23 Cdo 2960/2021 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2960/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 1. 2023 Spisová značka:23 Cdo 2960/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.2960.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva Dotčené předpisy:§ 50 odst. 6 předpisu č. 458/2000 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:26. 4. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 1158/23 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2960/2021-367 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., LL.M. ve věci žalobkyně ČEZ Distribuce, a. s., se sídlem v Děčíně, Děčín IV – Podmokly, Teplická 874/8, PSČ 405 02, IČO 24729035, zastoupené Mgr. Radkem Pokorným, advokátem se sídlem v Praze, Klimentská 1216/46, PSČ 110 00, proti žalované Liberty Ostrava a.s., se sídlem v Ostravě, Kunčice, Vratimovská 689/117, PSČ 719 00, IČO 45193258, zastoupené JUDr. Jiřím Dubou, advokátem se sídlem v Praze, Svornosti 985/8, PSČ 150 00, o zaplacení částky 6 931 410 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 140 C 9/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 4. 2021, č. j. 8 Co 166/2020-303, t a k t o : I. Dovolání žalované se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 43 995,60 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 4. 10. 2019, č. j. 140 C 9/2017-197, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 931 410 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 5. 4. 2016 do zaplacení (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II). Soud prvního stupně zjistil, že žalovaná jako provozovatel lokální distribuční soustavy (dále též „LDS“) je připojena k regionální distribuční soustavě (dále též „RDS“) provozované žalobkyní na základě smlouvy o připojení zařízení oprávněného zákazníka k distribuční soustavě č. 8701970/2005/PDS na adrese Vratimovská 689, 707 02 Ostrava – Kunčice. Předmětná smlouva byla mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena dne 6. 10. 2004 na dobu neurčitou, přičemž výše rezervovaného příkonu byla stanovena v celkové výši 105 000 kW. Dále byla mezi žalobkyní a žalovanou dne 4. 11. 2010 uzavřena smlouva o distribuci č. DS:10_VVN_5_02729281. Předmětem této smlouvy byl závazek žalobkyně poskytnout žalované distribuci elektřiny a zajistit systémové služby včetně souvisejících služeb a plateb OTP do odběrného místa Vratimovská 689, 707 02 Ostrava – Kunčice. Žalovaná se ve smlouvě zavázala uhradit žalobkyni cenu distribučních služeb a související platby určené cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu (dále též ERÚ). Smluvní strany si v článku V smlouvy o distribuci sjednaly, že cena za distribuční služby je stanovena příslušným cenovým rozhodnutím ERÚ a tyto ceny nelze smluvně měnit. K cenám bude připočtena příslušná sazba DPH. Žalobkyně se zavázala provádět vyúčtování za distribuční služby podle zásad uvedených v podmínkách distribuce elektřiny, jež byly nedílnou přílohou této smlouvy. Podle článku V podmínek distribuce elektřiny účinných od 1. 4. 2014 cena za poskytovaná plnění podle smlouvy o distribuci náleží mezi ceny regulované, pevně stanovené příslušným cenovým rozhodnutím, od nichž se nelze smluvně odchýlit. Uživatel soustavy je povinen platit provozovateli distribuční soustavy (dále též „PDS“) za poskytovaná plnění cenu a dodržovat podmínky uvedené v příslušném cenovém rozhodnutí. Stanoví-li právní předpis, že PDS je povinen vybírat od uživatele soustavy jinou platbu v předepsané výši odvozenou od objemu jeho spotřeby elektřiny, PDS tuto platbu zvýšenou o případnou daň z přidané hodnoty vypočte uživateli soustavy způsobem a v termínech shodných se zúčtováním Ceny distribuce a ve vyúčtování nebo předpisu záloh ji uvede odděleně. Žalobkyně vyúčtovala žalované regulované platby související s dodávkou elektřiny za měsíc leden 2016 částkou 22 821 499 Kč fakturou s datem splatnosti 4. 4. 2016. V detailním rozpisu vyúčtování k faktuře byla cena za systémové služby LDS vyčíslena částkou 7 921 202 Kč. Dne 13. 6. 2016 byla na vystavenou fakturu uhrazena žalovanou částka 15 890 089 Kč. Žalovaná zbylou účtovanou částku reklamovala dopisem ze dne 9. 6. 2016 s argumentací, že elektrickou energii, z jejíhož odebraného objemu je cena za systémové služby žalobkyní požadována, neodebírala od žalobkyně, nýbrž v rámci lokální distribuční sítě od společnosti TAMEH Czech s.r.o. S účinností od 1. 1. 2016 byl zákonem č. 131/2015 Sb. ze dne 5. 6. 2015 novelizován energetický zákon. Novela mj. zrušila k datu účinnosti ustanovení § 23 odst. 2 písm. k) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, podle kterého byl „výrobce elektřiny povinen uhradit provozovateli přenosové soustavy nebo provozovateli distribuční soustavy podle Pravidel trhu s elektřinou systémové služby odpovídající objemu elektřiny vyrobené ve vlastní výrobně a spotřebované zákazníkem bez použití energetického zařízení jiného držitele licence“. Dané ustanovení nebylo v energetickém zákoně nahrazeno žádným obdobným ustanovením, které by povinnost výrobce hradit systémové služby stanovilo. Soud prvního stupně rovněž učinil zjištění, že dne 14. 8. 2017 vydal Energetický úřad (správně Energetický regulační úřad) ve správním řízení vedeném pod sp. zn. SLS-03141/2017-ERU, zahájeném na návrh společnosti ČEPS, a.s., se sídlem Elektrárenská 774/2, Praha 10, ve věci o splnění povinnosti ze smlouvy, vedené proti žalobkyni, rozhodnutí, jímž uložil žalobkyni zaplatit společnosti ČEPS, a.s., částku 87 850 362,96 Kč (výrok I) a náklady řízení ve výši 1 200 Kč (výrok II). Co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 87 850 362,96 Kč od 4. 2. 2017 byl návrh společnosti ČEPS, a.s., zamítnut (výrok III). Spor mezi těmito subjekty se týkal úhrady systémových služeb, přičemž služby přenosové soustavy žalobkyni ve zde projednávané věci zajišťoval navrhovatel. Dne 24. 10. 2016 žalobkyně informovala společnost ČEPS, a.s., že někteří provozovatelé lokálních distribučních soustav připojených do regionální distribuční soustavy provozované žalobkyní rozporují svou povinnost hradit část ceny za poskytnuté systémové služby vztahující se k množství elektřiny, kterou spotřebuje přímo provozovatel LDS jako odběratel elektřiny, v případě, kdy do LDS nebyla tato elektřina distribuována z nadřazené distribuční soustavy, ale vyrobena v LDS samotné. Žalobkyně proto odmítla společnosti ČEPS, a.s., uhradit cenu za systémové služby ve výši odpovídající cenám za systémové služby ve vztahu k ostatní spotřebě LDS, které žalobkyni nebyly uhrazeny ze strany provozovatelů LDS. Společnost ČEPS, a.s., s tímto názorem nesouhlasila, když měla za to, že povinnost provozovatele LDS hradit systémové služby je založena platnými právními předpisy. Proti předmětnému rozhodnutí podala žalobkyně rozklad. Rozhodnutím Rady ERÚ č. j. 03141-21/2017-ERU ze dne 13. 2. 2018 bylo předmětné rozhodnutí ve výrocích I a II potvrzeno a ve výroku III zrušeno a vráceno ERÚ k novému projednání. Žalobkyně uhradila dne 16. 2. 2018 společnosti ČEPS, a.s., částky 87 850 35,89 Kč a 1 200 Kč. Po právní stránce soud prvního stupně daný skutkový stav posoudil podle § 22, § 23, § 24, § 25 a § 28 energetického zákona ve znění účinném od 1. 1. 2016 (dále též „EZ“), které vymezují jednotlivé účastníky trhu s elektřinou a stanovují jejich jednotlivá práva a povinnosti, přičemž dospěl k závěru o platném uzavření shora uvedených smluv o připojení k regionální distribuční soustavě a o distribuci elektřiny ve smyslu § 50 odst. 3 a § 50 odst. 6 EZ. Soud prvního stupně konstatoval, že z hlediska postavení mezi účastníky na trhu s elektřinou, jak je vymezuje § 22 EZ, má žalovaná v posuzované věci postavení jednak provozovatele distribuční soustavy, jednak zákazníka, který odebírá elektřinu jak od žalobkyně, tak od výrobce elektřiny společnosti TAMEH Czech s.r.o. V rozhodném období však žalovaná nebyla výrobcem elektřiny. Z logiky věci pak vyplývá, že pro účastníka trhu s elektřinou, který zastává souběžně více rolí, platí v rozhodném okamžiku taková práva a povinnosti, která se váží na konkrétní pozici, v níž se zrovna nachází. To znamená, že žalovaná v pozici provozovatele lokální distribuční soustavy má práva a plní povinnosti vztahující se na provozovatele distribu