23 Cdo 2419/2024 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2419/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 3. 2025 Spisová značka:23 Cdo 2419/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:23.CDO.2419.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Náhrada škody Ušlý zisk Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř. § 384 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:15. 4. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 23.06.2025II.ÚS 1847/25 Pavel Šámal odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost2. 7. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2419/2024-2169 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce a ve věci žalobce B. M., zastoupeného JUDr. Františkem Honsou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská 1207/10, proti žalované Československé obchodní bance, a. s., se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, identifikační číslo osoby 00001350, zastoupené Mgr. Rostislavem Pekařem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 813/57, o zaplacení 539 699 730,58 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 10 C 80/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2024, č. j. 15 Co 236/2023-2090, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 315 181 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalované. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): 1. Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 17. 4. 2023, č. j. 10 C 80/2011-1892, zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 539 699 730,58 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II a III). 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 539 699 730,58 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody ve formě ušlého zisku. Žalovaná dne 25. 9. 1997 na základě zfalšované plné moci neoprávněně vyplatila z účtu, který vedla ve prospěch žalobce, třetí osobě částku 62 000 000 Kč. Žalobce tvrdil, že výlučně v důsledku protiprávního jednání žalované (neoprávněné vyplacení částky z účtu žalobce a nedovolení žalobci po dobu téměř čtyř let nakládat s veškerými provozními finančními prostředky na účtu) nemohl úspěšně provozovat svůj podnik, neboť odčerpané prostředky představovaly prakticky veškerý provozní kapitál žalobce. Žalobce již od žalované na základě dvou pravomocných rozsudků Městského soudu v Praze v řízeních vedených pod sp. zn. 24 Cm 214/98 a sp. zn. 24 Cm 460/1999 (dále také jen jako „předchozí řízení“) obdržel částku 62 000 000 Kč představující vrácení neoprávněně vyplacené částky z účtu žalobce, dále částku 32 404 476,32 Kč představující úroky z prodlení z částky 62 000 000 Kč, částku 38 827 000 Kč představující ušlý zisk za období od 25. 9. 1997 do 11. 5. 2001 a částku 75 393 574,79 Kč představující úroky z prodlení z částky 38 827 000 Kč. Týmiž pravomocnými rozsudky Městského soudu v Praze byla žaloba žalobce v části požadující ušlý zisk za období od 12. 5. 2001 do 31. 8. 2008 zamítnuta. Žalobce v projednávané věci požadoval částku 539 699 730,58 Kč představující ušlý zisk za období od 1. 9. 2008 do 30. 11. 2021. 3. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 2. 2024, č. j. 15 Co 236/2023-2090, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a III, ve výroku II jej změnil ohledně výše náhrady nákladů řízení (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). 4. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně. Po právní stránce dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že v projednávané věci došlo k protiprávnímu jednání žalované (porušení povinnosti z obchodního závazkového vztahu), kterého se žalovaná dopustila tím, že neoprávněně vyplatila částku z účtu žalobce třetí osobě, a tím, že neoprávněně odmítala žalobci vyplatit prostředky z jeho účtu do 11. 5. 2001, v jehož důsledku vznikla žalobci škoda. Za předmětné období od 1. 9. 2008 do 30. 11. 2021 však žalobci právo na náhradu škody v podobě ušlého zisku nepřísluší, neboť v důsledku jednání žalobce došlo k přetržení příčinné souvislosti mezi porušením smlouvy žalovanou a vznikem jeho škody. Žalobce dle dovolacího soudu nevyužil v rozporu s § 384 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, (dále jen „obch. zák.“) prostředky získané z titulu náhrady skutečné škody a příslušenství k obnově podnikání v oboru, přičemž nevyužití těchto prostředků představuje samostatnou, výlučnou a na předchozím jednání žalované nezávislou příčinu, která vyvolala vznik veškerého v budoucnu ušlého zisku z podnikání vymezeného v žalobě. Rozdílně od soudu prvního stupně odvolací soud dospěl rovněž k názoru, že nárok žalobce je dle § 398 a § 408 odst. 1 obch. zák. promlčen. 5. Rozsudek odvolacího soudu napadl výslovně v celém jeho rozsahu žalobce dovoláním, jehož přípustnost podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále též jen „o. s. ř.“) spatřuje v tom, že rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení třinácti otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo které dosud nebyly v praxi dovolacího soudu vyřešeny, a to konkrétně otázek: i. V čem spočívá porušení právní povinnosti, které je relevantní pro počátek běhu objektivní promlčecí doby dle § 398 a § 408 obch. zák., v situaci, kdy a) banka provede výplatu prostředků třetí osobě (v důsledku podvodného jednání) a v rámci svého interního systému nesprávně odečte částku odpovídající výši takových prostředků z účtu majitele, b) na základě této skutečnosti neoprávněně odmítá vyplacení prostředků majiteli účtu a c) majitel nárokuje škodu způsobenou neoprávněným odmítáním výplaty prostředků? ii. Jaký okamžik je rozhodující pro počátek běhu objektivní promlčecí doby dle § 398 a § 408 obch. zák. v situaci, kdy protiprávní jednání trvalo delší dobu (po jisté období) a právě až v důsledku tohoto dlouhodobějšího trvání protiprávního jednání (po dané období) došlo ke škodlivému následku? iii. Lze nárok na ušlý zisk vznikající postupně a narůstající v čase uplatnit předtím, než ušlý zisk (za další období) vůbec vznikne? iv. Aplikuje se pravidlo obsažené v § 398 obch. zák. (popř. v § 408 obch. zák.) o tom, že promlčecí doba běží od porušení právní povinnosti, i v případě nároku na náhradu ušlého zisku, který vzniká postupně v čase (tj. nikoliv jednorázového ušlého zisku)? Lze pravidlo obsažené v § 398 obch. zák. (popř. v § 408 obch. zák.) aplikovat tak, že ušlý zisk vzniklý za období následující po uplynutí 10 let od porušení právní povinnosti je automaticky promlčen bez možnosti jej úspěšně vymoci, přestože je poškozený bdělý svých práv? v. Je skutečnost, že by aplikace ustanovení týkajících se promlčení vedla ke krajně nespravedlivým závěrům (tj. například, že nárok se promlčuje dříve, než vůbec vznikl, a není možné jej uplatnit) relevantní při posuzování, zda je námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy dle § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, či s poctivým obchodním stykem dle § 265 obch. zák.? vi. V situaci, kdy v důsledku škodní události spočívající v neoprávněném odmítání vyplacení prostředků z účtu dojde k zániku podniku poškozeného a škůdce vyplatí náhradu odpovídající výši těchto prostředků s příslušenstvím, představuje pokus o obnovení podnikání opatření, které je dle § 384 odst. 1 obch. zák. poškozený povinen provést? vii. Je rizikovost pokusu o obnovení podnikání irrelevantní pro posouzení, zda pokus o obnovení podnikání představuje opatření vyžadované dle § 384 odst. 1 obch. zák., s ohledem na to, že § 384 odst. 2 obch. zák. ukládá škůdci povinnost nahradit náklady, které vznikly při plnění povinnosti dle § 384 odst. 1 obch. zák.? viii. Je obnovení podnikání v oboru stavebnictví, v situaci, kdy se žalobce domáhá náhrady ušlého zisku v oboru stavebnictví na základě § 381 obch. zák., jediným možným způsobem, jakým je možné splnit povinnost dle § 384 odst. 1 obch. zák.? ix. Má porušení povinnosti provést opatření dle § 384 odst. 1 obch. zák. za následek přerušení příčinné souvislosti ve vztahu k celé nárokované škodě (ušlému zisku) / ztrátu nároku v celém rozsahu bez dalšího? x. Má porušení povinnosti provést opatření dle § 384 odst. 1 obch. zák., kterým by však nedošlo k odvrácení veškeré škody (ušlého zisku), za následek přerušení příčinné souvislosti ve vztahu k celé nárokované škodě (ušlému zisku) / ztrátu nároku v celém