23 Cdo 2887/2013 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2887/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 11. 2014 Spisová značka:23 Cdo 2887/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:23.CDO.2887.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Nekalá soutěž Dotčené předpisy:§ 44 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:6. 2. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2887/2013 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobce Ing. arch. H. M., zastoupeného JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem se sídlem Poštovská 8c, 601 00 Brno, proti žalované SAPELI, a. s., se sídlem Pávovská 3104/15a, 586 01 Jihlava, IČ 46982086, zastoupené Mgr. Simonou Hejdovou, advokátkou se sídlem Lidická 51, 602 00 Brno, o ochranu práv z průmyslového vzoru a ochranu proti nekalé soutěži, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 Cm 125/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. dubna 2013, č. j. 3 Cmo 322/2012-129, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. dubna 2013, č. j. 3 Cmo 322/2012-129, se zrušuje, a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou domáhal ochrany svých práv z průmyslového vzoru a před jednáním nekalé soutěže, které spatřuje v tom, že žalovaná výrobou a distribucí výrobků - dveří Bonalana model č. 13 a model č. 20 - porušuje od počátku r. 2010 práva žalobce k jeho průmyslovému vzoru č. zápisu 33612 s názvem „Dveře“ (pro tři tam uvedené průmyslové vzory – 1.1, 2.1, 3.1), s právem přednosti od 12. 1. 2006, když žalovaná neměla od žalobce souhlas s užitím průmyslového vzoru, a jednala nekalosoutěžně. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. května 2012, č. j. 41 Cm 125/2010-90, rozhodl tak, že žalovaná je povinna - zdržet se po dobu platnosti průmyslového vzoru č. 33612, č. přihlášky 2006-36576 na území České republiky uvádění na trh, výroby, nabízení, dovozu, vývozu či skladování tohoto výrobku: (výrok I.), - zdržet se po dobu platnosti průmyslového vzoru č. 33612, č. přihlášky 2006-36576 na území České republiky uvádění na trh, výroby, nabízení, dovozu, vývozu či skladování tohoto výrobku: (výrok II.), a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovanou (výrok III.). K odvolání žalované Vrchní soud v Praze (dále jen odvolací soud) rozsudkem ze dne 8. dubna 2013, č. j. 3 Cmo 322/2012-129, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, přičemž ve výrocích I. a II. ve znění, že žalovaná je povinna zdržet se po dobu platnosti průmyslového vzoru č. 33612, č. přihlášky 2006-36576, na území České republiky uvádění na trh, výroby, nabízení, dovozu, vývozu či skladování výrobků tam vyobrazených, jak odpovídá i katalogovému označení žalované z roku 2010 Bonalana, model 13 a 20; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně ohledně ochrany práv z průmyslového vzoru žalobce, který správně aplikoval zák. č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů (dále jen ZPV), neboť se v daném případě jednalo o zamezení závadného stavu, který vznikl v r. 2010, a rovněž správně použil pro posouzení věci zák. č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví (dále jen ZVPPV). Pokud jde o ochranu proti nekalé soutěži, soud prvního stupně podle odvolacího soudu správně jednání žalované posoudil podle § 44 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) a vlastní nároky žalobce dle § 53 obch. zák. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně, který porovnával výrobky žalované, tj. dveře odpovídající typu Bonalana model 13: a model 20: s průmyslovým vzorem žalobce (č. zápisu 33612, č. přihlášky 2006-36576, zatřídění 25-02, název Dveře) v tomto provedení 1.1, 2.1, a 3.1 , chránícím design dveří (viz http://isdv.upv.cz/portal/pls/portal/portlets.vzs.lst), vycházeje z vlastního posouzení podoby předmětných výrobků žalované a chráněné podoby vzoru podle jeho zápisu v rejstříku Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen ÚPV), nepochybil, když dovodil, že dveře žalované typu Bonalana, model č. 13 a model č. 20 dle katalogového označení žalované z r. 2010, zasahují do práv žalobce, tedy že na informovaného uživatele nepůsobí celkově odlišným dojmem než dveře, zachycené v průmyslovém vzoru žalobce. V této souvislosti odvolací soud zdůrazňil, že není na místě požadavek vypracování či přijetí znaleckého posudku, neboť základní otázka dojmu informovaného uživatele z kolidujícího a zapsaného vzoru je otázkou právní a nikoli skutkovou a k jejímu zodpovězení znalecký posudek zadat ani nelze. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, k němuž dospěl na základě i vlastního zjištění z fotografické dokumentace výrobků žalované a chráněných vzorů žalobce (viz vyobrazení výše), že nejsou zde žádné markantní rozdíly podoby porovnávaných výrobků, jež by výrobky žalované od chráněných vzorů žalobce v celkovém dojmu odlišily z pohledu pozorující osoby – informovaného uživatele (při detailnějším pohledu lze sice nalézt odlišnosti v provedení výrobků, jde však o takové podrobnosti, jež nevyvolávají u informovaného uživatele celkový odlišný dojem). Podle závěru odvolacího soudu, byť převzetí obrazové podoby závadného výrobku do výroku rozsudku bývá zpravidla vhodné (zvláště pokud ve věci jde o ochranu průmyslového vzoru) a namísto obtížného slovního popisu zaručuje obvykle jednoznačnost ukládané povinnosti a tedy i vykonatelnost rozsudku, v tomto případě zachycená podoba, převzatá z katalogu žalované, obou typů dveří (tj. dveře žalované typu Bonalana, model č. 13 a model č. 20 podle katalogového označení žalované z r. 2010), nejeví se jako dostatečná k jednoznačnému určení závadných výrobků do budoucna. Odvolací soud proto znění výroku I. a II. rozsudku soudu prvního stupně doplnil o odkaz na zachycení a specifikaci závadných dveří v předmětném katalogu žalované. V odůvodnění k tomu odvolací soud doplnil, že ve sporném řízení, které je ovládáno dispoziční zásadou, platí, že soud je vázán žalobou – nemůže přiznat žalobci více, než tento požadoval v žalobním petitu, nebo přiznat něco jiného, než žalobce požadoval, avšak vázanost soudu žalobou nelze chápat tak, že by soud byl povinen do výroku svého rozhodnutí o věci samé doslovně převzít žalobcem formulovaný návrh znění výroku rozhodnutí. Odkázal přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ze dne 23. 2. 2010, sp. zn. 33 Cdo 4901/2009. Pokud žalobce v tomto případě v žalobě tvrdil, že žalovaná zasahuje do jeho práv z průmyslového vzoru č. zápisu 33612 a dopouští se současně nekalé soutěže tím, že vyrábí a uvádí na trh dveře odpovídající typu Bonalana model č. 13 a model č. 20 (dle katalogu žalované z r. 2010), jež také v žalobě vyobrazil, a to tak, že vždy k danému vyobrazení uvedl konkrétní model, a domáhal se zdržení tohoto závadného jednání, pak do výroku rozhodnutí bez další specifikace převzatá obrazová podoba těchto dveří sama o sobě může se jevit jako příliš schematická a povšechná (jak na to i odvolatelka poukázala), a je na místě (k odstranění pochybností) upřesnění znění obou výroků (výrok I. a II.) rozsudku soudu prvního stupně, jež umožní snazší rozlišení závadných a nezávadných dveří žalované, bez ohledu na jejich slovní označení; proto k takovému upřesnění odvolací soud, který dovodil podmínky pro potvrzení rozsudku soudu prvního stupně, přistoupil. Odvolací soud se ztotožnil též se závěrem soudu prvního stupně, že jednání žalované je jednáním v hospodářské soutěži, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže (za rozhodné soudy považují, že vytýkané jednání žalované je založeno na neoprávněném využití průmyslového práva žalobce bez uzavření licenční smlouvy či jiného svolení žalobce) a bylo způsobilé přivodit žalobci újmu (neoprávněné využití průmyslového vzoru žalobce znamená „rozmělnění“ vlastního průmyslového práva), je tedy jednáním nekalé soutěže podle generální klauzule (§ 44 odst. 1 obch. zák.) a žalobce oprávněně (podle § 53 obch. zák.) uplatnil zdržovací nároky vůči žalované. Své rozhodnutí založil na právním závěru Nejvyššího soudu v rozhodnutí ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. 29 Odo 106/2001 a ze dne 14. 3. 2006, sp. zn. 32 Odo 1230/2005. Odvolací soud proto podle § 219 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) odvoláním napadený rozsudek potvrdil, přičemž ve výrocích ve věci samé I. a II. pouze s výše uvedeným slovním upřesněním závadných výrobků žalované. Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadla žalovaná (dále jen dovolatelka) v zákonné lhůtě dovoláním, které považuje za přípustné podle § 237 o. s. ř., z něhož vy