23 Cdo 327/2021 — Nejvyšší soud

23 Cdo 327/2021 citace  Název judikátu:Odčinění nemajetkové újmy způsobené neoprávněným zásahem do pověsti právnické osoby Právní věta:Právnická osoba nemá právo na odčinění nemajetkové újmy způsobené (samotným) neoprávněným zásahem do své pověsti podle § 135 odst. 2 o. z., není-li výslovně ujednáno jinak. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 11. 2021 Spisová značka:23 Cdo 327/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:23.CDO.327.2021.3 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Nemajetková újma (o. z.) Dobrá pověst Právnická osoba Dotčené předpisy:§ 135 odst. 2 o. z. § 2894 odst. 2 o. z. Kategorie rozhodnutí:A ESLP Zveřejněno na webu:19. 1. 2022 Publikováno ve sbírce pod číslem:66 / 2022 Anotace:Žalobkyně se podanou žalobou domáhala ochrany před zásahem do své pověsti, jehož se měl žalovaný dopustit zveřejněním nepravdivých a zavádějících tvrzení v článku uveřejněnému na jeho webových stránkách. Soud prvního stupně žalobě vyhověl, uložil žalovanému povinnost odstranit z webových stránek vybrané části textu týkající se výsledků práce žalobkyně a dále uložil žalovanému zveřejnit na svých webových stránkách a sociálních sítích omluvu v konkrétním znění. Odvolací soud k odvolání žalovaného rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, s výjimkou uložení povinnosti ke zveřejnění omluvy, když v této části rozsudek změnil tak, že žalobu zamítl. Ve shodě s nalézacím soudem přitom konstatoval, že uveřejnění předmětného textu představovalo neoprávněný zásah do pověsti žalobkyně, neboť obsahuje hodnotící úsudek bez reálného podkladu. Odvolací soud konstatoval, že zjištění nepatrného pochybení žalobkyně při vypracování jednoho hodnocení investičního záměru nemůže být věcným podkladem pro paušální hodnocení její práce jako opakovaně nekvalitní. V projednávané věci tak dle odvolacího soudu převažuje zájem na zachování pověsti žalobkyně nad zájmem na ochraně svobody projevu a práva na informace a žalovaný je povinen závadný stav požadovaným způsobem odstranit. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním. Nejvyšší soud se tak musel zabývat řešením otázky, zda se právnická osoba může (úspěšně) domáhat z titulu ochrany před neoprávněným zásahem do své pověsti podle § 135 odst. 2 o. z. odčinění takto způsobené nemajetkové újmy. Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 25.02.2022IV.ÚS 573/22 prof. JUDr. Josef Fiala, CSc. odmítnuto pro nepřípustnost<br/>odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost7. 6. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 327/2021-190 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně JUROS, s.r.o., se sídlem v Praze 4 - Podolí, Doudova 544/11, identifikační číslo osoby 25423363, zastoupeného Mgr. Lukášem Šimečkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Belgická 276/20, proti žalovanému Ústecké šrouby, z. s., se sídlem v Ústí nad Labem, Velká Hradební 322/53, identifikační číslo osoby 04316509, zastoupenému Mgr. Michalem Chuchútem, advokátem se sídlem v Praze 5, náměstí Junkových 2772/1, o ochranu pověsti právnické osoby, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 24 Cm 83/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 6. 2020, č. j. 3 Cmo 118/2019-141, takto: I. Dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 6. 2020, č. j. 3 Cmo 118/2019-141, v rozsahu, v němž byl potvrzen výrok I rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 3. 2019, č. j. 24 Cm 83/2018-107, se odmítá. II. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 6. 2020, č. j. 3 Cmo 118/2019-141, v rozsahu, v němž byly potvrzeny výroky II a III rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 3. 2019, č. j. 24 Cm 83/2018-107, a v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 3. 2019, č. j. 24 Cm 83/2018-107, v potvrzené části výroku II a ve výrocích III a IV se zrušují a věc se vrací v tomto rozsahu Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 22. 3. 2019, č. j. 24 Cm 83/2018-107, uložil žalovanému povinnost odstranit z webových stránek specifikované části textu zveřejněného žalovaným dne 23. 12. 2017 týkající se výsledků práce žalobkyně (výrok I), uložil žalovanému povinnost zveřejnit na webových stránkách a sociální síti omluvu žalobkyni (výrok II), uložil žalovanému povinnost tuto omluvu zaslat na adresu sídla žalobkyně (výrok III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok IV). 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném ochrany před zásahem do své pověsti, jehož se žalovaný dle žalobkyně měl dopustit zveřejněním nepravdivých a zavádějících tvrzení v článku uveřejněném na webových stránkách žalovaného dne 23. 12. 2017. Žalovaný na svoji obranu uvedl, že k zásahu do pověsti žalobkyně zveřejněním předmětného článku, jenž se kriticky věnuje kvalitě biologických hodnocení a posudků zpracovávaných pro investiční záměry v Ústeckém kraji, nedošlo a pokud by k tomu došlo, jednalo by se o realizaci ústavně zaručené svobody projevu a přípustné hodnocení kvality práce žalobkyně. 3. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a III a ve výroku II v rozsahu uložení povinnosti žalovanému uveřejnit omluvu žalobkyni na webových stránkách, dále změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II tak, že zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovanému uveřejnit omluvu žalobkyni na sociální síti, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. 4. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jež v odvolacím řízení nedoznala změn, podle kterých žalobkyně je obchodní společností působící v oblasti ochrany přírody a odpadového hospodářství. Žalovaný je spolkem, jehož účelem je mimo jiné ochrana životního prostředí a prosazování transparentního rozhodování ve veřejné správě. 5. Dne 23. 12. 2017 byl na webových stránkách žalovaného uveřejněn text označený jako „KÚ: P. C. J. zpracoval nedostatečný a nereprezentativní posudek“. Tento text byl na základě předžalobní výzvy v březnu 2018 žalovaným pozměněn a v této podobě je přístupný na webových stránkách žalovaného. Je adresován investorům a varuje je před nekvalitně zpracovanými hodnoceními investičních záměrů. Výslovně zmiňuje žalobkyni jako opakovaného původce nekvalitních hodnocení investičních záměrů, dále ji takto označuje nepřímo odkazem na investiční záměr, u něhož žalobkyně zpracovávala jeho hodnocení, a odkazem na štítky osob, které pro žalobkyni pracují. Kromě toho článek vzbuzuje u čtenářů dojem, že žalobkyně zpracovávala hodnocení i u jiných investičních záměrů potýkajících se s obtížemi. Dále žalovaný v textu líčí neblahé vyhlídky investora, který si objedná zpracování hodnocení záměru u nekvalitního zpracovatele, v důsledku čehož dochází k zastavení či zdržení projektu. I po úpravě textu z března 2018 označuje žalovaný práci žalobkyně jako nekvalitní a nabádá investory, že se jim nevyplatí nechat si u nekvalitních zpracovatelů, včetně žalobkyně a osob pro ni pracujících, hodnocení záměru zpracovat. V řízení bylo prokázáno nepatrné pochybení žalobkyně při provádění biologického hodnocení v lokalitě XY. 6. Po právní stránce se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že uveřejnění předmětného textu představuje neoprávněný zásah do pověsti žalobkyně podle § 135 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), neboť obsahuje hodnotící úsudek, jenž nemá reálný (pravdivý) podklad. Hodnotící úsudek o „nekvalitě“ práce žalobkyně nelze dle odvolacího soudu vyřknout na podkladě dvou případů hodnocení záměrů vypracovaných žalobkyní, o nichž je žalovaný subjektivně přesvědčen, že nebyla provedena správně. Zjištění nepatrného pochybení žalobkyně při vypracování jednoho hodnocení nemůže být věcným podkladem pro paušální hodnocení práce žalobkyně jako opakovaně nekvalitní. Vytýkané jednání žalovaného tak představuje projev nepřípustné paušální kritiky, tedy kritiky vybočující z „fair“ projevu, která přesáhla určitou přípustnou intenzitu takovou měrou, kterou již v demokratické společnosti nelze tolerovat, a to i vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyni nelze považovat za osobu veřejně činnou. V projednávané věci tak dle odvolacího soudu převažuje zájem na zachování pověsti žalobkyně nad zájmem na ochraně svobody projevu a práva na informace a žalovaný je povinen závadný stav požadovaným způ