23 Cdo 2263/2012 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2263/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 7. 2013 Spisová značka:23 Cdo 2263/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:23.CDO.2263.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Promlčení Smlouva o dílo Dotčené předpisy:§ 404 odst. 1 obch. zák. § 536 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:12. 8. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2263/2012 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobce J. F., zastoupeného Ladislavem Ejemem, advokátem, se sídlem v České Lípě, Eliášova 998, PSČ 470 01, proti žalovaným 1. M. V. a 2. F. C., o zaplacení částky 1 950 000 Kč s příslušenstvím oproti vydání věcí, o zaplacení částky 1 468 887 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu na zaplacení částky 1 182 589 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 11 C 15/96, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. prosince 2011, č. j. 51 Co 389/2010-879, ve znění opravného usnesení ze dne 27. prosince 2011, č. j. 51 Co 389/2010-901, takto: I. Dovolání žalobce se v rozsahu, ve kterém směřovalo proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. prosince 2011, č. j. 51 Co 389/2010-879, ve znění opravného usnesení ze dne 27. prosince 2011, č. j. 51 Co 389/2010-901, ve výroku pod bodem X písm. a), zamítá. II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Olomouci v pořadí druhým rozsudkem ze dne 8. března 2010, č. j. 11 C 15/96-767, ve znění opravného usnesení ze dne 8. října 2010, č. j. 11 C 15/96-818, zamítl žalobu, aby žalovaní společně a nerozdílně zaplatili žalobci částku 1 950 000 Kč s 16% úrokem z prodlení ročně od 11. listopadu 1995 do zaplacení oproti povinnosti žalobce vydat žalovaným k jejich ruce společné a nerozdílné briketovací lis K-90, výrobní číslo ..., o výkonu hlavního motoru 75 kW, o celkovém příkonu 90 kW a o váze 7 900 kg s příslušenstvím, tj. ovládacím elektropanelem, vyhazovací klapkou a chladícím vedením (výrok pod bodem I), uložil žalovaným, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobci částku 261 261 Kč s 14,61% úrokem z prodlení ročně od 4. března 1997 do zaplacení (výrok pod bodem II), uložil prvnímu žalovanému, aby zaplatil žalobci úrok z prodlení ve výši 14,78 % ročně z částky 261 261 Kč od 8. října 1996 do 3. března 1997 a ve výši 0,17 % ročně z částky 261 261 Kč od 4. března 1997 do zaplacení (výrok pod bodem III), zamítl žalobu, aby žalovaní společně a nerozdílně zaplatili žalobci částku 1 207 626 Kč s úrokem z prodlení specifikovaným v tomto výroku (výrok pod bodem IV), uložil žalobci, aby zaplatil žalovaným k rukám společným a nerozdílným částku 1 182 589 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně od 14. září 2001 do zaplacení (výrok pod bodem V), zamítl vzájemný návrh žalovaných, aby byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalovaným k rukám společným a nerozdílným úrok z prodlení ve výši 13,6 % ročně z částky 1 182 589 Kč od 1. října 1994 do 13. září 2001 a ve výši 5,1 % ročně z částky 1 182 589 Kč od 14. září 2001 do zaplacení (výrok pod bodem VI) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body VII, VIII, IX, X a XI). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi žalobcem a J. F. podnikajícími ve sdružení pod označení „...“ jako odběrateli a prvním a druhým žalovaným podnikajícími ve sdružení pod označením „....“ jako dodavateli byla dne 29. prosince 1993 uzavřena smlouva, v níž se žalovaní zavázali dodat a namontovat briketovací linku B-100 včetně lisu K-90 s příslušenstvím za sjednanou cenu, změněnou dodatkem smlouvy z 15. července 1994 na částku 5 033 589 Kč včetně DPH, z čehož cena lisu bez DPH činila 1 950 000 Kč. Po zániku sdružení „...“ dne 22. dubna 1994 přešly všechny závazky i plnění z dosavadní činnosti sdružení na žalobce. Žalobce z celkové ceny zaplatil žalovaným částku 3 851 000 Kč a přes upomínky žalovaných dluží 1 182 589 Kč. Po provedení zkušebního provozu předal první žalovaný protokolem ze dne 5. srpna 1994 žalobci briketovací linku včetně lisu. Na dodaném zařízení se po předání opakovaně vyskytly podstatné vady, které byly zapisovány do knihy závad a hlášeny telefonicky žalovaným. Tyto vady žalovaní neodstranili řádně a po nahlášení poslední v pořadí dvanácté závady spočívající v poškození vložky v hlavě lisu dne 24. ledna 1995 sdělil první žalovaný, že tuto závadu odstranit nemůže. Žalobce reagoval dopisem svého právního zástupce JUDr. Č. ze dne 9. listopadu 1995, kterým od smlouvy odstoupil v části týkající se lisu. Stavba briketovací linky a skladu dřevní hmoty v K. byla rozhodnutím S. ú. v T. n. L. z 19. června 1995, které nabylo právní moci 8. července 1995, povolena ke zkušebnímu provozu do 31. července 1995. V roce 2000 byl briketovací lis s celou linkou převezen do Č., kde byl nejpozději 13. září 2001 uskladněn na venkovním prostranství – podle zjištění soudu prvního stupně „značně zkorodovaný, a znečištěný, červený nátěr byl podřený“. Následně byl na základě smlouvy o dodávce technologie z 30. října 2002 uzavřené mezi prodávající společností BIOENERGY, s.r.o., zastoupené žalobcem jako jednatelem, a kupující společností BENAZ, a.s., přemístěn i s briketovací linkou do P. u M. L. Před uzavřením této smlouvy byla cena předmětného listu stanovena znalcem k datu 18. října 2002 na částku 360 000 Kč. Podle zjištění soudu prvního stupně byl lis vymontován a nahrazen peletovacím lisem Münch, s nímž funguje do současnosti, a poté byl „briketovací lis odvezen k panu P., kde se nyní nachází“. Soud prvního stupně posoudil smlouvu účastníků podle § 536 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) jako platnou smlouvu o dílo s ohledem na to, že závazek prodávajících zahrnoval i montáž celé linky. Žalovaní splnili svůj závazek předáním briketovací linky k 5. srpnu 1994, kdy po provedení pětidenního zkušebního provozu začala běžet šestiměsíční smluvní záruční doba. Částečné odstoupení žalobce od smlouvy týkající se lisu shledal soud prvního stupně jako platné a účinné, a to dojitím dopisu každému z žalovaných, což tito nepopírali, přičemž sám první žalovaný předložil v řízení plnou moc JUDr. Č. s jeho dopisem ze dne 9. listopadu 1995 obsahujícím odstoupení od smlouvy. Předchozí odstoupení od smlouvy učiněné JUDr. K. dopisem ze dne 12. února 1995 nepovažoval soud prvního stupně za řádné, neboť v řízení nebylo prokázáno, že JUDr. K. byl za žalobce oprávněn činit hmotněprávní úkony, a navíc soud prvního stupně shledal tento úkon i neurčitým, neboť z něj není zřejmé, zda má být odstoupeno od celé smlouvy nebo jen od její části, když dopis sice obsahoval odstoupení od smlouvy, ale současně bylo navrhováno vrácení pouze lisu oproti ceně tohoto lisu. Jako řádné odstoupení od smlouvy nehodnotil soud prvního stupně ani dopis JUDr. S. z 10. dubna 1995, neboť rovněž nebylo prokázáno oprávnění JUDr. S. činit za žalobce hmotněprávní úkony, přičemž z obsahu tohoto dopisu vyplývalo, že jde pouze o návrh na uzavření dohody o zrušení části smlouvy. Účinky částečného odstoupení od smlouvy podle závěru soudu prvního stupně zanikly podle § 564, § 565 a § 441 obch. zák. nejpozději ke dni 13. září 2001, kdy byl v řízení prokázán (předložením šesti barevných fotografií) stav briketovacího lisu vylučující jeho vrácení ve stavu, v jakém jej žalobce od žalovaných převzal, neboť dřívější zánik účinků odstoupení od smlouvy nebyl v řízení prokázán. Pokud jde o žalobcem uplatněný nárok na náhradu škody, která mu měla v souvislosti s dodáním vadného lisu vzniknout, vzal soud prvního stupně za prokázané, že první a druhý žalovaný porušili své povinnosti ze smlouvy dodat dílo bez vad a že znaleckým posudkem Ing. J. K. bylo prokázáno, že žalobci v době zkušebního provozu povoleného na dobu od 8. července 1995 do 31. července 1995 vznikla škoda ve formě ušlého zisku ve výši 261 261 Kč, neboť po tuto dobu nemohl linku pro vady užívat. Porušení smluvní povinnosti shledal soud prvního stupně v příčinné souvislosti se vznikem škody na straně žalobce, který má proto podle § 373, § 378 a § 379 obch. zák. nárok na náhradu škody v penězích. Tento nárok podle § 351 odst. 1 obch. zák. přitom trval i po odstoupení od smlouvy, jehož účinky navíc následně zanikly. Vznik práva na náhradu škody spočívající v ušlém zisku převyšujícím přiznanou částku 261 261 Kč žalobce s ohledem na závěry znaleckého posudku Ing. J. K. podle soudu prvního stupně neprokázal a rovněž neprokázal vznik další škody spočívající v nákladech na obstarání pilin pro výrobu b