23 Cdo 3243/2025 — Nejvyšší soud

23 Cdo 3243/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 2. 2026 Spisová značka:23 Cdo 3243/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:23.CDO.3243.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Procesní nástupnictví Vady řízení Dotčené předpisy:§ 238a o. s. ř. § 107a o. s. ř. § 2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:22. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 3243/2025-332 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně NESYDGAS, s.r.o., se sídlem v Kladně – Dubí, Dubská 221, identifikační číslo osoby 28528221, zastoupené Mgr. Janem Stínkou, advokátem se sídlem v Kladně, Strouhalova 2646, proti žalované PLAST spol. s r.o., se sídlem v České Lípě, Okřešice 35, identifikační číslo osoby 25010620, zastoupené JUDr. Milanem Štětinou, advokátem se sídlem v České Lípě, Jiráskova 614/11, o zaplacení 2 031 262,88 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 35 C 173/2020, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 4. 9. 2025, č. j. 35 Co 445/2024-298, takto: Dovolání se zamítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v České Lípě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. 7. 2024, č. j. 35 C 173/2020-227, zamítl žalobu o zaplacení částky 2 031 262,88 Kč (výrok I) a uložil žalobkyni zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 223 438,60 Kč (výrok II). 2. Rozsudek soudu prvního stupně napadla žalobkyně odvoláním. Během odvolacího řízení žalobkyně navrhla, aby do řízení na její místo vstoupila společnost Služby účetního s.r.o., se sídlem v Praze 1, Růžová 972/1, Nové Město, identifikační číslo osoby 05864780, neboť žalobkyně (jako postupitel) na tuto společnost (jako postupníka) postoupila pohledávku uplatněnou v řízení, a to smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 30. 7. 2025. Žalobkyně k návrhu připojila smlouvu o postoupení pohledávky (dle které šlo o úplatné postoupení pohledávky za cenu sjednanou samostatnou dohodou) a souhlas postupníka se vstupem do řízení na místo žalobkyně. 3. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „odvolací soud“) dovoláním napadeným usnesením zamítl návrh žalobkyně, aby na místo žalobkyně do řízení vstoupila společnost Služby účetního s.r.o., se sídlem v Praze 1, Růžová 972/1, Nové Město, identifikační číslo osoby 05864780. 4. Odvolací soud při posuzování, zda připustí vstup do řízení výše uvedené společnosti na místo žalobkyně podle § 107a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vycházel z judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, podle které soudy při aplikaci § 107a o. s. ř. nemohou přistupovat k rozhodnutí o procesním nástupnictví toliko formalisticky, ale musí zkoumat, zda nejde o účelové zneužití procesní úpravy (s ohledem na § 2 o. s. ř.), tedy zda nedošlo k postoupení pohledávky za účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. 5. Odvolací soud zohlednil časovou posloupnost procesního vývoje řízení a následného postoupení pohledávky. K postoupení pohledávky došlo poté, kdy žalobu soud prvního stupně v celém rozsahu zamítl a žalobkyni uložil povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 223 438,60 Kč, a navíc poté, kdy odvolací soud před zahájením jednání zpřístupnil stranám své předběžné závěry o možném právním posouzení věci, po kterém zástupce žalobkyně požádal, aby jednání nebylo konáno s tím, že po konzultaci s klientkou zvolí další procesní postup (včetně zvážení zpětvzetí odvolání či žaloby). 6. Odvolací soud rovněž vycházel z toho, že postupník – společnost Služby účetního s.r.o. – má základní kapitál 10 000 Kč, že bezprostředně před uzavřením smlouvy o postoupení pohledávky došlo dne 28. 7. 2025 ke změně jednatele a i ke změně v osobě jediného společníka, přičemž jednatelem i jediným společníkem postupníka se stala Petra Vršecká, která je dle webových stránek žalobkyně asistentkou ve společnosti žalobkyně, tj. jde o osobu spjatou zaměstnaneckým poměrem s žalobkyní. Z účetních závěrek postupníka za léta 2021 až 2024 odvolací soud zjistil, že společnost vždy shodně dokládá aktiva i pasiva ve výši 10 000 Kč, výsledek hospodaření 0, přičemž z účetní závěrky z roku 2017 je navíc zřejmé, že společnost neeviduje žádný dlouhodobý či nehmotný majetek. Odvolací soud z uvedeného dovodil, že společnost v uvedených letech nevykonávala žádnou činnost. Poukázal na to, že stávající žalobkyně provozuje činnost, disponuje majetkem, má relativně vysoký obrat i kladný výsledek hospodaření, zatímco navrhovaný procesní nástupce nevykazuje obrat, majetek ani žádnou činnost. Odvolací soud rovněž poukázal na to, že nemohlo být ani zjištěno, zda smlouva o postoupení pohledávky má pro její účastníky reálný hospodářský význam, jestliže byla úplata sjednána samostatnou smlouvou a její výše nebyla soudu ani na základě výzvy sdělena. 7. Odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že společnost Služby účetního s.r.o. vyzval, aby doložila, jakou podnikatelskou činnost vykonávala v posledních třech letech, aby doložila svůj majetek a za jakou cenu jí byla pohledávka postoupena. Společnost zůstala nečinná a svoji majetkovou situaci neobjasnila. Odvolací soud dospěl na základě výše uvedených skutečností k závěru, že v projednávané věci nejde o prostou obavu, že by mohl být institut procesního nástupnictví podle § 107a o. s. ř. zneužit, nýbrž jde o ucelený řetězec konkrétních okolností, které dostatečně svědčí o závěru, že návrh podle § 107a o. s. ř. představuje ze strany žalobkyně zneužití procesní úpravy za účelem, aby se pohledávka žalované na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšné žalobkyni obtížně vymahatelnou. II. Dovolání a vyjádření k němu 8. Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost dovozovala na základě ustanovení § 238a o. s. ř., podle něhož je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a o. s. ř.). 9. Dovolatelka namítala, že se odvolací soud při svém právním posouzení aplikace § 107a ve spojení s § 2 o. s. ř. odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu i Ústavního soudu, která se shoduje na výjimečnosti takového postupu, avšak odvolací soud jej použil způsobem, který neodpovídá judikatorním limitům. Dovolatelka odkázala na řadu rozhodnutí Nejvyššího i Ústavního soudu, z nichž dovodila, že standardním výsledkem postupu podle § 107a o. s. ř. má být vyhovění návrhu, pokud jsou splněny zákonné podmínky. Závěr o zneužití procesní úpravy by měly soudy přijmout v mimořádných situacích, přičemž v nyní projednávané věci byl závěr odvolacího soudu o zneužití procesní úpravy předčasný a neúplný, k němuž soud neměl dostatek spolehlivých podkladů a nezohlednil všechny relevantní okolnosti, neboť se žalobkyně ani nedotázal na konkrétní okolnosti postoupení pohledávky. 10. Dovolatelka rovněž namítala, že odvolací soud nerespektoval zásadu rovnosti účastníků řízení a právo každého účastníka být slyšen (čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), neboť rozhodl o zamítnutí návrhu žalobkyně podle § 107a o. s. ř., aniž by jí dal možnost se vyjádřit k relevantním skutečnostem a případně předložit důkazy, čímž žalobkyni zkrátil na jejích procesních právech. Tím dle dovolatelky zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Konkrétně dovolatelka namítala, že odvolací soud vyzval pouze postupníka k předložení ekonomických údajů a k vyjádření ohledně majetkové situace, avšak žalobkyně neobdržela žádnou výzvu, aby se k otázce o podezření ze zneužití práva vyjádřila. Odvolací soud ignoroval její žádost, kterou požádala o prodloužení lhůty k vyjádření, kterou podala poté, co jí (byť nepřímo) vyplynulo, že soud hodlá posuzovat ekonomické poměry postupníka a eventuální zneužití práva. Soud na žádost žalobkyně nereagoval a v krátké době vydal napadané usnesení, čímž žalobkyni fakticky odepřel možnost předložit případné důkazy či argumenty vyvracející podezření ze zneužití institutu procesního nástupnictví. Například jí nebylo umožněno doložit, že postoupení pohledávky mělo i legitimní důvody či vysvětlit časové souvislosti postoupení nebo nabídnout záruky k zajištění případné povinnosti k náhradě nákladů řízení. V tomto směru považovala napadené rozhodnutí odvolacího soudu za překvapivé a tudíž rozporné s judikaturou Ústavního soudu, na kterou odkázala. 11. Závěrem dovolatelka uvedla, že za nejzávažnější pochybení považuje to, že právní posouzení