23 Cdo 2495/2022 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2495/2022 citace  Název judikátu:Přechod licence k předmětu průmyslového vlastnictví při pachtu závodu Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 10. 2022 Spisová značka:23 Cdo 2495/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.2495.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Licence Pacht závodu (o. z.) Dotčené předpisy:§ 488g odst. 1 obch. zák. § 511 odst. 2 obch. zák. § 3028 odst. 3 o. z. § 2349 o. z. § 508 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 1. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2495/2022-89 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobců a) R. S., nar. XY, bytem v XY, a b) R. K., nar. XY, bytem v XY, obou zastoupených Mgr. Janem Vozárem, advokátem se sídlem v Praze 1, Purkyňova 74/2, proti žalované J. J., nar. XY, se sídlem v XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Jakubem Hlínou, advokátem se sídlem v Praze 5, Plaská 614/10, o ochranu práv k ochranným známkám, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 Cm 21/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2022, č. j. 3 Cmo 128/2021-63, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit každému ze žalobců na náhradu nákladů dovolacího řízení částku ve výši 2 601,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich právního zástupce. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 3. 2021, č. j. 41 Cm 21/2020-42, uložil žalované povinnost zdržet se užívání označení „DEPROSAN“ v rámci obchodního styku ve spojení s výrobky a službami ve výroku blíže specifikovanými (výrok I), zdržet se užívání označení „DEPROS“ v rámci obchodního styku ve spojení s výrobky a službami ve výroku blíže specifikovanými (výrok II) a stáhnout jí vyráběné výrobky nesoucí tato označení z trhu (výroky III a IV) a rozhodl o nákladech řízení (výrok V). 2. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze dovoláním napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé a rozhodl o nákladech řízení. 3. Ve svém rozhodnutí vyšel odvolací soud ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jež v odvolacím řízení nedoznala změn, podle kterých jsou žalobci společně s další osobou spoluvlastníky slovní ochranné známky ve znění „DEPROS“ zapsané v rejstříku ochranných známek pod číslem XY pro třídy výrobků a služeb 1, 3 a 5 s právem přednosti od 25. 7. 2001 a spoluvlastníky slovní ochranné známky ve znění „DEPROSAN“ zapsané v rejstříku ochranných známek pod číslem XY pro třídy výrobků a služeb 1, 3 a 5 s právem přednosti od 7. 11. 2008. 4. Žalobci uzavřeli se společností P. dne 28. 11. 2008 licenční smlouvu, kterou poskytli této společnosti výhradní licenci k užívání ochranné známky „DEPROS“ na dobu neurčitou. Strany této smlouvy sjednaly, že nabyvatel není oprávněn uzavírat sublicence s třetími stranami. Dopisem ze dne 18. 3. 2020 vypověděli žalobci tuto licenční smlouvu ke dni 31. 5. 2020. 5. Společnost P. užívala ochrannou známku „DEPROSAN“ s ústním souhlasem spoluvlastníků této ochranné známky bez uzavření licenční smlouvy. V řízení nebylo zjištěno dřívější užívání nezapsaného označení tohoto znění společností P. ve smyslu § 10 odst. 2 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách). (Odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně i odvolacího soudu obsahují v této souvislosti zjevnou nesprávnost spočívající v záměně obou předmětných označení.) 6. Dne 31. 1. 2020 uzavřely společnost P. jako propachtovatel a žalovaná jako pachtýř smlouvu o pachtu závodu na dobu od 1. 2. 2020 do 31. 12. 2029. Strany této smlouvy sjednaly, že součástí pachtu je i užívání ochranných známek, pod nimiž jsou produkty uváděny na trh, zejména pak označení „DEPROS“, a že pachtýř je současně oprávněn uvádět na trh chemické produkty se stejným obchodním označením, jaké užívá propachtovatel (např. chemické produkty řady DEPROSAN a PALMFOAM). Žalovaná předmětné ochranné známky na základě této smlouvy užívala. 7. Po právní stránce se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, podle kterého předmětná licenční smlouva neumožňovala poskytnutí oprávnění k užívání ochranné známky „DEPROS“ třetí osobě. Práva a povinnosti z této licenční smlouvy se podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též je „o. z.“), řídí právním režimem zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen obch. zák.). Vzhledem k této skutečnosti a rovněž vzhledem k tomu, že ohledně označení „DEPROSAN“ nebyla uzavřena licenční smlouva (zde obsahují odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně i odvolacího soudu rovněž záměnu tohoto označení), je smlouva o pachtu závodu ze dne 31. 1. 2020 neplatná podle § 580 odst. 1 ve spojení s § 576 o. z. pro rozpor se zákonem. Předmětem pachtu závodu nemůže být podle § 2349 a násl. o. z. ani právo nezapsaného označení podle § 10 odst. 2 zákona o ochranných známkách, neboť to vylučuje povaha tohoto práva. Žalovaná proto užívá předmětné ochranné známky podle § 8 zákona o ochranných známkách neoprávněně. II. Dovolání a vyjádření k němu 8. Rozsudek odvolacího soudu napadla výslovně v celém rozsahu žalovaná dovoláním, které považuje za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), pro řešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, a to otázky, zda je žalovaná jako pachtýř závodu společnosti P. oprávněna užívat předmětné ochranné známky v rámci své podnikatelské činnosti. 9. Nesprávnost právního posouzení věci spatřuje žalovaná v tom, že dle jejího názoru předmětem pachtu obchodního závodu mohou být také práva k užívání ochranných známek souvisejících s provozem závodu. Občanský zákoník ani pachtovní smlouva nijak neomezují žalovanou jako pachtýře v užívání předmětných ochranných známek. Práva duševního vlastnictví jsou dle žalované součástí závodu a při pachtu závodu tvoří licenční práva k nim součást pachtu. Propachtovatel je oprávněn převést na pachtýře práva k ochranné známce nejen tehdy, pokud je propachtovatel sám jejich původcem. Podle § 2351 o. z. je zakázáno převést na pachtýře ta práva z duševního vlastnictví, u nichž to vylučuje smlouva, kterou bylo toto právo propachtovateli poskytnuto, nebo povaha tohoto práva. Stejně tak podle § 488g odst. 1 obch. zák. mohly strany v licenční smlouvě vyloučit převod oprávnění k užívání předmětu průmyslového vlastnictví. Licenční smlouva k předmětným ochranným známkám pacht závodu nevylučovala, vylučovala pouze možnost poskytnutí sublicence. Navíc souhlas s užíváním ochranné známky může být poskytnut i jinak, než formou licenční smlouvy. K tomuto svému názoru žalovaná odkázala na závěry vyjádřené v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2009, sp. zn. 32 Cdo 1817/2008, a ze dne 15. 4. 2014, sp. zn. 23 Cdo 3790/2011. Předmětná smlouva o pachtu proto byla dle žalované uzavřena platně. 10. Ve vztahu k užívání ochranné známky „DEPROSAN“ má žalovaná navíc za to, že rozsudek odvolacího soudu je nepřezkoumatelný. Dle žalované odvolací soud pouze odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2014, sp. zn. 23 Cdo 3790/2011, který však žádným způsobem neposuzoval problematiku pachtu závodu (ani nájmu) v souvislosti s užíváním nezapsaného označení. Dle žalované je pachtýř závodu oprávněn užívat i nezapsané označení tvořící součást tohoto závodu. 11. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozsudku odvolacího soudu a následně tento rozsudek zrušil a věc „vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení“. 12. Žalobci se k dovolání žalované vyjádřili v tom smyslu, že považují napadený rozsudek odvolacího soudu za správný, a navrhli, aby dovolací soud dovolání žalované odmítl, popřípadě zamítl. III. Přípustnost dovolání 13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 o. s. ř.), posoudil, zda dovolání obsahuje předepsané náležitosti a zda je přípustné. 14. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 15. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřeš