a) Žalobkyně uzavřela dne 27. 2. 2004 smlouvu o obchodním zastoupení se společností CREDIT SUISSE LIFE & PENSIONS Česká republika s.r.o. (právní předchůdkyně žalované), jíž se žalobkyně zavázala vykonávat činnost a) směřující k uzavírání smluv, b) spočívající ve sjednávání a uzavírání obchodů jménem zájemců a na jejich účet a c) spočívající v poskytování související odborné péče klientům. b) Dne 31. 8. 2006 uzavřela žalobkyně smlouvu o obchodním zastoupení, zprostředkování a o pomoci při správě smluv se společností Winterthur Česká republika s.r.o. (rovněž právní předchůdkyně žalované), jíž se žalobkyně zavázala, že bude vyvíjet odbornou činnost směřující k uzavírání smluv. c) Dne 1. 6. 2007 uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu o obchodním zastoupení, zprostředkování a o pomoci při správě smluv s tím, že bude vyvíjet činnosti spočívající v dlouhodobém a soustavném provádění prací směřujících k uzavírání obchodů. d) Dne 3. 3. 2009 uzavřely účastnice smlouvu o obchodním zastoupení, zprostředkování a o pomoci při správě smluv, na jejímž základě měla žalobkyně vykonávat obchodní zastoupení podle § 652 obch. zák. e) Dne 1. 11. 2009 uzavřely účastnice smlouvu o obchodním zastoupení, zprostředkování a o pomoci při správě smluv, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně pro žalovanou dlouhodobě zprostředkovávat uzavírání smluv s třetími osobami. f) Dne 1. 1. 2010 uzavřely účastnice mandátní smlouvu, na jejímž základě měla žalobkyně pro žalovanou vykonávat obchodní vedení a řízení regionu, případně více regionů v rámci interní obchodní služby mandanta, dále obchodní vedení a řízení manažerů obchodní služby a zprostředkovatelů v rámci regionu, obchodní vedení, řízení a hospodářskou správu regionálního ředitelství včetně klientského centra příslušného regionu, měla dosahovat obchodních cílů, resp. obchodních plánů, budovat a rozšiřovat interní obchodní služby, aktivně vyhledávat a navazovat spolupráci s potenciálními obchodními zástupci a zprostředkovateli, reprezentovat a propagovat se na veřejnosti a vykonávat zprostředkovatelské činnosti zejména v pojišťovnictví, penzijním připojištění, sjednávání rámcových smluv, kolektivním investování a předprodeji bankovních produktů. g) Za aktivní zařizování obchodních záležitostí vyjma výkonu zprostředkovatelské činnosti náležela žalobkyni základní měsíční odměna ve výši 55 000 Kč a dále odměna, která byla určena procentní sazbou z hodnoty pojistných smluv a dalších produktů uzavřených žalobkyni podřízenými obchodními zástupci, zprostředkovateli a manažery obchodních skupin. Za výkon zprostředkovatelské činnosti náležela žalobkyni provize stanovená provizním řádem a dále příspěvek na pohonné hmoty ve výši 7 000 Kč měsíčně. h) Smluvní vztah mezi účastnicemi zanikl na základě výpovědi žalované ke dni 28. 2. 2011. i) Dopisem ze dne 27. 5. 2011 uplatnila žalobkyně u žalované nárok na odměnu ve výši 74 516 Kč, na odškodnění ve výši 2 266 895 Kč a na příspěvek na životní pojištění za roky 2009 a 2010 ve výši 18 000 Kč. j) Dle výpočtu žalobkyně činila její provize za rok 2006 částku 852 735 Kč, za rok 2007 částku 1 488 127 Kč, za rok 2008 částku 1 596 163 Kč, za rok 2009 částku 1 717 475 Kč a za rok 2010 částku 2 266 895 Kč. k) Nepodařilo se prokázat, jaký byl přesný počet smluv, které žalobkyně v roce 2010, který byl soudem vybrán jako reprezentativní vzorek, pro žalovanou uzavřela. Bylo však prokázáno, že šlo nejméně o 776 smluv a nejvíce 894 smluv s tím, že některé byly změněny či ukončeny. Minimální podíl žalobkyně (vycházeje z existence smluv dle žalované za rok 2010 – 619) na celkovém počtu smluv v kmeni žalované činil cca 0,14 % [(619/446647) x 100]. l) Dále měl soud za prokázané i tvrzení žalobkyně, že za rok uzavírala kolem 500 až 600 smluv a že tedy pro žalovanou získávala nové zákazníky, o které se i nadále klientsky starala a řešila i změny jejich smluv. 6. Soud prvního stupně věc posuzoval podle § 669 obch. zák. a dospěl k závěru, že všechny tři podmínky pro poskytnutí odškodnění v řízení byly splněny a jako spravedlivé odškodnění shledal částku v maximální výši, neboť současně nevyšly najevo žádné skutečnosti svědčící pro její snížení. 7. Podle soudu prvního stupně žalobkyně pro žalovanou nejen získala, ale průběžně a soustavně získávala nové zákazníky, a současně po celou dobu své činnosti pro žalovanou či její právní předchůdce významně nejen rozvinula, ale soustavně rozvíjela obchod se zákazníky dosavadními. Žalobkyně vykonávala činnost obchodní zástupkyně pro žalovanou či její bezprostřední právní předchůdce kontinuálně 7 let (mezi lety 2004 – 2011), přičemž i v mandátní smlouvě byl vtělen závazek žalobkyně tuto činnost nad rámec nových povinností vykonávat, když v případě navazujících smluv se i více smluv pro účely odškodnění podle § 669 obch. zák. považuje za jeden vztah (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 23 Cdo 4957/2015). 8. Podstatná výhoda z činnosti žalobkyně pro žalovanou dle soudu spočívala již v tom, že vytvořila žalované a předtím jejím právním předchůdcům nejen rozsáhlou smluvní základnu, ale též tzv. klientský kmen, z nichž již z povahy věci musela mít značné výhody. Bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že tomu bylo jinak, tedy že žalovaná již neměla po ukončení vztahu obchodního zastoupení podstatné výhody z těchto obchodů, a to nikoli ke dni rozhodování soudu, ale k okamžiku, kdy k ukončení předmětného smluvního vztahu mezi účastníky došlo. Pokud žalovaná i nadále tvrdila, že výhody z činnosti žalobkyně jsou pro ni zanedbatelné či nulové, pak musí tuto skutečnost také prokázat. 9. Soud v tomto směru vycházel i z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k rozložení důkazního břemene v situaci, kdy strana zatížená důkazním břemenem objektivně nemá a nemůže mít k dispozici informace o skutečnostech významných pro rozhodnutí ve sporu, avša