Stručně: Paragraf 264 Obchodního zákoníku říká, že při určování práv a povinností ze smluvních vztahů se přihlíží k obecně zachovávaným obchodním zvyklostem v daném odvětví, pokud nejsou v rozporu se smlouvou nebo zákonem, přičemž zvyklosti sjednané ve smlouvě mají přednost před nepovinnými ustanoveními zákona.
§ 264
(1) Při určení práv a povinností ze závazkového vztahu se přihlíží i k obchodním zvyklostem zachovávaným obecně v příslušném obchodním odvětví, pokud nejsou v rozporu s obsahem smlouvy nebo se zákonem.
(2) Obchodní zvyklosti, ke kterým se má přihlížet podle smlouvy, se použijí před těmi ustanoveními tohoto zákona, jež nemají donucující povahu.
Paragraf 264 Obchodního zákoníku říká, že při určování práv a povinností ze smluvních vztahů se přihlíží k obecně zachovávaným obchodním zvyklostem v daném odvětví, pokud nejsou v rozporu se smlouvou nebo zákonem, přičemž zvyklosti sjednané ve smlouvě mají přednost před nepovinnými ustanoveními zákona.
Co to znamená v praxi
Pokud se strany ve smlouvě nedohodnou jinak nebo zákon nestanoví něco jiného, mohou být práva a povinnosti určeny i podle toho, jak je zvykem v daném obchodním odvětví.
Jestliže si strany ve smlouvě výslovně sjednají, že se budou řídit určitými obchodními zvyklostmi, tyto zvyklosti se použijí i tehdy, pokud by se lišily od ustanovení Obchodního zákoníku, která nejsou donucující (tj. od kterých se lze odchýlit).
Obchodní zvyklosti tak mohou doplňovat nebo upřesňovat smluvní ujednání, pokud nejsou v rozporu se smlouvou nebo zákonem.
Zvyklosti sjednané ve smlouvě mají silnější postavení než zvyklosti obecně zachovávané.
Na co si dát pozor
Obchodní zvyklosti nesmí být v rozporu s obsahem smlouvy nebo se zákonem.
Zvyklosti sjednané ve smlouvě se použijí pouze před těmi ustanoveními zákona, která nemají donucující povahu (tj. od kterých se lze odchýlit).