23 Cdo 2135/2025 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2135/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 12. 2025 Spisová značka:23 Cdo 2135/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:23.CDO.2135.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smluvní pokuta Moderační právo soudu Dotčené předpisy:§ 301 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 1. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2135/2025-261 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce v právní věci žalobkyně České republiky – Ministerstva financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, identifikační číslo osoby 00006947, proti žalované IES RECYCLING, a.s., se sídlem v Olomouci, Dolní náměstí 200/2, identifikační číslo osoby 25378031, zastoupené JUDr. Tomášem Klimkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Olomouci, Novosadský dvůr 765/6, o zaplacení 482 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 20 C 288/2023, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě –pobočky v Olomouci ze dne 3. 4. 2025, č. j. 75 Co 15/2025-239, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 3. 4. 2025, č. j. 75 Co 15/2025-239, se ruší v části výroku I, jíž byl změněn rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 22. 10. 2024, č. j. 20 C 288/2023-196, tak, že žaloba byla co do částky 482 500 Kč s příslušenstvím zamítnuta, a ve výrocích II a III a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se v řízení na žalované podanou žalobou (původně) domáhala zaplacení částky 965 000 Kč s příslušenstvím představující smluvní pokutu podle smlouvy o dílo ze dne 24. 5. 2010, jejímž předmětem byla supervize akce „Úprava řeky Stonávky v km 0,00-2,90 etapa A“. Smluvní pokuta měla utvrzovat povinnost žalované protokolárně předat žalobkyni závěrečnou zprávu o výsledcích supervize do dne 9. 1. 2020, což však žalovaná ke dni podání žaloby (27. 9. 2023) neučinila. 2. Okresní soud v Olomouci jako soud prvního stupně (svým v pořadí prvním) rozsudkem ze dne 20. 3. 2024, č. j. 20 C 288/2023-92, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 965 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II) a o povinnosti žalované k zaplacení soudního poplatku (výrok III). 3. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci následně k odvolání žalované jako soud odvolací usnesením ze dne 26. 6. 2024, č. j. 75 Co 133/2024-144, zrušil (první) rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 4. Soud prvního stupně poté (svým v pořadí druhým) rozsudkem ze dne 22. 10. 2024, č. j. 20 C 288/2023-196, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 725 400 Kč s příslušenstvím (výrok I rozsudku soudu prvního stupně), řízení zastavil co do částky 239 600 Kč s příslušenstvím (výrok II rozsudku soudu prvního stupně), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III rozsudku soudu prvního stupně) a o povinnosti k zaplacení soudního poplatku (výrok IV rozsudku soudu prvního stupně). 5. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, že strany dne 24. 5. 2010 uzavřely smlouvu o dílo, podle níž byla žalovaná povinna provést supervizi akce „Úprava řeky Stonávky v km 0,00-2,90 etapa A“, a to včetně vypracování a odevzdání závěrečné zprávy, nejpozději do 10. 12. 2019. Uvedený závazek žalované byl v čl. 7.1 smlouvy utvrzen ujednáním, podle kterého se v případě prodlení zhotovitele s předáním výsledků supervizní činnosti snižuje cena díla o 10 % za každý započatý týden prodlení. Podle čl. 7.2 smlouvy je snížení ceny díla dle čl. 7.1 smlouvy limitováno maximálně do 50 % dohodnuté ceny díla. Žalovaná žalobkyni dne 10. 12. 2019 předala dokument označený jako „stanovisko k dílčí závěrečné zprávě“, který ovšem neodpovídal požadavkům smlouvy. Žalovaná závěrečnou zprávu supervize vypracovala až v dubnu roku 2024 a žalobkyni ji zaslala dne 25. 4. 2024; neproběhlo však její protokolární předání a převzetí. 6. Po právní stránce soud prvního stupně konstatoval, že žaloba je důvodná, neboť žalobkyně porušila svou smluvní povinnost dodat a protokolárně předat žalobkyni vypracovanou závěrečnou zprávu o výsledcích supervize ve sjednaném termínu. Odevzdané stanovisko nebylo možno považovat za závěrečnou zprávu o supervizi, neboť nesplňovalo smluvní požadavky; navíc ani nedošlo k jeho protokolárnímu převzetí a předání. Soud prvního stupně dále uzavřel, že předmětné ujednání o snížení ceny je podle jeho obsahu nutno posoudit jako ujednání o smluvní pokutě, které nebylo neurčité ani nepřiměřené ve smyslu § 301 zákona č. 513/1991, obchodní zákoník, dále jen „obch. zák.“. Z uvedených důvodů proto soud prvního stupně žalobě vyhověl v plném rozsahu. 7. Odvolací soud k odvolání žalované napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v té části výroku I, jíž soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 242 900 Kč s příslušenstvím, a ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 482 500 Kč s příslušenstvím, výrok I rozsudku soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba zamítá (výrok I napadeného rozsudku), rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II napadeného rozsudku) a o uložení povinnosti k zaplacení soudního poplatku (výrok III napadeného rozsudku). 8. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, po stránce právní však dospěl ke zčásti odlišnému závěru. Odvolací soud zdůraznil, že sjednaná smluvní pokuta představovala 50 % sjednané ceny díla (dohodnuté ve výši 1 930 000 Kč bez DPH), přičemž nebyla sjednána jako sankce za neprovedení celého díla (samotné supervize), nýbrž pouze za prodlení s odevzdáním závěrečné zprávy o jeho provedení. Podle odvolacího soudu nebylo v řízení sporováno, že by žalovaná vyjma nedodání závěrečné zprávy své závazky ze smlouvy nesplnila. Pouhé nepředání závěrečné zprávy pak podle odvolacího soudu nemůže být sankcionováno smluvní pokutou ve výši 50 % z celkové ceny díla, neboť takto sjednaná pokuta není přiměřená hodnotě a významu zajišťované povinnosti. Dle odvolacího soudu nelze odhlédnout ani od toho, že žalobkyně v řízení netvrdila, že by jí nepředáním zprávy vznikla škoda, případně jakékoliv jiné komplikace. Odvolací soud proto uzavřel, že výše žalobkyní požadované smluvní pokuty je nepřiměřená. Jako přiměřenou shledal smluvní pokutu ve výši 25 % ceny díla, jíž odpovídala částka 482 500 Kč, která byla již zčásti (tj. co do výše 239 600 Kč) žalovanou uhrazena. II. Dovolání a vyjádření k němu 9. Rozsudek odvolacího soudu (výslovně v měnící části výroku I a ve výroku II) napadla žalobkyně dovoláním, ve kterém namítla, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (představované zejména rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. 23 Cdo 231/2010, ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. 32 Cdo 3622/2011, či ze dne 27. 11. 2017, sp. zn. 32 Cdo 2556/2017), podle níž nelze hodnotit přiměřenost smluvní pokuty podle výše, jíž dosáhla v důsledku dlouhodobého prodlení dlužníka. Žalobkyně v dané souvislosti rovněž uvedla, že podle dalších rozhodnutí Nejvyššího soudu (například usnesení ze dne 27. 7. 2006, sp. zn. 33 Odo 810/2006, či rozsudku ze dne 23. 10. 2006, sp. zn. 33 Odo 1385/2004) je z pohledu dobrých mravů akceptovatelná a přiměřená i smluvní pokuta ve výši 0,5 % z dlužné částky denně, přičemž – s ohledem na délku prodlení – požadovaná smluvní pokuta odpovídá sazbě 0,0313 % z ceny díla denně. 10. S ohledem na výše uvedené nesprávné právní posouzení věci ze strany odvolacího soudu žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek změnil tak, že se rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzuje, případně aby jej zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 11. Žalovaná se k podanému dovolání nevyjádřila. III. Přípustnost dovolání 12. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.). 13. Dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou, za kterou jedná osoba s právnickým vzděláním [§ 241 odst. 2 písm. b) a § 241 odst. 4 o. s. ř.]. Nejvyšší soud rovněž shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř. a dále se zabýval jeho přípustností. 14. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští. 15. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odv