23 Cdo 2169/2013 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2169/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 12. 2013 Spisová značka:23 Cdo 2169/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:23.CDO.2169.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 441 odst. 1 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:2. 1. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2169/2013 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně IKTUS, s. r. o., se sídlem Zátor - Loučky čp. 100, PSČ 793 16, identifikační číslo osoby 48395790, zastoupené JUDr. Vítem Rybářem, advokátem se sídlem Ostrava, Mariánské Hory, Tvorkovských 223/13, proti žalovanému M. A., zastoupenému Mgr. Petrem Miketou, advokátem se sídlem Slezská Ostrava, Jaklovecká 18, o zaplacení částky 808 249 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 7 Cm 48/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. října 2012, č. j. 4 Cmo 294/2012-253, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 14 326 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Víta Rybáře, advokáta se sídlem v Ostravě, Mariánské Hory, Tvorkovských 223/13. Odůvodnění: Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 4. října 2012, č. j. 4 Cmo 294/2012-253, výrokem I. potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. března 2011, č. j. 7 Cm 48/2009-171, ve výroku I., kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 808 249 Kč s úroky z prodlení specifikovanými v tomto výroku, a v závislých výrocích II., III. a IV., jimiž bylo rozhodnuto o úhradě nákladů řízení; výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, vyšel ze závěru, že účastníci uzavřeli dne 31. 3. 2006 podle § 409 a násl. obchodního zákoníku (dále jen “obch. zák.”) kupní smlouvu, podle níž žalovaný, jako kupující, koupil od žalobkyně, jako prodávající, použité stroje podle výslovného ujednání „jak stojí a leží“. Od uzavření smlouvy až do ledna 2009 žalovaný nárok na zaplacení sjednané kupní ceny nezpochybňoval. Zpochybňoval pouze povinnost zaplacení ceny válcové brusky, která mu nebyla dodána, a uplatňoval právo z odpovědnosti za vady. Soud prvního stupně výrokem V. rozsudku, který nebyl napaden odvoláním, zamítl žalobu v rozsahu 166 600 Kč s příslušenstvím, v rozsahu výše ceny za nedodaný stroj. Pokud se žalovaný dovolával odpovědnosti žalobkyně za vady zboží na základě uplatněné reklamace, soud prvního stupně nevzal za prokázané, že by reklamace ze dne 6. 4. 2006 byla žalobkyni doručena. Dopis z uvedeného dne byl toliko v měsíci červnu nebo červenci 2009 opatřen podpisem pracovnice žalobkyně. Žalovaný ani neprokázal, že by konkrétní vady sušáren popsaných v uvedeném dopise ze dne 6. 4. 2006 reklamoval u žalobkyně ústně. Soud prvního stupně, s jehož závěry se odvolací soud ztotožnil, vyšel dále ze zjištění, že v řízení nebylo tvrzeno a ani prokázáno, že by se účastníci jakýmkoli způsobem dohodli na jakosti prodávaného strojního zařízení, tedy ohledně vlastností, jež jsou k jeho použití důležité. Pokud žalovaný až v odvolání namítal, že soud prvního stupně nezohlednil, že kupoval strojní zařízení jako ucelený soubor strojů, a že nemohl žalobkyni vzniknout nárok na zaplacení kupní ceny, pokud mu nebyl dodán určitý stroj, odvolací soud konstatoval, že se jedná o novou námitku, v odvolacím řízení nepřípustnou ve smyslu ustanovení § 205a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalovaný v řízení před soudem prvního stupně nenamítal, že by mu nevznikla povinnost zaplatit kupní cenu proto, že mu žalobkyně nedodal ucelený soubor strojů, ale namítal, že mu nevznikla povinnost zaplatit cenu za nedodanou válcovou brusku a uplatňoval vady ostatních dodaných strojů. Namítal-li žalovaný až v odvolání, že sice věděl, že kupuje věci použité, ale že předpokládal, že tyto věci tvoří technologický celek, použitelný ke sjednanému účelu, a že mu nebylo známo, že strojní zařízení, o němž z dřívější doby věděl, že je funkční, nebylo po dlouhou dobu provozováno, nelze podle odvolacího soudu tyto skutečnosti přičítat k tíži žalobkyně. Odvolací soud zdůraznil, že bylo povinností žalovaného, právě proto, že věděl, že kupuje věci použité, přesvědčit se o tom, zda tyto věci mohou sloužit k účelu jím zamýšlenému či nikoliv. Odvolací soud se plně ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, který aplikoval na danou věc ustanovení § 424 obch. zák., věděl-li žalovaný, že stroje a zařízení, které kupoval, byly použity a nemohou mít vlastnosti věcí nových. Ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že žalovanému nemohly vzniknout nároky z vad zboží ve smyslu § 436 až 441 obch. zák. Odvolací soud se sice neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyní předloženou inventarizaci pohledávek a žalovaným odsouhlasenou, lze posoudit jako uznání závazku ve smyslu ustanovení § 323 odst. 1 obch. zák., když tato listina o inventarizaci neobsahuje žádný projev vůle žalovaného, který by bylo možno za uznání závazku považovat, nicméně dospěl k závěru, že toto nesprávné právní posouzení ohledně uznání závazku nemůže změnit nic na správném závěru soudu prvního stupně, že žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobkyni kupní cenu za dodané stroje a že za případné vady zboží žalobkyně neodpovídá a žalovanému nároky z vad zboží nemohly vzniknout. Z uvedených důvodů odvolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně je v napadeném rozsahu ve věci samé, tj. ve výroku I., věcně správné, a proto jej v tomto rozsahu potvrdil. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť se domnívá, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Důvodnost podaného dovolání spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení ve smyslu § 241a písm. 2 odst. b) o. s. ř. a že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Dovolatel namítá, že oba soudy nesprávně posoudily otázku ujednání kupní smlouvy o jakosti zboží. Nesouhlasí se závěrem obou soudů, že pokud byly stroje prodány „jak stojí a leží“, prodávající v takovém případě neodpovídá za kvalitu dodaných strojů. Poukazuje na to, že ve smlouvě si účastníci dohodli, že prodávající dodá kupujícímu soubor dřevoobráběcích strojů a zařízení za celkovou kupní cenu 1 666 000 Kč. S ohledem na výši této ceny kupující proto očekával, že soubor strojů a zařízení bude možno použít jako celek a že jej bude možno použít k jejich účelu - zpracování kulatiny až po hotové nábytkářské výrobky. Pokud některý ze strojů dodán nebyl, což bylo prokázáno, přičemž zaplacení ceny za tento stroj ve výši 166 600 Kč soud prvního stupně ve výroku V. rozsudku žalobkyni nepřiznal, je evidentní, že takový soubor nemohl sloužit svému účelu. Pokud nebyla splněna smluvní povinnost dodat žalovanému soubor strojů, pak podle dovolatele nemůže žalobkyni vzniknout právo na zaplacení kupní ceny. Dovolatel nesouhlasí s tím, že by námitku, že kupoval soubor strojů jako celek, uplatnil až v odvolacím řízení. Již v rámci vyjádření se k platebnímu rozkazu ze dne 16. 9. 2009 tvrdil, že požadoval kompletní dodání všech strojů tak, aby tyto tvořily funkční celek. Výslovně ve vyjádření uvedl, že vadné a chybějící stroje ve svém souhrnu netvoří soubor, který by bylo možné použít k určenému účelu zpracování kulatiny na nábytkářské výrobky, avšak soud prvního stupně k takto uplatněné námitce vůbec nepřihlížel. Odvolací soud nejenže pochybení soudu prvního stupně nenapravil, ale ani nepřipustil uvedenou otázkou zabývat, čímž podle dovolatele zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Podle dovolatele soudy rovněž nesprávně posoudily právo žalovaného z odpovědnosti za vady za situace, kdy kupní smlouva obsahovala ujednání o tom, že věci se prodávají „jak stojí a leží“. Podle žalovaného nelze vyloučit odpovědnost prodávajícího za vady v případě, kdy věc je v kupní smlouvě individuálně určena. Dovolatel též namítá, že soudy odmítly provést navržené důkazy, které měly prokázat, že strojní zařízení nemohlo sloužit k určenému účelu, neboť stroje byly skladovány nevhodným způsobem, o čemž žalovaný při uzavírání kupní smlouvy nevěděl. Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. K dovol