23 Cdo 2530/2024 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2530/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 4. 2025 Spisová značka:23 Cdo 2530/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:23.CDO.2530.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Nekalá soutěž Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř. § 2976 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:22. 5. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 28.07.2025I.ÚS 2199/25 Jan Wintr odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost28. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2530/2024-111 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně Swiss Life Select a.s., se sídlem v Praze 8, Pobřežní 620/3, identifikační číslo osoby 24260444, zastoupené Mgr. Markem Hejdukem, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 620/29, proti žalované Swiss management s.r.o., se sídlem v Ústí nad Labem, Velká Hradební 2800/54, identifikační číslo osoby 06428801, zastoupené Mgr. Petrou Jiráskovou Málkovou, advokátkou se sídlem v Ústí nad Labem, Hradiště 96/6, o zdržení se nekalosoutěžního jednání a uložení povinnosti změnit obchodní firmu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 Cm 42/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 4. 2024, č. j. 3 Cmo 35/2023-84, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 178 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právní zástupkyně žalované. Odůvodnění: 1. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 12. 2022, č. j. 32 Cm 42/2021-56, uložil žalované povinnost změnit svoji obchodní firmu tak, aby ve svém názvu neobsahovala výraz Swiss, a podat návrh na změnu své obchodní firmy u rejstříkového soudu (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala ochrany před nekalosoutěžním jednáním žalované. Dle žalobkyně jsou obě účastnice soutěžiteli se stejným předmětem podnikání (oblast finančně poradenských služeb) poskytující služby stejným klientům (lékařům). Obchodní firma žalované byla vybrána tak, aby navozovala dojem souvislosti se společností žalobkyně. Žalobkyně rovněž poukazovala na to, že jediný jednatel a společník žalované spolupracoval se žalobkyní na základě smlouvy o obchodním zastoupení. Žalovaná se tak dle žalobkyně měla dopustit nekalé soutěže podle § 2976 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) v podobě vyvolání nebezpečí záměny podle § 2981 odst. 2 o. z., parazitování na pověsti podle § 2982 o. z., a soudcovské skutkové podstaty parazitního kořistění z výkonů soutěžitelových (černé pasažérství, free riding). 3. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 4. 2024, č. j. 3 Cmo 35/2023-84, opravil rozsudek soudu prvního stupně v záhlaví u identifikačních údajů žalované (první výrok), ve výroku I jej změnil tak, že žaloba na uložení povinnosti žalované změnit obchodní firmu tak, aby neobsahovala slovní prvek „Swiss“, a podat návrh na změnu obchodní firmy u rejstříkového soudu, se zamítá (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (třetí výrok). 4. Odvolací soud vyšel ze skutkových závěrů učiněných soudem prvního stupně, neztotožnil se ovšem s jeho právními závěry. Odvolací soud poukázal na to, že žalobkyně uplatnila svůj nárok výhradně z titulu ochrany před nekalou soutěží. Dle odvolacího soudu tak není předmětem řízení jakékoliv jednání jednatele a společníka žalované ani žalované samotné (např. zneužití know-how), neboť jednak nemají odraz v žalobním petitu a jednak společník a jednatel žalované není účastníkem řízení. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně v tom, že bylo třeba zjišťovat, zda jednání žalované naplnilo znaky generální klauzule nekalé soutěže podle § 2976 odst. 1 o. z. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v naplnění podmínky jednání v hospodářském styku a ve způsobilosti jednání žalované přivodit újmu jiným soutěžitelům. Rozdílně od soudu prvního stupně odvolací soud posoudil naplnění podmínky rozporu jednání žalované s dobrými mravy soutěže. Odvolací soud porovnal názvy obou společností a dospěl k závěru, že slovní prvek „Swiss“ nepředstavuje distinktivní a dominantní prvek, nýbrž slovo obecné, které v překladu znamená „švýcarský“. Podle odvolacího soudu tak nemůže být zaměnitelnost společností dovozována bez bližšího odůvodnění jen z existence prvku „Swiss“. Odvolací soud rovněž poukázal na to, že k závěru o nezaměnitelnosti přispívá i odlišný počet prvků obou názvů společností. Odvolací soud tak uzavřel, že názvy obou společností jsou dostatečně odlišitelné z pohledu průměrného spotřebitele, nehrozí tedy nebezpečí záměny, jednání žalované tak nebylo v rozporu s dobrými mravy soutěže a žaloba podaná z titulu ochrany proti nekalé soutěže není důvodná. Rozsudek soudu prvního stupně proto změnil tak, že se žaloba zamítá. 5. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v rozsahu druhého a třetího výroku včasně podaným dovoláním, jehož přípustnost spatřovala podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále též jen „o. s. ř.“) v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na řešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to: (i) zda lze z jednání člena statutárního orgánu přičitatelného jím zastoupené právnické osobě vyvodit závěr o odpovědnosti jmenované z titulu nekalé soutěže; (ii) zda je kořistění z dobré pověsti, obchodního modelu, know-how a zavedené značky jiného soutěžitele v rozporu s dobrými mravy soutěže a lze ho podřadit pod některou ze skutkových podstat nekalé soutěže; (iii) zda jde při absenci logické vazby mezi skutkovými tvrzeními žaloby a jejím petitem o nedostatek povinné náležitosti žaloby a zda se v takovém případě musí soud pokusit o jeho odstranění postupem podle § 43 o. s. ř.; (iv) zda je nepřípustně překvapivé takové pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, které stojí na zcela novém právním posouzení, o kterém soud účastníky nepoučil a neumožnil jim se k němu vymezit. 6. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek změnil v druhém a třetím výroku tak, že potvrdí rozsudek soudu prvního stupně, případně aby rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 7. Žalovaná se k podanému dovolání vyjádřila tak, že je navrhuje jako nepřípustné odmítnout, případně jako nedůvodné zamítnout. 8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 o. s. ř.), posuzoval, zda dovolání obsahuje zákonem stanovené náležitosti a zda je dovolání přípustné. 9. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 10. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 11. Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. 12. Dovolání není přípustné. 13. Otázky (i) a (ii) přípustnost dovolání nezakládají, neboť na jejich řešení rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí. Odvolací soud ve svém rozhodnutí neučinil závěr, že by jednání člena statutárního orgánu nemohlo být přičitatelné jím zastoupené právnické osobě při posuzování jednání této právnické osoby v nekalé soutěži, stejně jako závěr, že by kořistění z dobré pověsti, obchodního modelu, know-how a zavedené značky jiného soutěžitele (tzv. free riding) nemohlo být v rozporu s dobrými mravy soutěže. 14. Odvolací soud naopak založil své rozhodnutí na závěru, že předmětem řízení v projednávané věci nebylo jakékoliv jednání žalované či jejího statutárního orgánu v hospodářské soutěži, včetně případného zneužití know-how či soutěžně závadného kořistění z jiných soutěžních výkonů dovolatelky ze strany žalované, neboť taková tvrzení dovolatelky neměla žádný odraz v žalobním petitu (dovolatelka ohledně takových jednání