23 Cdo 2751/2025 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2751/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 1. 2026 Spisová značka:23 Cdo 2751/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:23.CDO.2751.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Výklad právních jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ] Bezdůvodné obohacení Zánik závazku Dotčené předpisy:§ 555 o. z. § 556 o. z. § 1981 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:3. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2751/2025-213 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně Pivovar Hubertus, a. s., se sídlem v Praze, Na Zámecké 1518/9, identifikační číslo osoby 27438104, zastoupené Mgr. Tomášem Vávrou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Ulrichovo náměstí 737/3, proti žalované GIARDINO s. r. o., se sídlem v Holicích, náměstí T. G. Masaryka 17, identifikační číslo osoby 05195560, zastoupené JUDr. Jaroslavou Moravcovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích – Semtíně, č. p. 81, o zaplacení částky 60.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 107 C 32/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 17. 6. 2025, č. j. 23 Co 141/2025-192, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 17. 6. 2025, č. j. 23 Co 141/2025-192, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Pardubicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. 11. 2024, č. j. 107 C 32/2022-122, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 60.000 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II). 2. Soud prvního stupně přitom vyšel z toho, že: a) Mezi účastníky byla ke dni 1. 9. 2020 uzavřena smlouva o podpoře prodeje č. 3/2019 (dále též jen „Smlouva“), dle které se žalovaná jako zákazník zavázala odebrat a zaplatit v provozovně Caffe V zahradě objem piva alespoň ve výši nákupních cen piva sjednaných v čl. 2.4. Smlouvy (odebrané sumy). b) Dle smlouvy o podpoře prodeje byly ujednány odebrané sumy za rok 2020 ve výši 486.000 Kč a za rok 2021 ve výši 486.000 Kč (čl. 2.4. Smlouvy). c) Za poskytnutí služeb podle čl. 2.1. Smlouvy (marketingové služby, zejména reklama a propagace výrobků žalobkyně a samotné žalobkyně) a přijetí povinností podle čl. 1.3., 2.2. a 2.3. Smlouvy byla ujednána jednorázová odměna ve výši 80.000 Kč za celou předpokládanou dobu trvání smlouvy (čl. 3.1. Smlouvy). Poskytovatel uhradí zákazníkovi odměnu na základě řádně vystaveného daňového dokladu, a to nejdříve po prvním odběru piva, úhrada faktury bude provedena jednorázově, a to dohodou o vzájemném započtení závazků a pohledávek, kdy závazky jsou v tomto případě myšleny vystavené faktury za odebrané pivo (čl. 3.2 a 3.3. Smlouvy). d) Z dohody o vzájemném započtení závazků a pohledávek ze dne 13. 8. 2020 bylo zjištěno, že se smluvní strany dohodly na vzájemném zápočtu závazků a pohledávek, a to pohledávek žalobkyně vyúčtovaných fakturami ve výši 80.000 Kč. e) Ze zprávy žalobkyně ze dne 24. 10. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná odebrala zboží žalobkyně za období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 ve výši 175.923,80 Kč včetně DPH, v období od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021 ve výši 65.770,60 Kč včetně DPH. Celkový objem zákazníka tak za posuzované období činil 241.694,40 Kč včetně DPH. f) Nejpozději v měsíci únoru 2022 došlo k faktickému ukončení smluvního vztahu mezi účastníky. 3. Soud prvního stupně měl za prokázané získání odměny žalované od žalobkyně ve výši 80.000 Kč, byť nebyla realizována formou finanční výplaty, ale formou odběrů dodávek produktů žalobkyně. Dále měl za prokázané, že žalovaná nedostála svým smluvním povinnostem, v rozporu se Smlouvou realizovala čepování a prodej produktů konkurence žalobkyně. Stejně tak žalovaná nedostála své smluvní povinnosti o sjednaných odběrech ve výši 2 x 486.000 Kč. Odběry pro žalobkyni fakticky realizovala v období od 1. 1. 2020 do února 2022, přičemž v období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2021 odebrala množství piva v hodnotě 241.695 Kč, tj. 24,86 % z původně ujednaného množství. 4. Dle soudu prvního stupně tak žalovaná byla povinna žalobkyni vydat bezdůvodné obohacení ve výši 60.000 Kč, když se jedná o plnění z právního důvodu, který odpadl. K tomu soud prvního stupně uvedl, že žalovaná by mohla být úspěšná pouze tehdy, pokud by prokázala úhradu žalované částky či zánik žalované pohledávky jiným způsobem, popřípadě že splnila svou smluvní povinnost o množství odebraného piva. Ničeho takového žalovaná nenabídla. 5. K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 17. 6. 2025, č. j. 23 Co 141/2025-192, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu na zaplacení částky 60.000 Kč s příslušenstvím (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý a třetí výrok). 6. Dle odvolacího soudu ze smlouvy o podpoře prodeje č. 3/2019 vyplynulo, že podle čl. 3.1. Smlouvy vznikl zákazníkovi (žalované) za poskytnutí služeb podle této Smlouvy nárok na jednorázovou odměnu ve výši 80.000 Kč, která byla uhrazena ze strany žalobkyně. Právním důvodem tohoto finančního plnění v rozsahu 80.000 Kč byla tato Smlouva. K ukončení této Smlouvy došlo na jaře roku 2022 na základě ústně uzavřené dohody zahrnující ukončení dodávek zboží a zpětného odběru výčepního zařízení ze strany žalobkyně z provozovny žalované. Ze strany žalobkyně nebylo tvrzeno nic o tom, že by součástí takové dohody bylo nějaké ujednání o vrácení části poskytnuté odměny, součástí smlouvy o podpoře prodeje v čl. 4. bylo sice ujednání pamatující na porušení závazku odebrat konkrétní rozsah zboží podle čl. 2.3., ale s důsledkem vzniku práva poskytovatele prodloužit stávající Smlouvu o adekvátní dopočet zbývající částky v daném období s tím, že Smlouva bude prodloužena na základě písemného dodatku. K uplatnění takového práva ze strany žalobkyně nedošlo, písemný dodatek nebyl sjednán a za tohoto skutkového stavu má odvolací soud za to, že prosté ukončení, resp. shoda na ukončení podpory prodeje, nemůže být chápána jako odpadnutí právního důvodu, podle kterého byla poskytnuta odměna podle čl. 3 Smlouvy se vznikem povinnosti tuto odměnu buď zcela, či zčásti vrátit. Jestliže smlouva o podpoře prodeje byla koncipována tak, že s porušením závazku zákazníka ke konkrétnímu odběru zboží v relevantním období nebyla spojena konkrétní sankce v podobě smluvní pokuty či jiného plnění nebo jednání o rozvazovací podmínce ve vztahu k důvodu pro poskytnutí odměny, pak si žalobkyně za tohoto skutkového stavu nemůže nárokovat vrácení poskytnuté odměny, a nelze tak hovořit o tom, že by tu právní důvod byl a že by v důsledku ukončení smluvního vztahu odpadl. Takto poskytnutí odměny pro zákazníka ze strany poskytovatele nebylo podle Smlouvy koncipováno. Poskytnutí odměny bylo realizováno podle platně uzavřené smlouvy a při přijetí povinností podle čl. 1.3. a 2.2. Smlouvy, nicméně i pro případ, kdy žalovaná své povinnosti neplnila, nedošlo tím automaticky k ukončení smluvního vztahu, a tedy k odpadnutí právního důvodu nebo ke vniku nároku na nějakou sankci. Ve výsledku měl odvolací soud za to, že právní důvod k poskytnutí odměny ve výši 80.000 Kč tu byl, nezanikl, když konstrukce Smlouvy neumožňuje přijmout závěr, že došlo k odpadnutí tohoto právního důvodu. II. Dovolání a vyjádření k němu 7. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. 8. V konkrétnosti dovolatelka namítá, že: a) Mělo být dovozeno, že z důvodu předčasného zániku Smlouvy odpadl právní důvod pro zaplacení odměny. Odměna byla žalované poskytnuta za poskytnutí služeb dle čl. 2.1. Smlouvy a přijetí povinností podle čl. 1.3., 2.2. a 2.3. Smlouvy, když toto plnění ze strany žalované mělo trvat po celou dobu trvání Smlouvy, tj. až do 1. 9. 2022. Tím, že došlo k předčasnému ukončení Smlouvy, odpadl právní důvod pro plnění, které žalovaná přijala v souvislosti se svým závazkem, jenž předčasně zanikl. V této souvislosti dovolatelka odkazuje na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2023, sp. zn. 26 Cdo 2356/2023, a judikaturu zde citovanou. b) Dle dovolatelky se odvolací soud při výk