§ 264 obchodní zákoník – Při určení práv a povinností ze závazkového vztahu…
Obchodní zákoník · 513/1991 Sb. · účinné od 1. 7. 2008 · Obchodní a korporátní právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 264 Obchodního zákoníku říká, že při určování práv a povinností ze smluvních vztahů se přihlíží k obecně zachovávaným obchodním zvyklostem v daném odvětví, pokud nejsou v rozporu se smlouvou nebo zákonem, přičemž zvyklosti sjednané ve smlouvě mají přednost před nepovinnými ustanoveními zákona. (§ 264 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, znění účinné od 1. 7. 2008)
Klíčová fakta
- Judikatura: na § 264 odkazuje 36 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od
- Zdroj: e-Sbírka, 513/1991 Sb.
(1) Při určení práv a povinností ze závazkového vztahu se přihlíží i k obchodním zvyklostem zachovávaným obecně v příslušném obchodním odvětví, pokud nejsou v rozporu s obsahem smlouvy nebo se zákonem.
(2) Obchodní zvyklosti, ke kterým se má přihlížet podle smlouvy, se použijí před těmi ustanoveními tohoto zákona, jež nemají donucující povahu.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud se strany ve smlouvě nedohodnou jinak nebo zákon nestanoví něco jiného, mohou být práva a povinnosti určeny i podle toho, jak je zvykem v daném obchodním odvětví.
- Jestliže si strany ve smlouvě výslovně sjednají, že se budou řídit určitými obchodními zvyklostmi, tyto zvyklosti se použijí i tehdy, pokud by se lišily od ustanovení Obchodního zákoníku, která nejsou donucující (tj. od kterých se lze odchýlit).
- Obchodní zvyklosti tak mohou doplňovat nebo upřesňovat smluvní ujednání, pokud nejsou v rozporu se smlouvou nebo zákonem.
- Zvyklosti sjednané ve smlouvě mají silnější postavení než zvyklosti obecně zachovávané.
Na co si dát pozor
- Obchodní zvyklosti nesmí být v rozporu s obsahem smlouvy nebo se zákonem.
- Zvyklosti sjednané ve smlouvě se použijí pouze před těmi ustanoveními zákona, která nemají donucující povahu (tj. od kterých se lze odchýlit).
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 264
Jak soudy aplikují § 264
Odvolací soud se zejména odchýlil od rozsudku ze dne 31. 10. 2008, sp. zn. 32 Odo 873/2006, v němž Nejvyšší soud uvedl, že na závazkový vztah regulovaný částí třetí obchodního zákoníku je třeba aplikovat ustanovení § 264 odst. 4 obch. zák. V době vzniku smlouvy (30. 7. 1996) však ustanovení § 264 odst. 4 obchodní zákoník neobsahoval, a nebylo proto možné použít ani ustanovení § 517 odst. 2 obč. zák. Přestože odvolací soud v bodu 34 odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že smlouva, o níž šlo ve shora uvedené věci, vznikla 14. 6. 2002, nevzal v úvahu, že v …
… 4932/2009 [uveřejněného v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck (dále jen „Soubor“), pod číslem C 9939, 9940], podle něhož pravidlo chování, které je v rozporu s obsahem smlouvy nebo se zákonem (opožděné placení peněžitých závazků), není způsobilé nabýt formu obchodní zvyklosti podle § 264 obch. zák. Odchýlil se též od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 23 Cdo 4862/2008 (uveřejněného v Souboru pod číslem C 8662), v tom ohledu, že nerespektoval jeho závěry vztahující se k obchodním zvyklostem. c) …
Podle ustanovení § 264 obch. zák. při určení práv a povinností ze závazkového vztahu se přihlíží i k obchodním zvyklostem zachovávaným obecně v příslušném obchodním odvětví, pokud nejsou v rozporu s obsahem smlouvy nebo se zákonem (odstavec 1).