23 Cdo 2828/2010 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2828/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 1. 2013 Spisová značka:23 Cdo 2828/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:23.CDO.2828.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 373 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:14. 2. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 23 Cdo 2828/2010 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobce: Open at Lowe, s. r. o., se sídlem Praha 2, Libušina 3, IČ 27065464, zastoupený JUDr. Pavlem Musilem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 1, Malá Strana, Hellichova 1, PSČ 118 00, proti žalovanému: DECKER, s. r. o., se sídlem Praha 7, Milady Horákové 55/548, zast. JUDr. Naďou Kratochvílovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Spálená 21, o zaplacení částky 300.000,- Kč s přísl., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 36 Cm 21/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. března 2010, č. j. 2 Cmo 215/2009-104, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. března 2010, č. j. 2 Cmo 215/2009-104, se ve výrocích II. a III. zrušuje a věc se vrací v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 17. března 2009, č. j. 36 Cm 21/2008-69, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 300.000,- Kč s úroky ve výši 9,75% ročně od 8. března 2007 do zaplacení a na náhradu nákladů řízení částku 65.312,- Kč (výrok I.) a pokud se žalobce domáhal na žalovaném dalších 9% úroků ročně z částky 300.000,- Kč za dobu od 1. listopadu 2006 do 31. prosince 2006 a úroků ve výši 9,5% ročně z částky 300.000,- Kč za dobu od 1. ledna 2007 do 7. března 2007, žalobu v této části zamítl. Soud prvního stupně vzal za svá skutková zjištění souhlasná prohlášení účastníků o tom, že mezi nimi byla dne 27. 7. 2006 uzavřena smlouva o nájmu dopravního prostředku podle § 630 an obchodního zákoníku (dále též „obch. zák.“), a to automobilu zn. Porsche 996 carrera 4 cabrio na dobu od 1. 8. 2006 do 30. 10. 2006 za nájemné ve výši 535.500,- Kč a dále za poskytnutí jistoty v částce 300.000,- Kč. Předmětné vozidlo vrátil žalobce žalovanému před ukončením sjednané doby dne 14. 10. 2006, neboť došlo k jeho zničení v důsledku havárie a tím smlouva zanikla podle § 636 odst. 1 obch. zák. Podle ust. čl. V. bod 5. smlouvy vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobci složenou jistotu 300.000,- Kč. Škoda na vozidle byla uhrazena vlastníku vozidla, který byl ve vztahu k žalovanému leasingovým pronajímatelem. Se zřetelem k tomu, že žalovaný uplatnil v řízení námitky započtení své pohledávky z odpovědnosti žalobce za škodu proti pohledávce, vymáhané žalobcem, zkoumal soud odpovědnost žalobce podle § 373 an. obch. zák. Mezi vynaloženými náklady, které žalovaný uplatnil jako svou škodu a tvrzeným porušením povinnosti žalobce k řádnému sjednání pojištění však soud neshledal příčinnou souvislost a již z toho důvodu námitku započtení, vznesenou žalovaným, neuznal. Soud prvního stupně proto posoudil vymáhanou pohledávku žalobce na vrácení složené jistoty za oprávněnou. Za nedůvodnou uznal soud žalobu pouze v části příslušenství (úroku), uplatněné do 7. 3. 2007, tedy do doby, kdy se žalovaný dle vyúčtování doručeného leasingovou společností dověděl o tom, že škoda na havarovaném vozidle byla vlastníku pojišťovnou uhrazena s tím, že sedm dní má soud za dostatečnou dobu k úhradě peněžité částky. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným rozsudek soudu prvního stupně v prvním odstavci výroku opravil tak, že jej označil jako bod I. (výrok I.), v téže části výroku rozsudek změnil tak, že žalobu zamítl a uložil žalobci zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení (výrok II.) a dále uložil žalobci zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III.) Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení předcházejícího jeho vydání podle § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“) a po doplnění dokazování nově žalovaným navrženým důkazem podle § 213 odst. 4 a § 205a odst. 1 písm. d) o. s. ř. dospěl k závěru, že odvolání žalobce je opodstatněné. Odvolací soud z provedeného dokazování v řízení před soudem prvního stupně zjistil, že žalovaný uzavřel dne 27. 10. 2006 smlouvu o nájmu dopravního prostředku Maserati Coupe Cambiocorsa 4.2 se společností JH Komplet agency s. r. o. jako pronajímatelem za nájemné ve výši 642.600,- Kč. Nutnost uzavření této smlouvy vysvětloval žalovaný nutností opatřit náhradní automobil, aby mohl dostát svým smluvním závazkům. Odvolací soud – jelikož tak neučinil soud prvního stupně – připustil v odvolacím řízení provedení důkazu navrženého žalovaným, a to smlouvou o pronájmu vozu zn. Porsche 996 Carrera 4 cabrio ze dne 2. 10. 2006 mezi žalovaným jako nájemcem a společnosti TRANS - WEB SERVICES s. r. o. jako pronajímatelem, na dobu od 1. 11. 2006 do 30. 4. 2007, k níž byl uzavřen dodatek ze dne 30. 10. 2006, jímž byl výslovně změněn pouze předmět pronájmu na automobil Maserati Coupe Cambiocorsa 4.2. „Odvolací soud tedy uzavřel, že ze smlouvy vyplývá, pokud by žalobce předmětné pronajaté vozidlo vrátil nepoškozené, žalovaný by nájemné ve výši 642.000,- Kč společnosti JH Komplet agency s. r. o. platit nemusel.“ Odvolací soud dovodil, že soud prvního stupně správně vycházel z ustanovení § 373 an. obch. zák. o odpovědnosti za škodu, avšak vzal v úvahu pouze povinnost žalobce vozidlo na dobu nájmu pojistit a zcela pominul prvořadou povinnost žalobce podle smlouvy ze dne 27. 7. 2006, o nájmu dopravního prostředku, jako nájemce ve smyslu § 636 odst. 1 obch. zák. po skončení nájmu vozidlo „vrátit ve stavu způsobilém s ohledem na obvyklé opotřebení“. Vozidlo však bylo vráceno jako zničené po havárii a porušením této právní povinnosti v příčinné souvislosti se žalovaným tvrzenou škodou se soud prvního stupně nezabýval. V odvolacím řízení však bylo podle názoru odvolacího soudu prokázáno, že zničení předmětu nájmu vedlo u žalovaného minimálně k nutnosti vynaložit náklady na pronájem náhradního vozidla, a to ve výši 642.000,- Kč. Tyto náklady nebyly hrazeny vyplaceným pojistným plněním. K námitce žalobce, že není dána příčinná souvislost mezi poškozením vozidla Porsche a žalovaným prokazovanými náklady na provoz vozidla Maserati, neboť kdyby nedošlo k poškození vozidla, musel by žalovaný platit splátky za jeho nájem, odvolací soud uvedl, že by se nejednalo o splátky nájmu (nájemné), nýbrž o splátky leasingové. Ty však, jak je odvolacímu soudu známo z jeho rozhodovací činnosti, vesměs nedosahují výše nájemného za krátkodobý nájem vozidla, a navíc ztráta „nutnosti“ platit leasingové splátky znamenala pro žalovaného současně ztrátu zisku z pronájmu předmětu leasingu. Za situace, kdy v důsledku zničení vozu při havárii došlo k předčasnému ukončení leasingové smlouvy mezi žalovaným jako leasingovým nájemcem a jeho leasingovým pronajímatelem, ztráta možnosti předmět leasingu využívat k výkonu podnikání žalovaného, spočívajícího v pronajímání dopravních prostředků, ztráta „vysoce pravděpodobné“ možnosti získání předmětu leasingu po řádném ukončení leasingové smlouvy do vlastnictví, jakož i náklady na pronájem náhradního vozidla, by „snižování nákladů vynaložených žalovaným na nájem náhradního vozidla o jím jinak hrazené leasingové splátky bylo – podle přesvědčení odvolacího soudu – v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 39 občanského zákoníku (dále též „obč. zák.“) a proto odvolací soud podle § 3 odst. 1 obč. zák. k jeho provedení nepřistoupil“. Ze všech těchto důvodů odvolací soud dospěl k závěru, že uplatněný nárok na vrácení kauce žalobci nepřísluší. Proto rozsudek soudu prvního stupně v části napadené odvoláním, tj. ve vyhovujícím výroku, změnil tak, že žalobu zamítl. Současně přitom opravil podle § 211 a § 164 o. s. ř. chybné označení vyhovujícího výroku jako bodu II. tak, že jej správně označil jako bod I. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání ze dne 14. 5. 2010, jehož přípustnost vyvozuje z § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a důvodnost z ust. § 241a odst. 2 písm. b) a § 241a odst. 3 o. s. ř. Dovolatel je toho názoru, že závěr odvolacího soudu se opírá o nové skutečnosti a důkazy, které nebyly v řízení před soudem prvního stupně ani doloženy, ani tvrzeny. Odvolací soud nesprávně aplikoval ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 205a odst. 1 písm. d) o. s. ř., když připustil nejen provedení nového důkazu, v řízení před soudem prvního stupně nenavrhovaného, ale připustil i