23 Cdo 3049/2009 — Nejvyšší soud

23 Cdo 3049/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 8. 2009 Spisová značka:23 Cdo 3049/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.3049.2009.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 3049/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Pavla Příhody ve věci žalobkyně E., spol. s  r. o., zastoupené JUDr. H.P., advokátkou, proti žalovanému J. N., zastoupenému JUDr. J. F. advokátem, o zaplacení částky 58.234,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 11 C 158/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. ledna 2009, č. j. 28 Co 472/2005-152, takto:  I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 5.534,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na účet JUDr. H. P., advokátky. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 19. ledna 2005, č. j. 11 C 158/2002-110,  uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 58.234,- Kč s 8 % úrokem z prodlení z částky 40.943,- Kč od 9. 6. 2001 do zaplacení (výrok pod bodem I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok pod bodem II). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně provedla pro žalovaného na základě jeho objednávky ze dne 28. 8. 2000 č. 105/2000, navazující na nabídku žalobkyně s kalkulací odměny a nákladů, soubor úkonů v rámci předprojektové přípravy - získání podkladů pro územní řízení. Na základě ústní dohody, konstatované ve stavebním deníku z července 2001, a na základě plné moci ze dne 21. 7. 2001 vykonala žalobkyně pro žalovaného ještě další úkony - podala návrh na územní rozhodnutí a získala vyjádření dalších institucí pro územní řízení, jež byla založena do spisu stavebního úřadu. V průběhu územního řízení žalobkyně od smlouvy odstoupila a řízení bylo poté, co jí žalovaný odvolal plnou moc, zastaveno. Veškerou dokumentaci z inženýrské činnosti žalobkyně předala žalovanému tak, že mu ji zaslala poštou. Žalovaný uhradil pouze cenu první části prací vykonaných na základě objednávky, jež byla vyúčtována fakturou splatnou dne 31. 1. 2001. Za další práce vykonané na základě objednávky v měsících leden až duben 2001 vystavila žalobkyně fakturu č. 01/05/032 na částku 40.943,- Kč splatnou dne 8. 6. 2001 a úkony provedené mimo rámec objednávky vyúčtovala v částce 17.291,- Kč, přičemž též vycházela z ceny dohodnuté v objednávce; tyto částky žalovaný uhradit odmítl. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně dovodil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo podle ustanovení § 536 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“). Obranu žalovaného, že dílo nebylo provedeno v plném rozsahu, posoudil jako nedůvodnou, neboť dovodil, že práce v rámci předprojektové přípravy žalobkyně vykonala a další práce, zejména práce projektové, ani vykonat nemohla, neboť k nim neměla oprávnění.     K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 28. ledna 2009, č. j. 28 Co 472/2005-152, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé pod bodem I potvrdil (výrok pod bodem I), ve výroku o náhradě nákladů řízení pod bodem II jej změnil (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem III). Odvolací soud na základě důkazů provedených v odvolacím řízení doplnil skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně tak, že důvodem zastavení územního řízení o umístění stavby označené jako „V.K. – K., napájecí přívod nn“ byla skutečnost, že navrhovatel nedoplnil chybějící souhlas vlastníka jednoho z dotčených pozemků s umístěním navrhované stavby, a že v době platnosti zákona č. 50/1976 Sb. nebylo nutno k návrhu na vydání územního rozhodnutí o umístění stavby předkládat kompletní projektovou dokumentaci, takže situační výkres se zakreslením stavby předložený navrhovatelem k návrhu na vydání územního rozhodnutí o umístění předmětné stavby byl dostačujícím podkladem (zjištěno z příslušného správního spisu a z vyjádření příslušného stavebního úřadu). Listinu ze dne 28. 8. 2000 označenou jako objednávka č. 105/2000 odvolací soud posoudil jako písemně uzavřenou mandátní smlouvu podle ustanovení § 566 a násl. obch. zák., jíž se žalobkyně jako mandatář zavázala provést pro žalovaného jako mandanta „soubor pracovních úkonů – operací nutných ke zpracování výkresové dokumentace v rozsahu ÚR“, a to s poukazem na obsah žalovaným akceptované nabídky žalobkyně ze dne 8. 8. 2000. Odvolací soud usoudil, že povinnosti žalobkyně z této smlouvy byly soustředěny do získání předprojektových podkladů potřebných pro územní řízení a zahájení samotného územního řízení a jeho vedení za žalovaného nezahrnovaly. Dovodil, že žalobkyně své povinnosti v rozsahu písemně uzavřené smlouvy ze dne 28. 8. 2000 splnila a důvodně se tedy domáhá zaplacení částky 40.943,- Kč vyúčtované fakturou č. 01/05/032. Úkony nad rámec písemné smlouvy žalobkyně podle názoru odvolacího soudu provedla na základě konkludentně uzavřené dohody o rozšíření obchodní záležitosti specifikované v písemné smlouvě, a to o podání návrhu na zahájení řízení o umístění stavby a o vedení tohoto řízení. Odvolací soud poukázal na to, že žalobkyně vysvětlila okolnosti, za nichž nedošlo k získání souhlasu jednoho z vlastníků dotčených pozemků,  a uzavřel, že tuto skutečnost nelze klást žalobkyni za vinu, neboť nic nenasvědčuje tomu, že by při výkonu své činnosti pochybila. Na základě této úvahy dovodil, že žalobkyně splnila své povinnosti mandatáře i v rozsahu jejich rozšíření nad rámec písemné smlouvy. Poukázal na ustanovení § 571 odst. 2, věty druhé, obch. zák., podle něhož nevyplývá-li ze smlouvy něco jiného, vzniká mandatáři nárok na úplatu, když řádně vykoná činnost, ke které byl povinen, a to bez ohledu na to, zda přinesla očekávaný výsledek, a uzavřel, ze též zaplacení částek 12.160,- Kč a 5.131,- Kč se žalobkyně domáhá důvodně. Rozsudek odvolacího soudu, a to výslovně ve všech jeho výrocích, napadl žalovaný dovoláním, jehož přípustnost opřel o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a jehož důvodnost spatřoval v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] a že řízení je  postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.]. Zásadní význam napadeného rozhodnutí po právní stránce [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] shledává žalovaný v tom, že odvolací soud řešil právní otázku významnou pro rozhodnutí v rozporu s hmotným právem, jestliže smlouvu uzavřenou mezi účastníky posoudil jako smlouvu mandátní, ačkoliv její obsah odpovídá smluvnímu typu smlouvy o dílo. Žalovaný poukázal na ustanovení § 536 odst. 2, věty druhé, obch. zák., podle něhož se dílem rozumí hmotně zachycený výsledek jiné činnosti, a argumentoval odbornou literaturou, v níž je jako příklad díla uváděn projekt pro výstavbu; podle smlouvy označené jako objednávka č. 105/2000 měla být takovým hmotně zachyceným výsledkem dokumentace potřebná pro územní řízení a stavební povolení pro výstavbu vedení nízkého napětí. Tomuto závěru podle jeho mínění odpovídají též skutková zjištění odvolacího soudu, že žalobce měl provést práce, a to připravit dokumentaci potřebnou pro územní řízení a stavební povolení, a tento závazek měl splnit ve sjednané lhůtě, a též to, že účastníci jsou ve smlouvě označení jako objednatel a zhotovitel. Podle jeho názoru jde tedy o smlouvu o dílo, případně o kombinaci smlouvy o dílo a mandátní smlouvy. Pokud by pak byla smlouva označená jako objednávka č. 105/2000 posouzena jako smlouva o dílo, vznikl by žalobkyni nárok na zaplacení ceny díla podle ustanovení § 548 odst. 1, věty druhé, obch. zák. až jeho provedením. Třebaže žalovaný v průběhu řízení namítal, že žalobkyní vypracovaná dokumentace nemá kvality potřebné k vydání územního rozhodnutí a stavebního povolení, odvolací soud toto posouzení v důsledku nesprávné kvalifikace smlouvy pominul. Tím, že jej neseznámil se svým odlišným právním názorem na charakter smlouvy a nevyzval jej k doplnění tvrzení a důkazních návrhů podle ustanovení § 118a odst. 2, 3 o. s. ř., odvolací soud podle názoru žalovaného zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné posouzení věci. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.   Žalobkyně se ve svém vyjádření k dovolání ztotožnila s