23 Cdo 2272/2025 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2272/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 11. 2025 Spisová značka:23 Cdo 2272/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:23.CDO.2272.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:2. 1. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2272/2025-462 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobce Lesy České republiky, s. p., se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106/19, identifikační číslo osoby 42196451, proti žalované WOOD TRADING s. r. o., se sídlem v Brně, Mlýnská 326/13, identifikační číslo osoby 02287226, zastoupené Mgr. Vítem Feberem, advokátem se sídlem v Havířově, Ostravská 586/4, o zaplacení částky 193.318 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 213 C 47/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 3. 2025, č. j. 28 Co 88/2023-439, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : (dle § 243f odst. 3 o. s. ř.) 1. Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. 1. 2023, č. j. 213 C 47/2017-374, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 193.318 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II). 2. K odvolání žalované Krajský soud v Brně (dále též jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 28. 3. 2025, č. j. 28 Co 88/2023-439, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok), změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II co do výše přiznané náhrady nákladů řízení (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky (třetí výrok). 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která doposud nebyla v rozhodovací činnosti dovolacího soudu vyřešena, a při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (resp. Ústavního soudu). 4. V konkrétnosti dovolatelka formuluje tyto dovolací námitky: a) Dovolatelka namítá, že závěr soudů nižších stupňů, že žalobcem doložené Bližší informace v listinné podobě tvoří součást smlouvy, jelikož se s nimi mohla žalovaná seznámit v rámci elektronické aukce, konkrétně prostřednictvím elektronické zadávací dokumentace aukce nahrané v aplikaci žalobce, je v extrémním nesouladu s výsledky provedeného dokazování v řízení. b) Dovolatelka nepokládá za správné právní posouzení odvolacího soudu, že část obsahu smlouvy byla utvářena Obchodními podmínkami VOP 2015/1. K tomuto závěru odvolací soud dospěl přesto, že ve Smlouvě i v Zadání aukce byl výslovný odkaz na Obchodní podmínky VOP 2014/2. Dovolatelka spatřuje nesprávnost tohoto právního posouzení v tom, že v daném případě se Obchodní podmínky VOP 2015/1 nemohly stát součástí smluvních ujednání, jelikož nebyla splněna obligatorní podmínka, jež je dle § 1751 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) nutná k tomu, aby se nepřímá ujednání (obchodní podmínky) staly součástí smlouvy, a to dostatečně určitý odkaz na obchodní podmínky ve vlastní smlouvě, jenž nevzbuzuje pochybnosti o tom, které obchodní podmínky se staly součástí smlouvy. c) Dovolatelka namítá, že dokument Bližší informace nepředstavuje další (samostatné) obchodní podmínky, resp. nepřímá ujednání vlastní Smlouvy, ale že se jedná o dodatek k Obchodním podmínkám VOP 2014/01, který nebyl smluvními stranami přijat v potřebné formě dle obchodních podmínek, a proto netvoří obsah Smlouvy. Dovolatelka tvrdí, že Bližší informace doplňují a upřesňují Obchodní podmínky VOP 2014/02, které však na Bližší informace neodkazují, tudíž Bližší informace měly být smluvními stranami akceptovány v režimu čl. XII odst. 5 VOP 2014/02 nebo VOP 2015/01, tedy formou písemného dodatku podepsaného smluvními stranami. d) Dovolatelka dále předkládá otázku hmotného práva, zda nově vytvořená a vydaná verze obchodních podmínek automaticky a bez dalšího (ujednání ve smlouvě nebo obchodních podmínkách) ruší předcházející verzi obchodních podmínek, a tedy vydáním nové verze se již stará verze nemůže stát součástí smluvních ujednání smlouvy. e) Dovolatelka považuje za nesprávné právní posouzení odvolacího soudu spočívající v tom, že nevyhodnotil ujednání o smluvní pokutě upravené v dokumentu Bližší informace jako překvapivé ve smyslu § 1753 o. z. Namítá, že bylo překvapivé, že ujednání o smluvních pokutách byla nekoncepčně upravena jak v obchodních podmínkách, tak v dokumentu Bližší informace. f) Dovolatelka dále dovozuje nesprávnost interpretace obsahu odkazu na obchodní podmínky upraveného žalobcem ve Smlouvě soudy nižších stupňů. Ty dospěly k závěru, že část obsahu Smlouvy byla určena odkazem na VOP 2015/01 ze dne 13. 10. 2015. S tímto právním posouzením výkladu právního jednání dovolatelka nesouhlasí, jelikož není souladné s judikaturou Nejvyššího soudu. 5. Dovolatelka uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a o. s. ř.) a navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu jakož i soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 6. Žalobce se k dovolání dle obsahu spisu nevyjádřil. 7. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné. 8. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 9. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 10. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. § 239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení § 237 o. s. ř. skutečně splněna jsou. 11. Dovolání není přípustné. 12. Přípustnost dovolání nezakládají námitky dovolatelky, kterými sporuje závěr soudů nižších stupňů o tom, že žalobcem doložené Bližší informace tvoří součást smlouvy [dovolací námitka shora označená pod písm. a)]. 13. Nejvyšší soud ve své ustálené rozhodovací praxi dovozuje, že námitky dovolatele k hodnocení důkazů odvolacím soudem a ke skutkovým zjištěním a skutkovým závěrům soudu, tedy námitky, jimiž je namítán rozpor mezi skutkovými zjištěními (závěry) a právním posouzením věci, nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. Skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněné pod č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. 23 Cdo 517/2019). Dovolací soud může samotné hodnocení důkazů, provedené jinak v souladu se zákonem, přezkoumávat jen tehdy, pokud je toto hodnocení v rozporu s pravidly logického myšlení, příp. s obecnou zkušeností (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2000, sp. zn. 22 Cdo 617/99, nebo ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. 32 Cdo 4970/2008, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5444/2017), což ale není případ projednávané věci. 14. Pokud dovolatelka dovozuje, že skutková zjištění soudů nižších stupňů o tom, že před uzavřením smlouvy měla možnost seznámit se s obsahem dokumentu označeného jako Bližší informace k aukci, neměla oporu v provedeném dokazování, nelze jí v tomto přisvěd