23 Cdo 2670/2019 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2670/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 6. 2021 Spisová značka:23 Cdo 2670/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:23.CDO.2670.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Správní řízení Dotčené předpisy:§ 1 odst. 2 předpisu č. 180/2005Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:29. 9. 2021 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 2791/21 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2670/2019-739 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně ČEZ Prodej, a.s., se sídlem v Praze 4, Duhová 1/425, PSČ 140 53, IČO 27232433, zastoupené Mgr. Janem Kořánem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opletalova 1015/55, PSČ 110 00, za účasti OTE, a.s., se sídlem v Praze 8, Karlín, Sokolovská 192/79, PSČ 186 00, zastoupené Dr. Ing. Martinou Jankovskou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Varšavská 714/38, PSČ 120 00, o žalobě podle části páté občanského soudního řádu – o nahrazení rozhodnutí Energetického regulačního úřadu a rozhodnutí předsedkyně Energetického regulačního úřadu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 25 C 141/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2019, č. j. 29 Co 71/2019-675, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit účastnici na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Dr. Ing. Martiny Jankovské, advokátky, se sídlem v Praze 2, Varšavská 714/38, PSČ 120 00. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení [1] Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 11. 7. 2018, č. j. 25 C 141/2016-540, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala nahrazení rozhodnutí předsedkyně Energetického regulačního úřadu (dále též jen „ERÚ“) ze dne 23. 9. 2016, č. j. 07196-146/2014-ERU, a rozhodnutí ERÚ ze dne 5. 5. 2016, č. j. 07196-131/2014-ERU, tak, že účastnice je povinna zaplatit žalobkyni částku 124 150 762,75 Kč spolu s příslušenstvím ve výroku specifikovaným (výrok pod bodem I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II). [2] Žalobkyně uplatněný nárok odůvodnila tím, že se s účinností od 1. 1. 2013 stala povinně vykupujícím obchodníkem s elektřinou ve smyslu § 10 odst. 2 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o POZE“), ve vztahu k výrobnám elektřiny FVE Saša – Sun, s.r.o. (provozované společností Saša - Sun s.r.o.), FVE VT – SUN, s.r.o. (provozované společností VT-SUN, s.r.o.), a FVE Zdeněk SUN, s.r.o. (provozované společností Zdeněk - Sun s.r.o.). Tyto výrobny byly v době přechodu povinnosti povinného výkupu na žalobkyni připojeny do distribuční soustavy provozované společností ACTHERM, spol. s r.o. S výše uvedenými výrobnami uzavřela žalobkyně smlouvy o výkupu elektřiny na základě podkladů, které obdržela od společnosti ACTHERM, spol. s r.o., přičemž tato společnost v podkladech uvedla, že k uvedení výroben do provozu došlo do konce roku 2010 a jako termín připojení výrobního zdroje elektřiny uvedla datum 22. 10. 2010. Za vyrobenou elektřinu tak žalobkyně vyplácela společnostem Saša - Sun s.r.o., VT-SUN, s.r.o., a Zdeněk - Sun s.r.o. na základě uzavřených smluv výkupní ceny stanovené cenovým rozhodnutím ERÚ č. 4/2013 ze dne 27. 11. 2013 platné pro výrobny uvedené do provozu v období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010. Účastnice jako operátor trhu pak byla povinna hradit povinně vykupujícímu (tedy žalobkyni) rozdíl mezi výkupní cenou a hodinovou cenou a cenu za jeho činnost. Žalobkyně účtovala účastnici rozdíl mezi výkupní cenou a hodinovou cenou podle množství povinně vykupované elektřiny z jednotlivých druhů obnovitelných zdrojů. Na základě prověření obdržených částek od účastnice v roce 2014 však žalobkyně zjistila, že ve vztahu k elektřině vyráběné v předmětných výrobnách účastnice proplácí pouze rozdíl mezi výkupní cenou platnou pro výrobny s instalovaným výkonem nad 100kW, které byly uvedeny do provozu v období od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2011, a hodinovou cenou. Účastnice tak vychází z jiného data uvedení do provozu, než jak jsou specifikovány v podkladech, které obdržela žalobkyně od společnosti ACTHERM, spol. s r.o., pro účely uzavření smluv o dodávce elektřiny, přičemž tato společnost správnost těchto podkladů potvrdila a uvedla, že účastnici poskytla nesprávné údaje týkající se uvedení výroben do provozu. Účastnice však žádosti žalobkyně o opravu evidovaných údajů nevyhověla a nadále trvá na proplacení podpory ve výši stanovené pro zdroje uvedené do provozu v roce 2011. Nárok žalobkyně se týká podpor vyplacených v období od 1. 1. 2013 do 31. 3. 2014, přičemž tento nárok neúspěšně uplatnila ve správním řízení vedeném před ERÚ. [3] Soud prvního stupně se ztotožnil se skutkovými i právními závěry obsaženými v rozhodnutích správních orgánů, jejichž nahrazení se žalobkyně domáhala. [4] Z rozhodnutí ERÚ ze dne 5. 5. 2016, č. j. 07196-131/2014-ERU, soud prvního stupně zjistil, že zde ERÚ zkoumal otázku, zda byly u předmětných výroben splněny podmínky pro vyplácení výkupních cen platných pro výrobny uvedené do provozu v období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010, přičemž aplikoval cenové rozhodnutí ERÚ č. 4/2009 ze dne 3. 11. 2009, ve znění změn podle cenového rozhodnutí č. 5/2009 ze dne 23. 11. 2009, konkrétně jeho bod 1.9 obsahující definici toho, jaký den se rozumí uvedením nově zřizované výrobny elektřiny do provozu. Energetickému regulačnímu úřadu bylo známo z úřední činnosti, že předmětné výrobny elektřiny získaly pravomocná rozhodnutí o udělení licence shodně dne 31. 12. 2010, proto v rámci dokazování zjišťoval den, kdy výrobci začali v souladu s těmito licencemi vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy při uplatnění podpory formou výkupních cen. Přitom se, vzhledem k podstatě sporu a tvrzení účastníků řízení, zaměřil na otázku, zda k výrobě a dodávce elektřiny došlo u předmětných výroben elektřiny dne 31. 12. 2010, neboť pouze v takovém případě mohl při splnění další podmínky, kterou byla oprávněnost dodávky, vzniknout výrobcům nárok na výkupní ceny platné pro výrobny uvedené do provozu v roce 2010. Na základě provedeného rozsáhlého dokazování Energetický regulační úřad uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by předmětné výrobny vyrobily na základě licence udělené dne 31. 12. 2010 elektřinu během téhož dne a tuto dodaly do elektrizační sítě. Rovněž vyšlo najevo, že výrobci v roce 2010 neuplatnili žádné formy podpory a nebyla jim pro rok 2010 registrována žádná odběrná a předávací místa. ACTHERM, spol. s r.o., ani jiný subjekt od výrobců elektřinu v roce 2010 na základě smluvního vztahu a v souladu s právními předpisy neodebíral. [5] Předsedkyně ERÚ rozhodnutím ze dne 23. 9. 2016, č. j. 07196-146/2014-ERU, kterým mj. zamítla rozklady žalobkyně a výrobců a potvrdila napadené rozhodnutí, přitakala skutkovému závěru ERÚ o tom, že v souladu s rozhodnutím o udělení předmětných licencí ze dne 31. 12. 2010 nezačal ani jeden z výrobců vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy při uplatnění podpory ještě v roce 2010, tj. do 23:59 hodin dne 31. 12. 2010. Energetický regulační úřad takto zjištěný skutkový stav po právní stránce správně vyhodnotil tak, že výrobci ve smyslu podmínek vymezených v bodě 1.9 cenového rozhodnutí č. 4/2009 neuvedli předmětné výrobny do provozu dne 31. 12. 2010, neboť během tohoto dne nezačali prokazatelně vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy. Z tohoto důvodu nevznikl výrobcům nárok na podporu ve formě výkupních cen ve výši platné pro výrobny uvedené do provozu v roce 2010, a tedy ani povinnost žalobkyně tuto podporu výrobcům hradit. [6] Z dokazování provedeného správním orgánem vyplynulo, že účastnice v daném případě postupovala při výplatě rozdílu mezi výkupními cenami a hodinovými cenami v souladu s údaji poskytnutými ze strany společnosti ACTHERM, spol. s r.o., k registraci v systému účastnice jakožto operátora trhu v lednu 2013. Tyto údaje, tj. datum uvedení předmětných výroben do provozu 4. 1. 2011, se shodovaly s údaji o datu registrace příslušných odběrných a předávacích míst (OPM) v systému operátora trhu. Po určitou dobu pak nebyla správnost registrovaných údajů, ani vyplácených náhrad žalobkyni ze strany žalobkyně, výrobců ani společnosti ACTHERM, spol. s r.o., nijak zpochybněna či napadena a účastnice registrované údaje ani výši podpory vyplácené výrobcům nerevidovala, ani neměla žádný důvod jakkoli revidovat. O zpětnou opravu údajů ohledně data uvedení předmětných výroben do provozu požádala účastnici s