23 Cdo 283/2011 — Nejvyšší soud

23 Cdo 283/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 1. 2013 Spisová značka:23 Cdo 283/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:23.CDO.283.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 567 odst. 1 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:12. 2. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 283/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně ARCHIKON PRIM spol. s r.o., se sídlem v Praze 9, Freyova 3/210, PSČ 190 00, identifikační číslo osoby 45314012, zastoupené Mgr. Ing. Janem Šelderem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Chámova 402/4, proti žalované 6K spol. s r.o., se sídlem Praha 9, Paříkova 355/7, PSČ 190 00, identifikační číslo osoby 47123745, zastoupené JUDr. Ladislavem Sádlíkem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Holečkova 31, o zaplacení částky 207 900 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 Cm 66/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. července 2010, č. j. 3 Cmo 390/2009-317, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 463 Kč k rukám JUDr. Ladislava Sádlíka, advokáta, se sídlem v Praze 5, Holečkova 31. Odůvodnění: Žalobkyně se v řízení domáhala náhrady škody, která jí vznikla uhrazením daňového penále vyměřeného příslušným finančním úřadem za chyby při stanovení daňového základu pro výpočet daně z příjmu za rok 1998, a jež měla způsobit žalovaná, která žalobkyni v kontrolovaném období vedla účetnictví. Městský soud v Praze rozsudkem dne 3. července 2009, č. j. 52 Cm 66/2005-236, zamítl žalobu na zaplacení částky 207 900 Kč (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body II, III a IV). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 3. 1. 1995 smlouvu č. 95002, v níž se žalovaná zavázala za úplatu vést pro žalobkyni účetnictví, mzdovou evidenci pracovníků žalobkyně, zpracovávání měsíční a roční účetní závěrky, zpracovávání daňových přiznání a vykonávání poradenské činnosti při zavádění evidenčních agend, financování provozu a pokladní činnosti. Tato smlouva byla žalobkyní jednostranně ukončena ke dni 30. 6. 2000 pro ztrátu důvěry. Dne 2. 5. 2002 zahájil Finanční úřad pro Prahu 9 (dále jen „správce daně“) kontrolu daně z příjmu společnosti žalobkyně za účetní období roku 1998, jejímž výsledkem bylo zjištění, že do základu daně roku 1998 byla žalobkyní zahrnuta modernizace bytu v domě na F. ulici v Praze, čímž byly neoprávněně zvýšeny výdaje roku 1998 o částku 91 812 Kč, nesprávným odpisem nemovitosti ve F. ulici v P. byly neoprávněně zvýšeny výdaje o částku 276 660 Kč a nesprávným zúčtování rezerv na opravu hmotného majetku (uvedené nemovitosti) byly neoprávněně zvýšeny výdaje žalobkyně o částku 228 458 Kč. Dodatečným platebním výměrem správce daně vyměřil žalobkyni daňové penále v závěrečné výši 207 900 Kč, které žalobkyně do 9. 7. 2004 zaplatila. Při posouzení odpovědnosti žalované za škodu vzniklou žalobkyni vycházel soud prvního stupně ze znaleckého posudku znalce Ing. S. V. ze dne 9. 3. 2009, který dospěl k závěru, že nedostatky ve vyčíslení daňově uznatelných nákladů žalobkyně za rok 1998, které zjistil správce daně, nebyly způsobeny chybným postupem pracovníků žalované, kteří zajišťovali účtování pro žalobkyni. Soud prvního stupně proto uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná porušila povinnosti vyplývající ze smlouvy ze dne 3. 1. 1995, a proto za tvrzenou škodu neodpovídá. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 27. července 2010, č. j. 3 Cmo 390/2009-317, rozsudek soudu prvního stupně nejprve opravil ve znění jeho záhlaví a poté ve vlastním výroku o věci samé jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud shledal skutková zjištění soud prvního stupně za dostatečná pro rozhodnutí ve věci a odkázal na ně. Předmětnou smlouvu účastníků posoudil jako smlouvu nepojmenovanou uzavřenou podle § 269 odst. 2 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) s prvky smlouvy o dílo a smlouvy mandátní a soustředil se dále na zkoumání předpokladů odpovědnosti za škodu, kterými je porušení povinnosti, vznik škody a příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a vzniklou škodou. Práva a povinnosti právnických osob, které v souladu s § 5 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění platném do 31. 12. 2000, pověřily vedením účetnictví jiné osoby, z citovaného zákona nevyplývají a nelze je nalézt ani v základním tehdy platném prováděcím předpise, opatření Ministerstva financí České republiky č. 281/69 810/93, kterým se upravuje účtová osnova a postupy účtování pro podnikatele s platností od 1. ledna 1994. Odvolací soud konstatoval, že tyto povinnosti je nutno dovozovat s ohledem na povahu smlouvy účastníků z ustanovení § 567 odst. 1 obch. zák., podle něhož je mandatář povinen postupovat při zařizování záležitosti s odbornou péčí, či z § 551 obch. zák. Znalci tedy podle odvolacího soudu náleželo posoudit, zda žalovaná při vedení účetnictví postupovala v souladu s citovaným zákonem č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění platném do 31. 12. 2000, a s opatřením Ministerstva financí České republiky č. 281/69 810/93, tedy zda žalovaná použila předepsané účtové osnovy a postupy účtování, zda účetnictví vedla tak, aby bylo úplné, zda ho vedla průkazným způsobem tak, aby věrně zobrazovalo skutečnosti, které jsou jeho předmětem. Dospěl k závěru, že pochybení takového rázu neshledal ani správce daně, ani znalec, když jak ze závěrů znalce, tak z výsledků kontroly správce daně vyplynulo, že k pochybení došlo v dané věci použitím nesprávných vstupů, a to jak použitím nesprávné ceny nemovitostí pro účely odpisů, tak nesprávným označením dokladů (jež však byly správně žalovanou zaúčtovány) a také nesprávným obsahem stavebního rozpočtu na plánovanou opravu. Odvolací soud konstatoval, že ze závěru znalce, že žalovaná žádnou povinnost při vedení účetnictví neporušila, lze vycházet pouze pokud jde o neoprávněné navýšení výdajů způsobené zahrnutím modernizace bytu do základu daně roku 1998 a nesprávné účtování rezerv na opravu hmotného majetku. Jinak je tomu u použití nesprávné ceny nemovitosti pro účely odpisů, kde je nutno posoudit, zda žalovaná měla či nikoliv povinnost ověřit správnost tohoto vstupu, z něhož dále při své činnosti vycházela, neboť se jedná o otázku právní, nikoliv skutkovou. Podle závěru odvolacího soudu však povinnost žalované provést kontrolu vstupu nevyplývala ze zákona, nelze ji dovodit ani z pojmu „odborná péče“, neboť by byl takový výklad nepřípustně široký a nevyplývala ani ze smlouvy účastníků č. 95002, jestliže se touto smlouvou žalovaná zavázala vést pro žalobkyni účetnictví, mzdovou evidenci pracovníků žalobkyně, zpracovávání měsíční a roční účetní závěrky, zpracovávání daňových přiznání a vykonávání poradenské činnosti při zavádění evidenčních agend, financování provozu a pokladní činnosti, nikoliv provést kontrolu vstupů ve smyslu ověření jejich věcné správnosti. Vymezení obsahu povinností žalované tak neobsahuje výslovný požadavek na provedení kontroly účetnictví za předchozí období. Zjistil-li soud prvního stupně, že žalovaná žádnou zákonnou ani smluvní povinnost neporušila, pak podle odvolacího soudu správně soud prvního stupně dovodil, že žalovaná za škodu tvrzenou žalobkyní neodpovídá, a proto rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil. Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadla žalobkyně dovoláním, které doplnila „upřesňujícím podáním k dovolání“ podaným v dovolací lhůtě. Přípustnost dovolání zakládá dovolatelka na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), přičemž uplatnila dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. s tím, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Závěrem rovněž namítla, že soudy obou stupňů nedostatečně zjistily skutkový stav věci. Dovolatelka nejprve poukázala na okolnost, že soud prvního stupně nepřipustil provedení důkazů, které navrhla, zejména revizního znaleckého posudku. Namítá, že znalec Ing. S. V. sice odpovídal v řízení na otázky položené soudem, ty však přímo nesouvisely se vznikem škody. Soudu prvního stupně dovolatelka vytýká, že nevzal v úvahu a ani nepoložil znalci otázky týkající se pravého důvodu vzniku škody, a to, zda bylo daňové přiznání sestavené žalovanou správné a daň přiznána v souladu s právním řádem České republiky. Za