23 Cdo 3245/2024 – Nejvyšší soud

23 Cdo 3245/2024-246 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobce Lesy České republiky, s.p., sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106/19, identifikační číslo osoby 42196451, proti žalované WOOD TRADING s.r.o., sídlem v Brně, Mlýnská 326/13, identifikační číslo osoby 02287226, zastoupené Mgr. Vítem Feberem, advokátem se sídlem v Havířově, Ostravská 586/4, o zaplacení částky 762 750 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn 238 C 32/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 2. 2024, č. j. 28 Co 234/2022-217, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 13. 2. 2024, č. j. 28 Co 234/2022-217, ve výroku I a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 12. 5. 2022, č. j. 238 C 32/2019-166, v části výroku I, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 680 150 Kč s příslušenstvím, se zrušují a věc se vrací v tomto rozsahu Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 12. 5. 2022, č. j. 238 C 32/2019-166, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 762 750 Kč s příslušenstvím (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 2. Žalobce se zaplacení shora uvedené částky domáhal z titulu smluvních pokut sjednaných ve smlouvách uzavřených se žalovanou dne 26. 5. 2016 pod č. 616101842 a č. 616101845, jimiž poskytl žalované výlučné a časově omezené právo vytěžit stromy v aukčním bloku nebo prodejní jednotce a nabýt vlastnické právo k dříví. Žalovaná porušila dle žalobce své povinnosti podle těchto smluv, jež byly dle ujednání stran utvrzeny smluvní pokutou, konkrétně nedodržela termín asanace aukce, nepředala žalobci místo těžby ve sjednaném stavu, neodstranila zavěšené stromy a neasanovala kůrovcové dříví. 3. K námitce žalované ohledně promlčení žalobou uplatněného práva soud prvního stupně uvedl, že žalobce se mohl svého práva na zaplacení smluvní pokuty domáhat nejpozději od 1. 9. 2016. Žaloba byla podána dne 25. 9. 2019. Ke stavění běhu promlčecí lhůty nedošlo a nárok žalobce je tudíž promlčen. Soud prvního stupně proto žalobu zamítl. 4. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně dovoláním napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 680 150 Kč s příslušenstvím (první výrok), v části výroku I, ve které byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 82 600 Kč s příslušenstvím a ve výroku II o náhradě nákladů řízení rozsudek soudu prvního stupně zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (druhý výrok). 5. Odvolací soud zopakoval dokazování některými listinnými důkazy a částečně se ztotožnil se skutkovými zjištěními i právními závěry soudu prvního stupně. Pro určení počátku běhu promlčecí lhůty pro uplatnění žalobcova práva na zaplacení smluvních pokut je dle odvolacího soudu rozhodné, kdy se žalobce o nesplnění povinností žalovanou dozvěděl či mohl dozvědět. Ohledně porušení povinnosti v podobě nedodržení termínu asanace, za něž žalobce požadoval smluvní pokutu ve výši 680 150 Kč, odvolací soud dospěl k závěru, že je tento nárok promlčen. Podle zadání aukce k oběma smlouvám byl termín předání místa těžby stanoven na 12. 9. 2016, přičemž žaloba byla podána dne 25. 9. 2019, tedy nikoliv v tříleté promlčecí lhůtě. 6. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, podle kterého řízení vedená žalobcem proti žalované a Anně Lukešové u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 20 Cm 84/2017 a sp. zn. 20 Cm 85/2017 o zaplacení směnečného peníze s příslušenstvím, která byla na základě zpětvzetí žaloby zastavena, a vydané směnečné platební rozkazy zrušeny, jsou bez vlivu na běh promlčecí lhůty ohledně uplatněného práva žalobce na zaplacení smluvních pokut. Odvolací soud se rovněž ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, podle kterého nedošlo ke stavění promlčecí lhůty v důsledku připojení se žalobce k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody v jím podaném trestním oznámení, neboť trestní řízení skončilo odložením věci policejním orgánem podle § 159a odst. 5 zákona č. 141/1961 Sb., zákona o trestním řízení soudním (trestní řád), (dále jen „trestní řád“). 7. Ohledně porušení dalších povinností, za něž žalobce požadoval zaplacení smluvních pokut ve výši 46 600 Kč, 33 000 Kč a 3 000 Kč odvolací soud konstatoval, že závěry soudu prvního stupně jsou zčásti neúplné a nejasné, zčásti postavené na neúplně zjištěném skutkovém stavu věci, a v tomto rozsahu proto rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. II. Dovolání a vyjádření k němu 8. Rozsudek odvolacího soudu napadl v rozsahu prvního výroku, kterým odvolací soud potvrdil část výroku I soudu prvního stupně ohledně zamítnutí žaloby v částce 680 150 Kč s příslušenstvím, žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřoval podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) v tom, že rozsudek odvolacího soudu závisí vyřešení otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo které dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny, a to konkrétně: (i) zda je trestní oznámení žalobce jako věřitele s uplatněním nároku na zaplacení škody – žalované částky 680 150 Kč s příslušenstvím odpovídající žalované smluvní pokutě v předmětné věci postupem podle trestního řádu u státního zastupitelství (orgánu činného v trestním řízení) uplatněním práva věřitele u orgánu veřejné moci ve smyslu § 648 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o z.“ nebo „občanský zákoník“); (ii) zda má odložení věci policejním orgánem podle § 159a odst. 5 trestního řádu ve věci trestního oznámení žalobce jako věřitele dopad na stavění, eventuálně přerušení promlčecí lhůty ve smyslu § 648 věty první o. z.; (iii) zda je řádným pokračováním v zahájeném řízení ve smyslu § 648 věty první o. z. zpětvzetí žalob žalobcem vedených u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 20 Cm 84/2017 a sp. zn. 20 Cm 85/2017, došlo-li k podání žalob v zákonné lhůtě podle § 629 odst. 1 o. z. podle dobré víry žalobce na základě směnek, které obdržel žalobce při uzavírání smluv se žalovanou. 9. Žalobce spatřuje nesprávnost právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. v tom, že odvolací soud nesprávně posoudil důvodnost námitky žalované o promlčení části žalobního nároku. Dle žalobce došlo v důsledku podání žaloby ve shora uvedených civilních řízeních a rovněž připojením se s nárokem na náhradu škody v trestním řízení ke stavění běhu promlčecí lhůty podle § 648 věty první o. z., a to bez ohledu, že žalobce vzal své žaloby zpět, jelikož jednal v dobré víře v obsah předložených směnek, a bez ohledu na to, že v trestním řízení byla věc orgánem činným v trestním řízení odložena. 10. Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 11. Žalovaná se k dovolání vyjádřila tak, že je navrhuje jako nepřípustné odmítnout. III. Přípustnost dovolání 12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou a jednající osobou podle § 241 odst. 2 písm. b) o. s. ř., posuzoval, zda je dovolání přípustné. 13. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 14. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 15. Dovolání žalobce je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení otázek (i) a (ii), tedy otázek týkajících se stavění promlčecí lhůty ve smyslu § 648 věty první o. z. při podání trestního oznámení žalobcem jako věřitelem s uplatněním nároku na zaplacení škody v případě, že věc byla odložena ve smyslu § 159a trestního řádu, které nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu podle účinné právní úpravy v občanském zákoníku dosud vyřešeny. 16. Dovolání je podle § 237 o. s. ř. rovněž přípustné pro řešení otázky (iii), zda je řádným pokračováním v zahájeném řízení ve smyslu § 648 věty první o. z. zpětvzetí žaloby žalobcem, došlo-li k podání žaloby v zákonné lhůtě podle § 629 odst. 1 o. z. podle dobré víry žalobce na základě směnek, které obdržel žalobce při uzavírání smluv se žalovanou, neboť rovněž tato otázka nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu podle účinné právní úpravy v občanském zákoníku dosud vyřešena. IV. Dův