23 Cdo 2159/2015 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2159/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 9. 2017 Spisová značka:23 Cdo 2159/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.2159.2015.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Ochranné známky Nekalá soutěž Dotčené předpisy:§ 8 odst. 2 předpisu č. 441/2003Sb. § 44 odst. 1 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 12. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2159/2015-355ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Palírna u Zeleného stromu a.s. (dříve GRANETTE & STAROREŽNÁ Distilleries a.s.), se sídlem v Ústí nad Labem, Krásné Březno, Drážďanská 14/84, PSČ 400 07, IČO 27336760, zastoupené Mgr. Tomášem Chlebounem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Vinohradská 343/6, PSČ 120 00, proti žalované Milan Metelka a.s., se sídlem v Drnovicích č. p. 723, PSČ 683 04, IČO 29182867, zastoupené JUDr. Jiřím Ponížilem, advokátem, se sídlem v Brně, Lidická 2006/26, PSČ 602 00, o ochranu práv majitele ochranné známky a ochranu před nekalou soutěží, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 21 Cm 69/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. listopadu 2014, č. j. 3 Cmo 92/2014-287, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 3. listopadu 2014, č. j. 3 Cmo 92/2014-287, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. prosince 2013, č. j. 21 Cm 69/2011-247, se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. prosince 2013, č. j. 21 Cm 69/2011-247, jako svým druhým rozsudkem ve věci poté, co jeho předchozí rozhodnutí bylo zrušeno odvolacím soudem, zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost zdržet se při výrobě, uvádění na trh, distribuci a propagaci alkoholických výrobků užívání označení a označení obsahující slovo „hajný“ ve všech pádech množného i jednotného čísla (výrok pod bodem I). Zamítl i žalobu, aby žalované byla uložena povinnost omluvit se žalobkyni za nekalosoutěžní jednání a porušování práv k jejím ochranným známkám a aby jí byla uložena povinnost zaplatit 100 000 Kč (výrok pod bodem II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem III). Soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně je vlastníkem ochranných známek „chránících vesměs výrobky třídy 33, tj. alkoholické nápoje s výjimkou piva“, zapsaných pod čísly 21278 (ÚPV), 9067621 (OHIM), 469623 (ÚPV) a 480218 (ÚPV) následujícího vyobrazení: a že je též vlastníkem slovní ochranné známky MYSLIVEC zapsané pod číslem 325308 (ÚPV). Žalobkyně vyrábí alkoholický nápoj Stará myslivecká od roku 1847. Žalovaná v srpnu 2011 uvedla na trh destilát s etiketou a dne 4. prosince 2013 Úřad průmyslového vlastnictví zapsal toto označení jako ochrannou známku s právem přednosti k 16. květnu 2011, mj. též pro výrobky ve třídě 33. Ve svém prvním rozsudku soud prvního stupně žalobu zamítl, když měl za to, že etiketa žalované není zaměnitelná s ochrannými známkami žalobkyně a slovo hajný nepovažoval za zaměnitelné se žalobcovou slovní ochrannou známkou Myslivec. Odvolací soud tento rozsudek zrušil a uložil soudu prvního stupně, aby doplnil dokazování a zabýval se věcí i z hlediska dobrého jména ochranné známky a též z hlediska nekalé soutěže. Soud prvního stupně konstatoval, že došlo k posunu ve skutkovém stavu, neboť sporné označení bylo zapsáno jako ochranná známka. Soud proto dospěl k závěru, že žalobě nelze z hlediska známkoprávního vyhovět. Přesto zkoumal otázku dobrého jména ochranných známek žalobkyně. Vzal za prokázané, že žalobkyně poměrně intenzivně propaguje své výrobky označené ochrannými známkami, podstatná část veřejnosti v České republice výrobek žalobkyně zná, zná název Stará myslivecká i etiketu, která je shodná s obrazovou ochrannou známkou č. 9067621 v barevném provedení. Rozhodné dominantní prvky sdílí všechny obrazové ochranné známky. Soud dospěl k závěru, že tyto známky mají dobré jméno. Ohledně slovní ochranné známky „Myslivec“ vzal za prokázané, že spotřebitelé běžně užívají tuto zkratku pro označení výrobků žalobkyně, není však využívána při propagaci. Soud nezohlednil znalecké posudky týkající se zaměnitelnosti slov „hajný“ a „myslivec“, neboť otázku zaměnitelnosti musí posoudit soud. Nezohlednil ani průzkumy týkající se zaměnitelnosti, které nadto obsahovaly spekulativní otázky. Z hlediska nekalé soutěže srovnával soud dojem, který činí výrobky žalobkyně a žalované. Dospěl k závěru, že dojem je zcela odlišný. Výtvarný styl žalované se nedovolává letité tradice, její etiketa obsahuje označení obchodní firmy žalované METELKA. Upozornil na to, že průměrný spotřebitel je jistě gramotný a tudíž schopný přečíst, zda kupuje Starou mysliveckou či Zlatého hajného. Názvy jsou vyvedeny jiným typem písma, v jiné barvě a na jiné části etikety. Fonetickou a vizuální podobnost shledat nelze. Sémantickou podobnost slov myslivec a hajný žalobkyně podle soudu prvního stupně přeceňuje a vytrhává z kontextu pouhou část slovního prvku užitého žalovanou. Soud dále odkázal na právní závěry Úřadu průmyslového vlastnictví, kterými se vypořádal s námitkami žalobkyně proti zápisu sporné ochranné známky žalované a ztotožnil se s nimi. Žalovaná udělala vše, aby svůj výrobek odlišila od výrobku žalobkyně. Výrobek žalobkyně „Stará myslivecká Premium“ v dvoubarevném zlatohnědém provedení není na trhu dostatečně dlouho, jeho etiketa není v myslích spotřebitelů spojena s výrobky žalobkyně stejně jako etiketa barevná. Žalobkyni a jejím výrobkům nelze poskytovat takovou ochranu, která by vylučovala z trhu jiné výrobce jen proto, že jsou jejich výrobky označované lesními a loveckými motivy. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 3. listopadu 2014, č. j. 3 Cmo 92/2014-287, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, právní závěry soudu prvního stupně považoval za správné, včetně závěru o tom, že poté, co byla zapsána ochranná známka žalované, nelze za takto změněné situace žalobě vyhovět z titulu ochrany práv majitele ochranné známky. Námitku žalobkyně, že ji soud nepoučil, že jednání žalované nemůže být nadále považováno za porušování práv k ochranným známkám žalobkyně, považoval za nedůvodnou a účelovou, neboť jednak žalobkyně věděla, že se původně nezapsané označení žalované stalo formálně chráněným označením, jednak nešlo o případ jiného posouzení, než podle účastníkova právního názoru. Nebyly proto splněny podmínky § 118a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Z hlediska nekalosoutěžního posouzení odvolací soud zdůraznil správnost posuzování zaměnitelnosti soudem prvního stupně z hlediska celkového dojmu, ve kterém nepřeváží jistá podobnost slovních prvků „myslivec“ a „hajný“ natolik, aby byla dána pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti, včetně pravděpodobnosti asociace. Jednotlivé prvky kombinovaných ochranných známek nelze podle odvolacího soudu vytrhávat z kontextu jejich celkové kompozice a pouze tyto prvky pak vzájemně porovnávat. Jestliže označení užívané žalovanou není zaměnitelné s ochrannými známkami (a označením užívaným žalobkyní na jejích výrobcích), nelze uvažovat o naplnění skutkové podstaty vyvolání nebezpečí záměny ve smyslu § 47 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), resp. § 2981 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ani o naplnění znaků generální klauzule nekalé soutěže podle § 44 obch. zák., resp. § 2976 o. z. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 o. s. ř. a důvodnost o § 241a o. s. ř. Konkrétně má dovolatelka za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a dále na vyřešení otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny „a které mají být dovolacím soudem posouzeny jinak“. Dovolatelka formulovala následující právní otázky: 1. Vztahuje se zákaz „NIKDO nesmí v obchodním styku bez souhlasu vlastníka ochranné známky užívat označení, které je stanoveno v § 8 odst. 2 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách (dále také ‚OchrZ‘), na všechny osoby užívající toto označení, nebo se tato povinnost nevztahuje na osobu, která toto označení užívá jako později zapsanou ochrannou známku?“ 2. „Jsou podmínky pro posouzení, zda je užívání označení jednáním porušujícím práva z průmyslového vlastnictví shodné