23 Cdo 2733/2023 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2733/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 5. 2024 Spisová značka:23 Cdo 2733/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:23.CDO.2733.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Autorské dílo Nekalá soutěž Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř. § 2 odst. 1 předpisu č. 121/2000 Sb. § 2976 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:16. 6. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 26.08.2024III.ÚS 2380/24 Jiří Přibáň odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost30. 9. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2733/2023-744 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Didaktis s. r. o., se sídlem v Brně, Mlýnská 225/44, Trnitá, identifikační číslo osoby 25302230, zastoupené doc. JUDr. Danou Ondrejovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 2, Bělehradská 299/132, proti žalované TAKTIK International, s. r. o., se sídlem v Košicích, Krompašská 510/96, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 36843954, zastoupené JUDr. Andreou Kůs Považanovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Elišky Peškové 735/15, o žalobě na ochranu autorského práva a proti jednání v nekalé soutěži, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 21 Cm 11/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 3. 2023, č. j. 3 Cmo 99/2021-693, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení 15 488 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalované. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): 1. Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. 12. 2020, č. j. 21 Cm 11/2019-574, zamítl žalobu s návrhem, aby soud uložil žalované zdržet se propagace, nabídky, distribuce a prodeje publikace „Maturita v pohodě. Český jazyk a literatura“ z 1., 2. a 3. vydání a stáhnout z trhu veškeré jejich výtisky a zničit skladové zásoby (výrok I). Dále zamítl žalobu s návrhem, aby soud uložil žalované povinnost zdržet se propagace, nabídky, distribuce a prodeje ohledně učebnic a pracovních sešitů tam specifikovaných a stáhnout z trhu veškeré jejich výtisky a zničit skladové zásoby (výrok II). Rovněž zamítl žalobu s návrhem, aby se žalovaná žalobkyni omluvila způsobem ve výroku uvedeným (výrok III). Žalobu o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích ve výši 5 000 000 Kč také zamítl (výrok IV) a rozhodl o nákladech řízení (výrok V). 2. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) nejprve rozhodl o částečném zpětvzetí žaloby, které žalobkyně učinila ve vztahu k nárokům, o nichž bylo soudem prvního stupně rozhodnuto ve výroku I a části výroku III (ohledně omluvy za napodobení publikací k maturitě) a výroku IV (ohledně částky 4 000 000 Kč). Odvolací soud o částečném zpětvzetí žaloby rozhodl usnesením ze dne 16. 1. 2022, č. j. 3 Cmo 99/2021-654, kterým rozsudek soudu prvního stupně v dotčeném rozsahu zrušil a řízení zastavil. Ohledně výroků, které zůstaly předmětem odvolacího řízení, rozhodl odvolací soud rozsudkem ze dne 14. 3. 2023, č. j. 3 Cmo 99/2021-693, kterým rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v celém výroku II, dále ve výroku III v části, jíž se žalobkyně domáhala omluvy za „neoprávněné napodobení učebnic a pracovních sešitů z učebnicových řad Literatura pro střední školy a Nová literatura pro střední školy“, jehož výsledkem měly být učebnice a pracovní sešity z učebnicové řady NOVÁ LITERATURA vydané žalovanou, a ve výroku IV co do částky 1 000 000 Kč (první výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). 3. Rozsudek odvolacího soudu v jeho prvním výroku v rozsahu, v němž byl potvrzen výrok II, výrok III a výrok IV rozsudku soudu prvního stupně, napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřovala podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na řešení těchto otázek: a) Jsou učebnice v posuzovaném řízení (jejich koncepce, struktura, prostor pro jednotlivé autory, grafická podoba apod.) dílem ve smyslu autorského zákona? b) Představují učebnice v posuzovaném řízení know-how, které by po zveřejnění mohlo být chráněno? c) Je průměrným spotřebitelem učebnic pro střední školy ten, kdo tyto učebnice ve skutečnosti na základě pokynu jiného konkrétně nakupuje? d) Tvrdila-li žalobkyně, že žalovaná vytěžila koncepci a napodobila odborné dílo žalobkyně, je k posouzení právní otázky, zda došlo k vyvolání nebezpečí záměny a/nebo k parazitnímu kořistění ze soutěžních výkonů jiného (tzv. free riding) třeba i odborných znalostí k posouzení, zda a v jakých ohledech k vytěžení a napodobení učebnice žalobkyně došlo? e) Je možné posoudit naplnění podmínky rozporu s dobrými mravy soutěže (dle generální klauzule nekalé soutěže) v případě tvrzeného protiprávního využití výsledků úsilí a nákladů jiného soutěžitele na tvorbu a uvedení jeho odborného díla charakteru nehmotného statku pouze s ohledem na dobu, která uplynula od uvedení tohoto díla na trh? f) Poslední otázka se týkala téhož, co otázka pod bodem e), pouze s tím rozdílem, že dovolatelka k otázce doplnila to, zda je možné posoudit naplnění podmínky rozporu s dobrými mravy soutěže s ohledem na dobu, která uplynula od uvedení díla na trh, aniž by bylo současně zkoumáno, zda došlo k odpovídajícímu zhodnocení postavení tohoto soutěžitele na trhu tak, aby jeho úsilí a náklady byly tržně vyrovnány. 4. U otázky pod bodem a) dovolatelka namítala, že se odvolací soud odchýlil od judikatury týkající se posuzování pojmových znaků autorského díla, na jejíž konkrétní rozhodnutí odkázala. Namítala neúplnost právního posouzení věci, neboť soudy dle jejího názoru vůbec neposuzovaly otázku z hlediska toho, zda byl při určité činnosti dostatečný prostor pro tvůrčí svobodu, ale zaměřily se zaprvé pouze na to, že samotnou koncepci učebnic či způsob jejich zpracování nelze coby nehmotné ideje autorským právem chránit, a zadruhé odděleně na jednotlivé prvky učebnic žalobkyně. Soudy však vůbec nezkoumaly, zda učebnice žalobkyně nemohou být jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti právě v důsledku jejich unikátní didaktické koncepce spojující originálním a svébytným způsobem všechny jednotlivé prvky v jeden funkční celek. Uvedla, že při tvorbě učebnic byl dán prostor pro tvůrčí svobodu, přičemž soudy obou stupňů se měly – v souladu s dovolatelkou citovanou judikaturou – zaměřit na zjištění toho, zda se jednalo o dostatečný prostor ve smyslu autorskoprávním. Dovolatelka je přesvědčena, že její učebnice mohou být chráněny jako autorské dílo podle § 2 odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). Tvůrčí činnost v případě učebnic představoval výběr z množství informací, jejich řazení a způsob jejich zapracování (textového i vizuálního) do samotného díla. Poukázala na to, že se nedomáhala ochrany prostých informací obsažených v učební látce, nýbrž ochrany tvůrčí činnosti spočívající v tom, jak byla látka ve své vnější i vnitřní formě zpracována. 5. Tvůrčí činnost autora pak podle dovolatelky nemusí spočívat toliko ve vlastním obsahu díla, ale může spočívat i ve výběru zdrojů a systematickém uspořádání informací. Poukázala na to, že pokud již pouhé uspořádání jiných děl do jednoho celku je předmětem autorskoprávní ochrany jako dílo souborné podle § 2 odst. 5 autorského zákona, tím spíše by měla být chráněna díla založená na jedinečné autorské činnosti nesrovnatelně komplexnější a odbornější (např. učebnice). Posouzení originality a jedinečnosti díla je dle dovolatelky nicméně odbornou otázkou, kterou nepřísluší řešit soudu; jedině odborník z oblasti didaktiky může relevantně posoudit, zda použití kompozičních prvků v učebnici žalobkyně, které samy o sobě nemusí být ojedinělé, vytváří v souhrnu jedinečný celek, a pokud ano, zda se v učebnicích žalované objevují stejné prvky v podobném rozsahu, uspořádání a s podobnou funkcí a obsahem. V tomto směru dovolatelka odkázala na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2007, sp. zn. 30 Cdo 739/2007, a ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 360/2015. 6. K otázce pod bodem b) týkající se toho, zda učebnice v posuzovaném řízení představují know-how, dovolatelka uvedla, že se jedná o otázku v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešenou. Uvedla, že otázka v sobě zahrnuje jednak to, zda vůbec může být know-how samostatným předmětem právní ochrany, jednak zda lze za zveřejnění know-how považovat již jen pouhé uvedení p