23 Cdo 3081/2022 — Nejvyšší soud

23 Cdo 3081/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 7. 2023 Spisová značka:23 Cdo 3081/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.3081.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Smlouva o dílo Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 1914 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:16. 10. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 3081/2022-625 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobkyně Univerzity Karlovy, se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 560/5, identifikační číslo osoby 00216208, zastoupené JUDr. Ondřejem Kochmanem, advokátem se sídlem v Praze 2, Belgická 276/20, proti žalované ATIP, a.s., se sídlem v Trutnově, Horní Předměstí, Pražská 169, identifikační číslo osoby 25261568, zastoupené Mgr. Monikou Jiráskovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Dlouhá 727/39, o zaplacení částky 2 359 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 106 C 7/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 6. 2022, č. j. 47 Co 168/2019-583, ve znění opravného usnesení ze dne 2. 8. 2022, č. j. 47 Co 168/2019-593, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 21 828 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalobkyně. Odůvodnění: Žalobkyně se v řízení na žalované domáhala jednak vrácení peněžitého plnění v celkové výši 4 598 000 Kč s příslušenstvím, které žalované zaplatila na základě dvou smluv o dílo, od kterých později pro vady odstoupila, jednak smluvní pokuty v celkové výši 90 400 Kč s příslušenstvím za dobu od uplynutí lhůty pro odstranění vad díla do doby odstoupení od obou smluv. Konkrétně žalobkyně tvrdila, že s žalovanou dne 10. 10. 2014 uzavřela smlouvu o dílo na vytvoření projektové dokumentace – aktualizace urbanisticko-architektonické studie „Kampus UK v Hradci Králové“ za sjednanou cenu 2 359 500 Kč (dále také „Smlouva č. 1“), a dále dne 24. 11. 2015 smlouvu o dílo na vytvoření projektové dokumentace pro změnu územního rozhodnutí o umístění stavby „Kampus UK v Hradci Králové“ za dohodnutou cenu 2 238 500 Kč (dále také „Smlouva č. 2“). Žalovanou zpracovaná dokumentace však podle žalobkyně trpěla vadami, které žalovaná ve lhůtě neodstranila, a žalobkyně proto dne 28. 8. 2017 od obou smluv odstoupila. Za dobu od uplynutí lhůty k odstranění vad do dne odstoupení od obou smluv žalobkyně požadovala na žalované zaplacení smluvní pokuty ve výši 15 600 Kč s příslušenstvím na základě Smlouvy č. 1 a smluvní pokuty ve výši 74 800 Kč s příslušenstvím na základě Smlouvy č. 2. Vady díla spočívaly podle žalobkyně v tom, že urbanisticko-architektonická studie vyhotovená na základě Smlouvy č. 1 a projektová dokumentace zpracovaná podle Smlouvy č. 2 nebyly v souladu s platným Územním plánem města Hradec Králové. Okresní soud v Trutnově jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 10. 7. 2019, č. j. 106 C 7/2018-356, žalobu na zaplacení částky v celkové výši 4 688 400 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací rozsudkem ze dne 3. 12. 2019, č. j. 47 Co 168/2019-484, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 688 400 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II). K dovolání žalované Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 28. 2. 2022, č. j. 23 Cdo 692/2020-515, zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 12. 2019, č. j. 47 Co 168/2019-484, ve výroku I v části, ve které bylo rozhodnuto o částce 2 359 500 Kč s příslušenstvím, včetně navazujícího nákladového výroku II a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení (výrok I) a ve zbývajícím rozsahu dovolání žalované odmítl (výrok II). V novém rozhodnutí ve věci Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací napadeným rozsudkem, ve znění opravného usnesení ze dne 2. 8. 2022, č. j. 47 Co 168/2019-593, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 359 500 Kč s příslušenstvím (výrok I napadeného rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II napadeného rozsudku). Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná v celém rozsahu dovoláním, v němž namítla, že odvolací soud nesprávně právně posoudil otázku, zda nesoulad urbanisticko-architektonické studie s územním plánem představuje vadu díla. Žalovaná uvedla, že odvolací soud nesprávně uzavřel, že zpracovaná urbanisticko-architektonická studie měla mít vlastnosti obvyklé tak, aby ji bylo možné použít podle Smlouvy č. 1 a jejího účelu ve smyslu § 1914 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), neboť účastníci se v článku 12.7. Smlouvy č. 1 dohodli, že nad rámec výslovných ustanovení smlouvy nemají být dovozována žádná práva a povinnosti z dosavadní či budoucí praxe zavedené mezi smluvními stranami, ani z obecných či odvětvových zvyklostí. Tím dle žalované došlo k vyloučení aplikace § 1914 odst. 1 o. z., přičemž měla mít dotčená urbanisticko-architektonická studie pouze takové vlastnosti, které byly výslovně sjednány ve Smlouvě č. 1. Přípustnost dovolání stran této námitky žalovaná spatřuje v tom, že jde o otázku, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Žalovaná dále namítla, že i kdyby dotčená studie měla mít vlastnosti obvyklé ve smyslu § 1914 odst. 1 o. z., nelze soulad urbanisticko-architektonické studie s územním plánem považovat za obvyklou vlastnost studie. Požadavek na soulad urbanisticko-architektonické studie s územním plánem podle žalované nelze dovodit ani z účelu Smlouvy č. 1, ani z obvyklého funkčního určení urbanisticko-architektonické studie. Skutečnost, že zpracovaná urbanisticko-architektonická studie měla sloužit pro účely výstavby bez dalšího neznamená, že musí být v souladu s územním plánem. Takový požadavek dle žalované nelze vyvodit ani z účelu a povahy urbanisticko-architektonické studie, neboť účelem urbanisticko-architektonické studie je analýza možností výstavby v dané lokalitě a slouží zpravidla jako podklad pro další jednání o připravovaném projektu. Na urbanisticko-architektonickou studii pak nelze klást stejné požadavky jako na projektovou dokumentaci, jelikož tím by fakticky urbanisticko-architektonická studie nahrazovala projektovou dokumentaci. Dále žalovaná uvedla, že v době uzavření Smlouvy č. 1 nebylo zřejmé, že zpracovaná studie bude sloužit jako podklad pro zhotovení projektové dokumentace, přičemž s ohledem na to, že Smlouva č. 2 byla uzavřena přibližně s ročním odstupem, nelze považovat obě smlouvy o dílo za vzájemně funkčně provázané tak, jak to učinil odvolací soud. Předmětem smluv o dílo byla dvě samostatná díla bez vzájemné vazby, přičemž až při uzavírání Smlouvy č. 2 projevila žalobkyně vůli zpracovat projektovou dokumentaci dle již zpracované urbanisticko-architektonické studie. Soulad s územním plánem nelze považovat za obvyklou vlastnost urbanisticko-architektonické studie, a proto nesoulad žalovanou zpracované studie s Územním plánem města Hradec Králové nepředstavuje vadu díla. Žalovaná má tedy za to, že žalobkyně od Smlouvy č. 1 odstoupila neoprávněně a nárok na vrácení zaplacené ceny díla jí nevznikl. Žalovaná stran této námitky považuje dovolání za přípustné, neboť otázka, zda je soulad urbanisticko-architektonické studie s územním plánem obvyklou vlastností takové studie, dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena. Ve vyjádření k dovolání žalobkyně uvedla, že považuje dovolání žalované za nepřípustné, jelikož žalovaná řádně nevymezila, jaké obecné právní otázky by měly být v dovolacím řízení posouzeny. Žalobkyně dále odkázala na řadu ustanovení Smlouvy č. 1 a smlouvy o dílo ze dne 25. 5. 2009, na jejímž základě byla vypracována původní urbanisticko-architektonická studie, a na další skutečnosti, z nichž lze dle žalobkyně dovodit požadavek na soulad zpracované urbanisticko-architektonické studie s Územním plánem města Hradec Králové. Úvahy žalované o vyloučení § 1914 odst. 1 o. z. článkem 12.7. Smlouvy č. 1 žalobkyně označila za bezpředmětné a připomněla vzájemnou vazbu Smlouvy č. 1 a Smlouvy č. 2. Dále žalobkyně odkázala na standardy profesních výkonů a souvisejících činností vypracované Českou komorou architektů, z nichž vyvozuje, že posouzení souladu záměru projektu s územním plánem je základním požadavkem