23 Cdo 3344/2024 — Nejvyšší soud

23 Cdo 3344/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 11. 2025 Spisová značka:23 Cdo 3344/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:23.CDO.3344.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Ochrana osobnosti Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 243c odst. 1 o. s. ř. čl. 10 odst. 1 předpisu č. 2/1993 Sb. čl. 10 odst. 2 předpisu č. 2/1993 Sb. § 135 odst. 1 o. z. § 135 odst. 2 o. z. § 2894 odst. 2 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:2. 1. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 3344/2024-118 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně XTV s.r.o., se sídlem v Praze 5, Lidická 291/40, identifikační číslo osoby 05007780, zastoupené Mgr. Markem Šimákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Havlíčkova 1682/15, proti žalovanému T. M., zastoupenému doc. JUDr. Alešem Rozehnalem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Železná 490/14, o ochranu pověsti právnické osoby, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 Cm 31/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 4. 2024, č. j. 1 Cmo 32/2023-95, takto: I. Dovolání se odmítá v rozsahu, v němž směřuje proti té části výroku I rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 4. 2024, č. j. 1 Cmo 32/2023-95, jíž byl změněn výrok pod bodem I rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2022, č. j. 32 Cm 31/2021-68. II. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 4. 2024, č. j. 1 Cmo 32/2023-95, se ruší v té části výroku I, jíž byl změněn výrok pod bodem II a III rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2022, č. j. 32 Cm 31/2021-68, a ve výroku II, a věc se v tomto rozsahu vrací Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se v řízení (po změně žaloby) domáhá ochrany své dobré pověsti před výrokem žalovaného: „[…] já jsem slyšel, že třeba ta vaše XTV, když jsem se na to koukal, to patří nějakému pětadvacetiletýmu klukovi, ale já jsem slyšel, nemám to potvrzený, že to platěj Rusové, respektive ruská rozvědka. Rozumíte. To je přeci strašný. Ti, co zabili dva lidi teďka ve XY, platěj vaši televizi[…]“, který pronesl v pořadu „XY“ odvysílaném v Českém rozhlase Region dne XY. Žalobkyně považuje výrok za nepravdivý a má za to, že zasahuje do její pověsti, neboť ji zásadně znevažuje u veřejnosti, což umocnilo i následné zveřejnění předmětného výroku v dalších médiích a na sociálních sítích. 2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 12. 2022, č. j. 32 Cm 31/2021-68, rozhodl, že žalovaný je povinen se zdržet tvrzení o tom, že žalobkyni platí ruská rozvědka, že žalobkyni platí ti, co zabili dva lidi ve XY (výrok pod bodem I); uložil žalovanému povinnost do čtrnácti dnů od právní moci rozsudku zveřejnit na své náklady omluvu žalobkyni v následujícím znění: „Omluva společnosti XTV, s. r. o. výrokem: ‚já jsem slyšel, že ta vaše XTV, že to platěj Rusové, resp. Ruská rozvědka. Rozumíte, to je strašný. Ti, co zabili teďka dva lidi. Ve XY, platěj vaši televizi.‘. Uveřejněném dne XY v Českém rozhlasu v pořadu „XY“, jsem neoprávněně zasáhl do pověsti společnosti XTV, s.r.o. Omlouvám se za uveřejnění těchto údajů, T. M.“, a to zajištěním jejího odvysílání na kterékoliv celoplošné rozhlasové stanici Českého rozhlasu (vysílané s dosahem po celé ČR), v kterémkoliv všedním dni v době od 7.00 hod. do 20.00 hod. (výrok pod bodem II); zavázal žalovaného informovat o termínu sdělení své omluvy žalobkyni písemně a s předstihem alespoň sedmi dní a audiovizuální nahrávku s omluvou do pěti dní od jejího zveřejnění doručit žalobkyni společně s písemným zněním omluvy opatřeným podpisem žalovaného (výrok pod bodem III); a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 29 591,50 Kč (výrok pod bodem IV). 3. Soud prvního stupně vyšel zejména ze zjištění, že dne XY proběhl v rámci vysílání rozhlasové stanice Český rozhlas Region v pořadu XY rozhovor žalovaného a L. X. V., v jehož průběhu žalovaný pronesl předmětný výrok, což bylo následně sdíleno v dalších médiích. Později proběhl rozhovor žalovaného na internetové platformě DVTV (dostupné z www.dvtv.cz), v jehož rámci byl opět publikován předmětný výrok a v němž žalovaný uvedl, že jeho rozhovor měl být ironičtější, že jeho vyjádření mělo být sarkasmem a parafrází, jakož i připustil, že neověřil, kdo je vlastníkem žalobkyně a že věnovat se v rozhovoru financování žalobkyně představovalo chybu. 4. Po právní stránce soud prvního stupně s odkazem na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2022, č. j. 22 Co 200/2022-293, dovodil, že nejsou správné závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 23 Cdo 327/2021, uveřejněném pod číslem 66/2022 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 66/2022“). Měl za to, že právnické osobě náleží právo na odčinění nemajetkové újmy způsobené neoprávněným zásahem do její pověsti podle § 135 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“. K předmětnému výroku uvedl, že nepředstavuje hodnotící soud, nýbrž skutkové tvrzení, jehož pravdivost ani nepravdivost nebyla v řízení prokázána. Vzhledem k tomu, že forma prezentace předmětného výroku nebyla přiměřená, neboť žalovaný se snažil urazit L. X. V. slovy, že je „zbabělec a pokrytec“, a žalobkyni prohlášením, že je placena ruskou rozvědkou, nešlo podle názoru soudu prvního stupně o nevyhnutelný jev výkonu kritiky. Uzavřel, že došlo k neoprávněnému zásahu do pověsti žalobkyně, a žalobě (po úpravě znění omluvy) vyhověl. 5. Vrchní soud v Praze v záhlaví uvedeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod bodem I, II a III změnil tak, že se žaloba zamítá (výrok I) a rozhodl, že se žalovanému nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II). 6. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Měl za to, že soud prvního stupně také dospěl ke správnému závěru, že namítané výroky z hlediska jejich prokazatelnosti představovaly tzv. skutková tvrzení, nikoliv hodnotící soudy. V tomto ohledu soudu prvního stupně pouze vytknul, že si zcela nevyjasnil, jaký je rozdíl mezi skutkovými tvrzeními a hodnotícím soudem, pokud současně dovozoval, že zásah do osobnostních práv žalobkyně nebyl nevyhnutelným průvodním jevem výkonu kritiky. Připomněl, že v zásadě každá kritika (hodnotící soud) je oprávněná, a naopak uveřejnění nepravdivé informace (skutkového tvrzení) o poměrech právnické osoby je a priori neoprávněné. Intenzita takového zásahu, jeho rozsah a účinky jsou pak významné především pro rozhodnutí, zda a jak má být neoprávněný zásah odčiněn. Vzhledem k tomu, že pravdivost předmětného výroku nebyla prokázána, odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně též v závěru o právní kvalifikaci namítaného jednání žalovaného jako neoprávněného zásahu do pověsti žalobkyně. 7. Oproti soudu prvního stupně však odvolací soud dovodil neoprávněnost žalobou uplatňovaného zadržovacího i satisfakčního nároku. Ve vztahu k nároku na zdržení se specifikovaného tvrzení žalovaným, dospěl k závěru, že není dána obava z opakování jednání žalovaného, který nejenže předmětný výrok neopakoval, ale sám zpochybnil jeho pravdivost (resp. oprávněnost jeho uveřejnění) v pozdějším rozhovoru na internetové platformě DVTV. Ve vztahu k satisfakčnímu nároku ve formě omluvy odvolací soud odkázal na R 66/2022, podle kterého právnická osoba nemá právo na odčinění nemajetkové újmy (samotným) neoprávněným zásahem do pověsti podle § 135 odst. 2 o. z., není-li ujednáno jinak. Měl za to, že opačný závěr soudu prvního stupně v kontextu závěrů dovolacího soudu neobstojí. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo tvrzeno, že by si strany ujednaly právo na omluvu za neoprávněný zásah do pověsti, podle odvolacího soudu toto právo žalobkyni nepřísluší. Při nedůvodnosti nároku na omluvu, nemohl být podle odvolacího soudu shledán důvodným ani (akcesorický) nárok na předchozí písemné informování žalobkyně o okamžiku odvysílání omluvy a o doručení audiovizuální nahrávky s omluvou žalobkyni včetně písemného znění omluvy. II. Dovolání a vyjádření k němu 8. Rozsudek odvolacího soudu (výslovně v rozsahu jeho výroku I a II) napadla žalobkyně včasným dovoláním, v němž navrhuje rozhodnutí odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Namítá nesprávné právní posouzení věci. Dovolání má za přípustné pro řešení otázky hmotného práva, která má být dovolacím soudem posouzena jinak, a to, „zda právnické osobě přísluší právo na odčinění nemajetkové újmy v případě neoprávněného zásahu do její pověsti chráněné § 135 odst. 2 o. z.“, a též pro odklon odvola