23 Cdo 2565/2012 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2565/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 12. 2013 Spisová značka:23 Cdo 2565/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:23.CDO.2565.2012.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Splatnost pohledávky Zásady poctivého obchodního styku Dotčené předpisy:§ 340 odst. 2 obch. zák. § 265 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:8. 1. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2565/2012 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Hany Lojkáskové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně ČSOB Leasing, a.s., se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 310/60, IČO 63998980, zastoupené JUDr. Romanem Majerem, advokátem se sídlem v Praze 1, Krakovská 1526/24, proti žalovanému P. H., IČO 11341025, zastoupenému Mgr. Michalem Dlabolou, advokátem se sídlem v Praze 7, U Studánky 3, o zaplacení částky 187.821,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 45 Cm 135/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. května 2012, č. j. 2 Cmo 71/2012-175, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se na žalovaném domáhá zaplacení částky 187.821,40 Kč s příslušenstvím z důvodu předčasného ukončení leasingové smlouvy sestávající z částky 185.241,40 Kč za ztrátu z prodeje předmětu leasingu jako rozdílu mezi účetní zůstatkovou hodnotou předmětu leasingu ke dni zániku leasingové smlouvy určenou podle platných daňových předpisů a dosaženou prodejní cenou bez DPH, a částky 2.580,- Kč představující úrok z prodlení žalovaného se zaplacením specifikovaných leasingových splátek. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací svým prvním rozsudkem ze dne 20. března 2007, č. j. 2 Cmo 284/2006-59, potvrdil v pořadí první rozsudek Krajského soudu v Praze jako soudu prvního stupně ze dne 17. července 2006, č. j. 45 Cm 135/2006-37, kterým soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 187.821,40 Kč s 0,15% úrokem z prodlení denně z částky 41.454,- Kč od 15.10.2003 do 21.10.2003 a z částky 185.241,40 Kč od 15.10.2003 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II). Odvolací soud vyšel ze skutkových závěrů soudu prvního stupně, že účastníci uzavřeli dne 30. dubna 2001 leasingovou smlouvu č. 2150223, jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné smluvní podmínky (dále jen „obchodní podmínky“), na jejímž základě žalovaný převzal do nájmu předmět leasingu (nákladní speciální návěs), který před prodejem prošel kompletní rekonstrukcí v hodnotě cca 487.000,- Kč, a zavázal se žalobkyni platit sjednané leasingové splátky ve výši a čase podle splátkového kalendáře. Protože je žalovaný neplatil, žalobkyně leasingovou smlouvu s účinností ke dni 29. dubna 2003 vypověděla a konečným vyrovnáním ze dne 30. září 2003 žalovaného vyzvala k zaplacení částky 232.011,40 Kč, splatné dne 14. října 2003, sestávající z dlužných leasingových splátek do doby předčasného ukončení smlouvy podle čl. 4.4.4 písm. a) obchodního podmínek ve výši 41.454,- Kč, náhrady škody ve výši 185.241,40 Kč podle čl. 4.4.4 písm. c) obchodních podmínek vzniklé jako rozdíl mezi účetní zůstatkovou cenou a realizační cenou předmětu leasingu, která byla určena znaleckým posudkem Ing. Tomáše Rozlivky v minimální hodnotě 74.000,- Kč, a úroku z prodlení ve výši 5.316,- Kč podle 4.4.4 písm. d) obchodních podmínek. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně i pokud posoudil předmětnou leasingovou smlouvu podle § 489 a násl. obch. zák. jako smlouvu o koupi najaté věci s tím, že vzhledem k dispozitivnosti této úpravy (s výjimkou § 493 odst. 1 věty druhé obch. zák.) je rozhodující obsah práv a závazků upravených v leasingové smlouvě včetně obchodních podmínek, a že počínaje dnem 3. března 2003 se žalovaný dostal do prodlení s placením leasingových splátek, proto žalobkyně smlouvu platně vypověděla ke dni 29. dubna 2003 a žalovanému vznikla podle čl. 4.4.4 a) – g) obchodních podmínek povinnost zaplatit částky specifikované v konečném vyrovnání ze dne 30. září 2003. Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud uzavřel, že žalobkyně postupovala v souladu s čl. 4.4.4 písm. f) obchodních podmínek, když výši škody z prodeje předmětu leasingu stanovila tak, že od účetní zůstatkové ceny předmětu leasingu ve výši 271.307,- Kč odečetla prodejní cenu ve výši 86.055,60 Kč a rozdíl ve výši 185.241,40 Kč začlenila do konečného vyúčtování. Námitku žalovaného, že předmět leasingu měl při ukončení leasingové smlouvy vyšší hodnotu, než stanovil znalecký posudek, a měl být proto prodán za vyšší cenu, nepovažoval odvolací soud shodně se soudem prvního stupně za rozhodující, neboť žalobkyně nebyla podle obchodních podmínek povinna vypracovat znalecký posudek na předmět leasingu při jeho prodeji, a pokud tak učinila, konala nad rámec svých sjednaných povinností. Nárok žalobkyně z konečného vyúčtování ze dne 30. září 9.2003 neposuzoval odvolací soud podle § 373 a násl. obch. zák. jako nárok na náhradu škody, nýbrž jako nárok, který vychází ze smluvních ujednání leasingové smlouvy pro případ jejího předčasného ukončení. K dovolání žalovaného Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací rozsudkem ze dne 23. června 2010, č. j. 23 Cdo 3114/2007-81 zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. března 2007, č. j. 2 Cmo 284/2006-59, s výjimkou části výroku pod bodem I, kterou byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 17. července 2006, č. j. 45 Cm 135/2006-37, v rozsahu, ve kterém bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 2.580,- Kč, a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 17. července 2006, č. j. 45 Cm 135/2006-37, s výjimkou části výroku pod bodem I, ve které bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 2.580,- Kč, a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je přípustné v rozsahu, v němž směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku pod bodem I co do částky 185.241,40 Kč, jelikož odvolací soud rozhodl v otázce způsobu odpočtu ceny předmětu leasingu od nároků uplatněných leasingovým pronajímatelem při předčasném ukončení leasingu v rozporu s hmotným právem. Připomněl, že již v rozsudku ze dne 24. listopadu 2009, sp. zn. 31 Cdo 3926/2008, dovodil, že smluvní ujednání, že leasingový nájemce má právo na odpočet ceny, za kterou byl prodán předmět leasingu, nelze vykládat tak, aby mohlo ve svých důsledcích znamenat připuštění libovůle leasingového pronajímatele při prodeji předmětu leasingu, jejíž důsledky by dopadly na leasingového nájemce, a odkázal i na rozhodnutí ze dne 15. listopadu 2005, sp. zn. 32 Odo 1089/2004, podle něhož skutečnost, že předmět leasingu byl leasingovým pronajímatelem prodán za nepřiměřeně nízkou cenu, nemůže jít k tíži leasingového nájemce, pokud byla tržní cena nepoměrně vyšší. Při prodeji předmětu leasingu je leasingový pronajímatel povinen postupovat s náležitou péčí. Je proto vždy nutno posuzovat přiměřenost ceny, za niž byl předmět leasingu prodán. Pokud by se prodejní cena předmětu leasingu v neprospěch leasingového nájemce podstatně odchylovala od obvyklé ceny, za kterou by ho bylo možno v daném místě a čase prodat, je třeba při odečtu vyjít z této obvyklé ceny, neboť jinak by se leasingový pronajímatel na úkor leasingového nájemce bezdůvodně obohatil. Pokud tedy odvolací soud odečetl od nároků žalobkyně cenu, za kterou leasingový pronajímatel předmět leasingu prodal, bez posouzení obvyklé ceny, kterou měl předmět leasingu v době jeho prodeje v místě a čase, kdy k prodeji došlo, je jeho rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení věci a Nejvyšší soud je proto zrušil. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud v odpovídajícím rozsahu i rozsudek soudu prvního stupně a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud v Praze jako soud prvního stupně svým druhým rozsudkem ze dne 17. června 2011, č. j. 45 Cm 135/2006-121, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 145.897,- Kč (výrok pod bodem I) a úrok z prodlení ve výši 0,15 % denně z částky 41.454,- Kč od 15.10.2003 do 21.10.2003 a z částky 145.897,- Kč od 15.10.2003 do zaplacení (výrok pod bodem II), žalobu o zaplacení částky 39.344,- Kč s úrokem z prodlení zamítl (výrok pod bodem III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok pod bodem IV), o náhradě nákladů řízení státu (výroky pod body V a VI) a o vrácení přeplatku na záloze za znalečné žalov