23 Cdo 2023/2009 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2023/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 5. 2011 Spisová značka:23 Cdo 2023/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.2023.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Smlouva o akreditivu Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. § 682 obch. zák. § 331 obch. zák. § 375 obch. zák. § 689 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:19. 7. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2023/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Pavla Horáka, Ph. D. ve věci žalobkyně Nordmann, Rassmann Czech Republic s.r.o., se sídlem v Praze 5, Pekařská 12, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 45242143, zastoupené JUDr. Jiřím Bedrnou, advokátem se sídlem v Praze 6 - Bubenči, Puškinovo náměstí 14, proti žalované Československé obchodní bance, a.s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 857/14, PSČ 115 20, identifikační číslo osoby 00001350, o zaplacení částky 429 684 USD s příslušenstvím, event. 12 909 855 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 39 Cm 31/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2008, č. j. 5 Cmo 370/2008-369, takto I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 360 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce žalobkyně. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. prosince 2007, č. j. 39 Cm 31/2007-274, ve znění opravného usnesení ze dne 18. července 2008, sp. zn. 39 Cm 31/2007, rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 12 909 855 Kč s úrokem z prodlení ve výši 17,2 % ročně za dobu od 1. 1. 1997 do zaplacení (výrok I), v části o zaplacení úroků z prodlení z částky 12 909 855 Kč ve výši 1,8 %% ročně za dobu od 1. 1. 1997 do zaplacení žalobu zamítl (výrok II), v části týkající se plnění v cizí měně, tedy v části týkající se zaplacení částky 429 984 USD s příslušenstvím řízení zastavil (výrok III) a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků (výrok IV) a o povinnosti žalované zaplatit České republice na soudním poplatku 1 032 680 Kč (výrok V). K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 27. listopadu 2008, č. j. 5 Cmo 370/2008-369, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu ve vyhovujícím výroku ve věci samé I. a nákladových výrocích IV. a V. potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud vyšel ze skutkových závěrů soudu prvního stupně. Ministerstvo financí povolilo žalobkyni na základě její žádosti čerpání finančních prostředků z tzv. účtu „SOMA“ (zřízeného na základě mezinárodní dohody uzavřené mezi Českou a Slovenskou federativní republikou a Tureckou republikou u Centrální banky Turecké republiky), a to ve výši 3 000 000 USD s disážiem 12 % a termínem vrácení prostředků ve výši 2 640 000 USD do státního rozpočtu do 31. 12. 1996 a dále mu bylo povoleno čerpat další prostředky ve výši 750 000 USD s disážiem 11 % a termínem vrácení do 31. 10. 1996. Žalobkyně následně objednala u turecké společnosti RODOP TUTUN TICARET VE SANAYI, A.S., (dále jen „RODOP“) dodávku tabáku, jejíž cena měla být zaplacena z uvedeného účtu SOMA, a to formou neodvolatelného dokumentárního akreditivu ve výši 3 643 200 USD platného do 1. 12. 1996. Nakoupený tabák měl být dále prodán německé společnosti REEMTSMA. Dne 31. 10. 1996 dala žalobkyně žalované příkaz k otevření akreditivu ve prospěch beneficienta – společnosti RODOP na částku 3 643 200 USD s tím, že akreditiv měl být platný do 1. 12. 1996 a výplaty měla provést zahraniční banka EMLAK BANK Izmir (dále jen „EMLAK BANK“). Žalovaná poté akreditivní listinu vystavila dne 7. 11. 1996 a v tentýž den žalobkyni o otevření akreditivu písemně informovala. Mezi účastnicemi řízení došlo k uzavření smlouvy o otevření akreditivu, nebylo však v ní výslovně sjednáno, že EMLAK BANK bude po výplatě z akreditivu hojena prostředky z účtu SOMA. V době, kdy měl být akreditiv vyplacen, byl na účtu SOMA dostatek prostředků, současně však došlo z turecké strany z důvodů souvisejících s dělením ČSFR na dva samostatné státy k blokaci těchto prostředků. O těchto problémech se dozvěděla od EMLAK BANK i společnost RODOP, která byla přímo vyzvána, aby předmětný tabák ani nenakládala na loď do vyřešení problémů s akreditivem. Společnost RODOP se proto ani nepokusila o čerpání akreditivu a obchod s žalobkyní neuskutečnila. K deblokaci prostředků pak došlo až po výslovném souhlasu slovenské strany ke dni 27. 11. 1996. Vzhledem k závaznému právnímu názoru dovolacího soudu, který vyslovil v rozsudku ze dne 28. února 2007, č. j. 32 Odo 1054/2004-221, dospěl odvolací soud, ve shodě se soudem prvního stupně, že žalovaná porušila svou právní povinnost zajistit proplacení akreditivu a žalobkyně jednala v souladu se svou prevenční povinností podle ustanovení § 415 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Podle § 689 obch. zák. je při dokumentárním akreditivu banka povinna poskytnout oprávněnému plnění, jestliže jsou bance předloženy během platnosti akreditivu dokumenty určené v akreditivní listině. Splnění závazku banky poskytnout plnění nemůže být vázáno na dostatek finančních prostředků na účtu příkazce. I kdyby na tomto účtu dostatek prostředků nebyl, nic by to na povinnosti banky poskytnout plnění neměnilo. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Podle obsahu dovolání přitom namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] a vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o. s. ř.). Dovolatelka polemizuje se závěry dovolacího soudu, které vyslovil v rozsudku ze dne 28. února 2007, sp. zn. 32 Odo 1054/2007. Právní závěr dovolacího soudu nebyl přesvědčivý. Od závazného právního názoru dovolacího soudu se pak rozvíjely nesprávné závěry soudů nižších stupňů. Porušení, resp. nenaplnění smluvního vztahu mezi žalobkyní a Ministerstvem financí ČR nebylo způsobeno žalovanou. Oprávněný z akreditivu, ačkoli mohl předložit dokumenty specifikované v akreditivní listině a požádat o výplatu z akreditivu, neboť závazek banky vystavující akreditiv zde nepochybně byl, této možnosti nevyužil a obchod údajně se žalobkyní neuskutečnil. Žalovaná splnila svou povinnost vyplývající z ustanovení § 682 obch. zák. Na podkladě UCP mohl oprávněný uplatňovat nároky z akreditivu přímo na žalované jako bance vystavující akreditiv. Nebo banka EMLAK BANK mohla požadovat na žalované hojení z jiných prostředků než z účtu SOMA. Tyto pravidly dané povinnosti žalovaná nikdy nepopírala ani nezpochybnila. Nemůže být odpovědná za to, že akreditiv, podle UCP funkční, použit nebyl. Použitelnost akreditivu nezávisela výlučně na použitelnosti prostředků z účtu SOMA. Kdyby však žalovaná byla činěna odpovědnou právě za použitelnost prostředků právě z účtu SOMA, byla by na ni přenesena odpovědnost za problémy, které nastaly v důsledku rozpuštění Československé federace, konkrétně problémy při dělení prostředků, k nimž patřil i zůstatek účtu SOMA mezi nástupnické státy. V daném případě nešlo o běžný obchod, kdy k zaplacení zboží na straně žalobkyně měly být použity prostředky ČR, které byly žalobkyni ze strany ČR svěřeny a které žalobkyně měla po provedení transakce vrátit do státního rozpočtu ČR, po odečtení nákladů. I na straně žalobkyně měla být předpokládaná dostatečná odbornost při řešení komplikovanějších zahraničních obchodů, pokud ji ČR zmocnila k provedení deblokace její pohledávky v Turecku. Závěr o plnění prevenční povinnosti podle ustanovení § 415 obč. zák. na straně žalobkyně, když nebyly využity všechny možnosti uskutečnění obchodní a hojení z akreditivu, které byly možné a byly sjednány, je podle dovolatelky problematický. Dovolatelka namítá, že „je problematické, jak by měl být posuzován průměrný zisk žalobkyně, když šlo o obchod svým způsobem ojedinělý, který žalobkyně neuskutečňovala běžně. Pokud by měl být nahrazen průměrný ušlý zisk, nešlo by o náhradu částky představující disážio, ale částky, která by měla být posuzována na základě jiných kriterií“. Dovolatelka dále nesouhlasí s některými skutkovými závěry odvolacího soudu. Názor dovolacího soudu vyšel z tvrzení žalobkyně, nikoli z provedeného dokazování, že EMLAK BANK odmítla sjednané plnění poskytnout, resp. oprávněné sdělila, že akreditiv proplacen nebude, což nebylo důkazy osvědčeno, resp. z nich nevyplývá