23 Cdo 3071/2019 — Nejvyšší soud

23 Cdo 3071/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 4. 2020 Spisová značka:23 Cdo 3071/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:23.CDO.3071.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Technické normy Obchodní zvyklosti Smlouva o dílo Dotčené předpisy:§ 4 odst. 1 předpisu č. 22/1997Sb. § 264 obch. zák. § 554 odst. 1 obch. zák. § 555 odst. 2 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:28. 7. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 3071/2019-558 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobce Mgr. Jaroslava Fejty, se sídlem v Brně, Marešova 305/14, insolvenčního správce dlužníka AIRCONDITION.CZ, s. r. o. v likvidaci, se sídlem v Brně, Stránského 1350/35, identifikační číslo osoby 26310821, zastoupeného Mgr. Romanou Andělovou, advokátkou se sídlem v Brně, Marešova 305/14, proti žalované J. S., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Milanem Vašíčkem, MBA, advokátem se sídlem v Brně, Dominikánské náměstí 656/2, o zaplacení 401.502 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. (17) 7 Cm 103/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 5. 2019, č. j. 4 Cmo 17/2019-523, t a k t o : Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 5. 2019, č. j. 4 Cmo 17/2019-523, a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 11. 2018, č. j. (17) 7 Cm 103/2010-488, ve znění opravného usnesení ze dne 8. 3. 2019, č. j. (17) 7 Cm 103/2010-514, se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Krajský soud v Brně v pořadí druhým rozsudkem ze dne 15. 11. 2018, č. j. (17) 7 Cm 103/2010-488, ve znění opravného usnesení ze dne 8. 3. 2019, č. j. (17) 7 Cm 103/2010-514, zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 401.502 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným (výrok I.), a uložil žalobci povinnost nahradit náklady řízení žalované a České republice (výrok II. a III.). 2. Podle odůvodnění soud prvního stupně vzal za prokázaný vznik závazku ze smlouvy o dílo z nabídky ze dne 18. 2. 2009, akceptované žalovanou dne 12. 3. 2009, přičemž následně došlo z nabídky ze dne 7. 9. 2009 k rozšíření předmětu díla a navýšení smluvené ceny díla. Sporným mezi účastníky nebylo bezvadné provedení vzduchotechniky z nabídky ze dne 7. 9. 2009, kterou došlo k rozšíření předmětu díla a navýšení smluvené ceny. Vadnou měla být shledána pouze vzduchotechnika instalovaná v herně. Ze smlouvy o dílo jako celku vyplynul pro zhotovitele díla závazek instalovat vzduchotechniku, klimatizaci, měření a regulaci v místě herny, včetně vzduchotechniky sociálního zařízení, a závazek žalované za zhotovené dílo zaplatit cenu 401.502 Kč. Úmyslem smluvních stran při sjednání předmětného závazku byla dohoda o zhotovení funkčního technického zařízení. Vůlí žalované jako objednatele díla, neodborníka a laika v oblasti vzduchotechnických zařízení, bylo získat pro jí provozovanou hernu a přilehlé prostory vzduchotechnické zařízení, které zabezpečí tepelnou klimatizaci (vytápění či chlazení) a odvětrání herny, tj. klimatizaci, která umožní při běžném obsazení herny bezproblémový tichý chod zařízení měnícího teplotu vnitřních prostor a v nich také čistého vzduch. Vůlí žalované tedy nebylo získat zařízení, které bude hlučné, které nebude dostatečně měnit teplotu vzduchu v herně a které navíc nebude hernu a přiléhající prostory řádným způsobem odvětrávat. Obsahem cenových nabídek bylo prokázáno, že mezi smluvními stranami byla sjednána záruka v rozsahu 24 měsíců. 3. Předání díla měl soud prvního stupně za prokázané z protokolu ze dne 17. 9. 2009, ve kterém byly vytčeny vady díla spočívající v posunutí výústků a byl uplatněn i požadavek objednatele na dodání manuálu. Obě tyto vady byly dle obsahu technické zprávy z 8. 10. 2009 odstraněny. Z provedených důkazů však soud prvního stupně nevzal za prokázané, že žalobce jako zhotovitel díla splnil svůj závazek podle § 554 odst. 1 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“), tj. že řádně provedl dílo jeho komplexním ukončením a předáním předmětu díla objednateli v dohodnutém místě, protože dovodil, že v posuzované věci dílo nebylo provedeno jako celek, neboť spolu s ním nebylo žalované jako objednateli díla předáno protokolární vyhodnocení na díle realizovaných zkoušek, které měl povinnost provést žalobce jako zhotovitel díla podle technických norem platných v rozhodné době. Znaleckým posudkem Ing. Toufara bylo jednoznačně prokázáno, že bez ohledu na to, zda ujednání o povinnosti provést zkoušky bylo mezi účastníky smlouvy smluveno, povinnost provést zkoušky a výsledky o nich zachytit do příslušných protokolů vycházela z platné technické normy ČSN EN 12599, která sice není obecně závazným právním předpisem, ale pro žalobce jako odborníka v dané oblasti se jednalo o normu závaznou, a bylo tak jeho povinností podle této normy postupovat, zkoušky provést, zachytit je do protokolu a ten spolu s projektovou dokumentací skutečného provedení díla žalované předat. V případě, že by tak žalobce učinil, bylo by najisto postaveno, jaké hodnoty vykazovalo dílo v době jeho ukončení a předání žalované, a znalec by mohl stanovit, zda dílo naplňovalo požadavky stanovené obsahem závazku ze smlouvy o dílo, tedy zda dílo bylo zhotoveno v souladu se zadáním a projektovou dokumentací, zda bylo zhotoveno řádně již v době předání či následně v době provozu vykazovalo vady. Absenci těchto dokumentů pak jako důsledek porušení povinností z ČSN EN 12599 nelze přičítat k tíži žalované. Soud prvního stupně uvedl, že ačkoliv normy ČSN nejsou obecně závaznými právními předpisy a z toho důvodu nemohou být součástí soukromoprávního vztahu založeného smlouvou o dílo uzavřenou mezi žalovanou jako objednatelem a dlužníkem jako zhotovitelem a nemohou tak vymezovat jejich vzájemná práva a povinnosti, tedy i v posuzované věci povinnost zhotovitele realizovat zkoušky a měření provedeného a předávaného díla a o jejich výsledku vypracovat předávací protokol, který měl tvořit nedílnou součást dokumentace o zhotoveném díle, pak nebylo-li ve smlouvě o dílo sjednáno nic jiného, mělo dílo odpovídat obvyklým standardům, které bylo lze v souladu s ČSN očekávat v podobných případech podle daných obvyklých zvyklostí v posuzovaném předmětu plnění a rozhodné době, protože v opačném případě by při přijetí závěru, že ČSN nebyla pro žalobce jako zhotovitele díla závazná, by smlouva o dílo byla uzavřena neplatně, jelikož by nebylo možné posoudit určitost předmětu a rozsahu plnění díla, pokud se smluvní strany na přesných parametrech a rozsahu povinností a zkoušek nedohodly, a za takové situace by nebylo objektivně ověřitelné, zda dílo bylo zhotoveno právě podle obvyklých standardů a obvyklých zvyklostí. 4. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně řádného ukončení a předání díla. Protože nebyla smluvena odchylka z § 548 odst. 1 obch. zák., nemohl zhotoviteli díla vzniknout nárok na zaplacení ceny díla, neboť dílo nebylo řádně provedeno k okamžiku jeho předání. Soud prvního stupně proto z výše uvedených důvodů žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl. Nad rámec výše uvedeného doplnil, že žalovaná v rámci včasných reklamací skrytých vad uplatnila vady nedostatečné teplotní regulace, nedostatečného odvětrávání a vlivu na výpadky kotle, které nebyly sice jednoznačně prokázány, ale stalo se tak z důvodu nesoučinnosti žalobce jako zhotovitele díla, což ovšem s ohledem na shora uvedené právní posouzení se závěrem, že zhotovitel neprovedl dílo jeho řádným ukončením a předáním žalované, nebylo již významné. 5. K odvolání žalobce odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). 6. Odvolací soud nejdříve uzavřel, že existence vad řízení daná není, soud prvního stupně řízení vadami nezatížil. Pokud jde o skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně, odvolací soud je považuje za správná a ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně vycházel. K výtkám žalobce ohledně nesprávného zjištění skutkového stavu týkajícího se odstoupení od smlouvy žalovanou odvolací soud uvedl, že jsou pro posouzení věcné správnosti napadeného rozsudku irelevantní, neboť soud prvního stupně výslovně uvedl, že právním posouzením otázky, zda odstoupení žalované od smlouvy bylo platným právním úkonem žalované, se nezabýval, a to s ohledem na právní posouzení, že zhotovitel neprovedl dílo jeho