23 Cdo 3148/2022 — Nejvyšší soud

23 Cdo 3148/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 5. 2023 Spisová značka:23 Cdo 3148/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.3148.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Ochranné známky Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř. § 15 odst. 3 předpisu č. 355/2014 Sb. čl. 2 odst. 5 Nařízení () č. 608/2013 § 4 odst. 1 předpisu č. 221/2006 Sb. § 3 předpisu č. 221/2006 Sb. Kategorie rozhodnutí:E EU Zveřejněno na webu:8. 8. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 2234/23 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 3148/2022-324 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Michael Kors (Switzerland) International GmbH, se sídlem v Manno, Via Cantonale 18, CH-6928, Švýcarsko, zastoupené JUDr. Petrem Holým, advokátem, se sídlem v Praze 9, Místecká 567, proti žalované BRASTY GROUP s.r.o., se sídlem v Praze 2, Lípová 511/15, identifikační číslo osoby 24276821, zastoupené JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem, se sídlem Olomouci, Wellnerova 1322/3c, o určení, že bylo porušeno právo k duševnímu vlastnictví a o jeho ochranu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 21 Cm 25/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 3. 2022, č. j. 3 Cmo 29/2021-289, t a k t o : I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího právního zástupce. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Žalobkyně se žalobou domáhala, aby soud určil, že zboží, zadržené dne 11. 10. 2017 Celním úřadem pro Olomoucký kraj, specifikované jako 1930 kusů náramkových hodinek Michael Kors, je zbožím, jímž jsou porušena práva žalobkyně k jejím ochranným známkám. Po zpětvzetí žaloby v rozsahu 36 ks hodinek, změnila žalobkyně žalobu tak, že se domáhala, aby soud určil, že 1894 ks hodinek porušuje její práva duševního vlastnictví, aby soud uložil žalované povinnost uvedené zboží zničit a aby uložil žalované povinnost poskytnout žalobkyni informace o původu a distribučních sítích zboží. Městský soud v Praze jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 15. 9. 2020, č. j. 21 Cm 25/2017-252, určil, že 121 ks náramkových hodinek označených značkou MICHAEL KORS, blíže specifikovaných ve výroku, zadržených dne 11. 10. 2017 Celním úřadem pro Olomoucký kraj je zbožím, kterým jsou porušena práva duševního vlastnictví žalobkyně k ochranným známkám Evropské unie č. 3140456 a 3201118 (výrok I), zamítl žalobu o určení, že zbývajících zadržených 1773 ks hodinek je zbožím, kterým jsou porušena práva duševního vlastnictví k ochranným známkám Evropské unie žalobkyně (výrok II), zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zničit zboží uvedené ve výroku I (výrok III), uložil žalované povinnost do 30 dnů od právní moci rozsudku zničit zboží zadržené Celním úřadem pro Olomoucký kraj, s výjimkou zboží uvedeného ve výroku I a s výjimkou 36 kusů náramkových hodinek blíže specifikovaných ve výroku, s tím, že žalovaná se této povinnosti zprostí, pokud ho předá ke zničení žalobkyni (výrok IV), uložil žalované povinnost sdělit žalobkyni ve lhůtě 10 dnů od právní moci rozsudku informace vztahující se k zadrženému zboží blíže specifikované ve výroku (výrok V), zastavil řízení o uložení povinnosti sdělit informace o dalších výrobcích blíže specifikovaných ve výroku (výrok VI) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok VII). K odvolání žalované Vrchní soud v Praze dovoláním napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, IV, V a VII a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že předmětné zboží zajištěné celním úřadem podle zákona č. 355/2014 Sb., o působnosti orgánů Celní správy České republiky v souvislosti s vymáháním práv duševního vlastnictví, porušuje práva žalobkyně k jejím ochranným známkám EU podle čl. 9 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (kodifikované znění), neboť žalobkyně prokázala, že zadržené výrobky nejsou originály a byly vyrobeny bez souhlasu žalobkyně [jedná se o padělky ve smyslu § 4 zákona č. 355/2014 ve spojení s čl. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 608/2013 ze dne 12. června 2013 o vymáhání práv duševního vlastnictví celními orgány a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1383/2003]. Žalobkyně tak v řízení prokázala vlastnictví ochranných známek a porušení práv k nim ze strany žalované tím, že na jí prodávaném zboží použila tyto ochranné známky bez souhlasu žalobkyně. Proto lze dle odvolacího soudu vyhovět žalobkyní uplatněnému nároku na určení, že zadržené zboží porušuje práva duševního vlastnictví žalobkyně podle § 15 odst. 3 zákona č. 355/2014 Sb., zatímco u zboží, které již bylo žalované vráceno ze zadržení, je třeba žalobu zamítnout pro nedostatek naléhavého právního zájmu na takovém určení. Jako důvodný shledal odvolací soud rovněž nárok na zničení zboží, které již bylo žalobkyni vydáno ze zadržení podle § 4 odst. 1 „písm. c)“ zákona č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a ochraně obchodního tajemství, neboť žalovaná netvrdila, jak jinak by mohlo být porušení práv žalobkyně odstraněno ve smyslu § 4 odst. 2 tohoto zákona. Ve vztahu ke zboží, které již bylo žalované vráceno za zadržení, odvolací soud neshledal důvod uložit žalované povinnost toto zboží zničit, neboť je třeba postupovat podle zákona č. 355/2014 Sb. Nárok na poskytnutí informací je dle odvolacího soudu odůvodněn § 3 odst. 1 a 3 zákona č. 221/2006 Sb. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které považuje za přípustné podle § 237 o. s. ř., pro řešení jí vymezených otázek hmotného a procesního práva, které nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešeny. Dovolacím soudem dosud nebyla dle žalované vyřešena otázka, zda je žalobce (majitel ochranné známky), který se domáhá ochrany práv majitele ochranné známky před zásahem do práv k ochranné známce, povinen v žalobě přesně vymezit, v čem spočívá namítané porušení práva, tj. tvrdit, zda se jedná o výrobky nedovoleného paralelního dovozu nebo neoriginály/padělky, či je možné učinit pouze obecné tvrzení ve formě negativní skutečnosti, že nebyl udělen žalobcem souhlas s užitím ochranné známky. Dále se žalovaná táže, zda je možné rozšiřovat okruh sporů, v nichž je dáno tzv. obrácené primární důkazní břemeno i na sporná řízení, jejímž předmětem jsou ochranné známky, zda lze v souladu se zásadními zásadami sporného civilního řízení zprostit majitele ochranné známky povinnosti důkazní ke svým základním skutkovým tvrzením, která tvoří předmět žaloby, a přenést veškerou povinnost prokázání opaku na žalovaného (tj. přenést důkazní břemeno) i přesto, že není ze strany žalobce jeho základní žalobní tvrzení o neudělení souhlasu s užitím ochranné známky na konkrétních výrobcích osvědčeno důkazem, a zda je přípustné vymezit předmět žaloby pouze na základě negativních skutkových tvrzení, která nemá žalobce povinnost prokazovat. Dle žalované nebyla dosud dovolacím soudem vyřešena ani otázka, zda je možné pro úspěch ve sporném civilním řízení, v němž se žalobce dovolává porušení dané právní normy, namísto konkrétních skutkových tvrzení, která by naplňovala danou hypotézu právní normy, jejíhož porušení se žalobce dovolává, se pouze odvolávat na doslovné znění hypotézy dané právní normy. Rovněž jsou v dovolání jako neřešené uvedeny otázky, zda že je žalovaný pasivně legitimován k povinnosti zničit zboží, bylo-li dříve zadržené zboží vydáno žalovanému celním úřadem z důvodu toho, že se má jednat o tzv. paralelní dovozy, a když nebylo v řízení provedeno k této skutečnosti dokazování, a tedy ani nebylo prokázáno, že žalovaný je ke dni rozhodnutí skutečným držitelem těchto výrobků, a zda je přípustné v řízení na ochranu práv majitele ochranné známky uložit žalovanému povinnost zničit výrobky, jež jsou předmětem žaloby, jedná-li se o výrobky nedovoleného paralelního dovozu, u kterých má žalovaný možnost tyto distribuovat na trh, pro který byly určeny. Dle žalované nebyla dosud dovolacím soudem vyřešena také otázka procesního práva, zda je přípustné veškeré výrobky bez dalšího prohlásit (rozhodnout o všech výrobcích) za výrobky porušující práva majitele ochranné známky (padělky), aniž by žalobce všechny tyto výrobky podrobil přezkumu, a to na základě užití § 133b o. s. ř. Konečně poslední uvedenou otázkou je, zdali lze oprávněné užití ochranné známky ze