23 Cdo 2856/2022 – Nejvyšší soud

23 Cdo 2856/2022-471 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně V. S., zastoupené Mgr. Ľubošem Fojtíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Lazarská 1718/3, proti žalované I. V., zastoupené Mgr. Janem Stehlíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 794/38, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 18 C 1/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2022, č. j. 28 Co 249/2021-402, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se v řízení proti žalované domáhala určení vlastnického práva k pozemku parc. č. XY v obci a k. ú. B. (dále také „sporný pozemek“). Tvrdila, že nebylo její vůlí převést sporný pozemek při prodeji pozemku parc. č. st. XY, jehož součástí je rodinný dům č. p. XY, a pozemků parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba bez č. p. nebo č. e., parc. č. XYa parc. č. XY, vše v obci k. ú. B., na žalovanou. Sporný pozemek byl původně k prodeji rovněž nabízen, ale žalobkyně a žalovaná se na jeho prodeji nedohodly, což se odrazilo i na výši kupní ceny. Pouze chybou při přepisu údajů došlo k zahrnutí sporného pozemku do předmětu koupě v písemné kupní smlouvě ze dne 30. 10. 2015. Sporný pozemek však nebyl ani po podpisu kupní smlouvy žalované předán, což vyplývá i z předávacího protokolu ze dne 1. 11. 2015. Skutečnost, že sporný pozemek neměla žalobkyně v úmyslu převést kupní smlouvou na žalovanou, byla žalované známa. 2. Okresní soud v Kladně jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 1. 6. 2021, č. j. 18 C 1/2017-338, určil, že žalobkyně je vlastníkem sporného pozemku (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastnicemi (výrok II) a o náhradě nákladů státu (výrok III). 3. K odvolání žalované Krajský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku II co do výše povinnosti žalované k náhradě nákladů řízení žalobkyni a ve výroku III tak, že se o náhradě nákladů řízení státu nerozhoduje; ve výroku I odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I napadeného rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II napadeného rozsudku odvolacího soudu). 4. Odvolací soud poté, co doplnil dokazování, vyšel ze skutkových zjištění, podle kterých se žalobkyně jako prodávající a žalovaná jako kupující před tím, než uzavřely písemnou kupní smlouvu, ústně i prostřednictvím e-mailové komunikace dohodly na tom, že předmětem koupě bude pozemek parc. č. st. XY jehož součástí je stavba bez č. p. nebo č. e., parc. č. XY a parc. č. XY, vše v obci a v k. ú. B. (dále jen „sousední nemovitosti“) za kupní cenu ve výši 3 500 000 Kč. Při vyhotovení písemného znění kupní smlouvy bratrem žalobkyně, O. S., byl však chybně v rámci výčtu převáděných nemovitostí uveden také sporný pozemek, o jehož prodeji účastnice původně rovněž jednaly, nakonec se však dohodly na tom, že nebude předmětem koupě a na jeho případném prodeji se strany dohodnou v budoucnu. Ačkoliv si žalovaná byla před podpisem písemné kupní smlouvy vědoma skutečnosti, že žalobkyně nemá v úmyslu pozemek parc. č. XY v obci a k. ú. B. převést na žalovanou, žalobkyni na ni neupozornila. V tomto znění tak byla smlouva dne 30. 10. 2015 účastnicemi podepsána a na jejím základě bylo do katastru nemovitostí vloženo vlastnické právo žalované ke všem ve smlouvě uvedeným nemovitým věcem, včetně sporného pozemku. 5. Po právní stránce odvolací soud uzavřel, že mezi účastnicemi došlo k uzavření kupní smlouvy, která je však v části týkající se převodu sporného pozemku podle § 584 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, neplatná, neboť žalovaná využila omylu žalobkyně při přípravě písemné kupní smlouvy a ačkoli o tomto omylu již před samotným podpisem této smlouvy věděla, využila jej a žalobkyni na něj neupozornila, byť pro ni taková povinnost vyplývala z principu poctivosti upraveného v § 6 o. z. V dané věci bylo podle odvolacího soudu možné na žalované spravedlivě požadovat, aby žalobkyni na její omyl upozornila, a to s ohledem na zjištěné okolnosti jednání o obsahu smlouvy. Jednání žalované je tak podle odvolacího soudu nutné kvalifikovat jako nepoctivé jednání, a důsledky omylu žalobkyně posoudit podle § 584 odst. 2 o. z. Odvolací soud k tomu dále doplnil, že i když žalobkyně projevila svou vůli v návrhu kupní smlouvy nesprávně, byl skutečný úmysl žalobkyně žalované znám, a kupní smlouva má proto jen takové následky, které odpovídají úmyslu žalobkyně. Odvolací soud na tomto základě rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I o věci samé jako věcně správný potvrdil. II. Dovolání a vyjádření k němu 6. Rozsudek odvolacího soudu (výslovně v celém jeho rozsahu) napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že odvolací soud nesprávně a v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu posoudil otázku právní relevance omylu žalobkyně. Žalovaná zejména namítala, že odvolací soud nijak nezkoumal a nezohlednil, zda byl omyl žalobkyně omluvitelný. Žalovaná proto navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil tak, že se žaloba na určení vlastnického práva žalobkyně ke spornému pozemku zamítá, a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení před soudy všech stupňů, případně aby je zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Spolu s dovoláním žalovaná podala také návrh na odklad právní moci napadeného rozhodnutí, který odůvodnila svými obavami před nemožností znovu nabýt sporný pozemek v případě, kdyby Nejvyšší soud shledal její dovolání důvodným. 7. O návrhu žalované na odklad právní moci napadeného rozhodnutí rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 1. 11. 2022, č. j. 23 Cdo 2856/2022-463, tak, že tento návrh zamítl. 8. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že žalovanou vymezená právní otázka je pro dané rozhodnutí nevýznamná, a nemůže tak zakládat přípustnost dovolání. Nadto s odkazem na odbornou literaturu vyjádřila přesvědčení, že v případě omylu vyvolaného lstí, by se hledisko omluvitelnosti omylu jednajícího nemělo uplatňovat. Na tomto základě pak ve vyjádření navrhla, aby dovolací soud dovolání žalované odmítl, případně zamítl a žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení. III. Přípustnost dovolání 9. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. 10. Dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) a osobou k tomu oprávněnou (§ 241 odst. 1 o. s. ř.). Dovolací soud rovněž shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř. 11. Dovolací soud se dále zabýval přípustností dovolání. 12. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští. 13. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 14. Dovolání je přípustné pro posouzení otázky právní relevance omylu jednajícího při vymezení předmětu kupní smlouvy, neboť jde o otázku, která v rozhodování dovolacího soudu v poměrech právní úpravy účinné ode dne 1. 1. 2014 nebyla vyřešena. IV. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu 15. Dovolání je důvodné. Rozhodná právní úprava 16. Podle § 555 odst. 1 o. z. se právní jednání posuzuje podle svého obsahu. 17. Podle § 556 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (odstavec první). Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají (odstavec druhý). 18. Podle § 583 o. z. jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné. 19. Podle § 584 odst. 2 o. z. bylo-li právně jednáno v omylu vyvolaném lstí, je právní jednání neplatné, třebaže se omyl týkal jen vedlejší okolnosti. Vztah právní úpravy omy