23 Cdo 3389/2024 — Nejvyšší soud

23 Cdo 3389/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 8. 2025 Spisová značka:23 Cdo 3389/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:23.CDO.3389.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Rozsudek pro uznání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 114b odst. 5 o. s. ř. § 153a o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:24. 9. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 3389/2024-138 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce E. T., zastoupeného JUDr. Kristinou Škampovou, advokátkou se sídlem v Brně, Pellicova 29/8a, proti žalované D MOTO s.r.o., se sídlem v Lelekovicích, Hlavní 685/108, identifikační číslo osoby 25551914, zastoupené Mgr. Alešem Krochmalným, advokátem se sídlem v Brně, náměstí Republiky 1608/20, o zaplacení 5 971,64 EUR a 50 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 34 C 191/2023, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 6. 2024, č. j. 44 Co 165/2023-102, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11 422 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalobce. Stručné odůvodnění: 1. Okresní soud Brno-venkov (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem pro uznání ze dne 28. 7. 2023, č. j. 34 C 191/2023-40, zamítl návrh žalované na prodloužení lhůty k vyjádření k žalobnímu návrhu, stanovené usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne 22. 6. 2023, č. j. 34 C 191/2023-31, do 31. 7. 2023 (výrok I), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 5 971,64 EUR a částku 50 000 Kč s příslušenstvím (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). 2. K odvolání žalované Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) dovoláním napadeným rozsudkem odmítl odvolání žalované proti výroku I rozsudku soudu prvního stupně (první výrok), dále rozsudek soudu prvního stupně v jeho výrocích II a III potvrdil (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok). 3. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná v celém jeho rozsahu dovoláním, jehož přípustnost spatřovala podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále také jen „o. s. ř.“) v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na řešení otázek, z nichž některé dle dovolatelky nebyly dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny a u jiných se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Konkrétně dovolatelka formulovala tyto otázky: a) Otázka, zda stanovisko žalované k nároku žalobce bylo ozřejměno jinak, než vyjádřením žalované v reakci na výzvu soudu podle § 114b o. s. ř. Dovolatelka v tomto směru namítala, že se odvolací soud při řešení této otázky odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2008, sp. zn. 21 Cdo 221/2007. b) Otázka, zda lze vydat usnesení podle § 114b o. s. ř., jsou-li ve spisu od samého počátku obsažena i stanoviska žalované z předsoudní komunikace stran sporu, která osvědčují postoj žalované k nároku žalobce. c) Otázka, zda lze podání žalované ze dne 19. 7. 2023 ve spojení s jejími vyjádřeními adresovanými žalobci v rámci jejich komunikace před zahájením soudního sporu pokládat za splnění výzvy, kterou soud žalovanou vyzval podle § 114b o. s. ř. d) Otázka, v jakých případech je soud prvního stupně oprávněn vydat usnesení podle § 114b o. s. ř., aniž by takovému usnesení předcházela výzva podle § 114a odst. 2 o.s.ř. 4. U otázek pod body b) až d) dovolatelka uvedla, že tyto otázky dosud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny. Namítala, že odvolací soud nepřihlédl k tomu, že ze spisu (z komunikace stran předcházející soudnímu sporu) vyplývá stanovisko žalované k nároku žalobce. Dále namítala, že nebyly splněny podmínky pro to, aby soud prvního stupně přikročil přímo k vydání výzvy podle § 114b o.s.ř., a v tomto ohledu rovněž odkázala na konkrétní rozhodnutí dovolacího soudu, od nichž se soudy dle jejího názoru odchýlily. Dovolatelka dále odkázala na konkrétní závěry judikatury Ústavního soudu vztahující se k fikci uznání nároku a k podmínkám pro vydání rozsudku pro uznání. Rovněž namítala, že odvolací soud zatížil řízení vadou spočívající v tom, že žalovanou nepoučil o svém právním názoru, a napadené rozhodnutí je proto překvapivé a v rozporu se zásadou předvídatelnosti soudního rozhodnutí. Závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 5. Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že dovolání není dle jeho názoru přípustné, neboť nebyly splněny podmínky § 237 o. s. ř., podrobně reagoval na argumentaci dovolatelky a závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, příp. zamítl a přiznal žalobci náhradu nákladů dovolacího řízení. 6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 o. s. ř.), posuzoval, zda dovolání obsahuje zákonem stanovené náležitosti a zda je přípustné. 7. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 8. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 9. Podle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. není dovolání podle § 237 přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4. 10. Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů uplatněných v dovolání. Jestliže je dovolání přípustné, přihlédne k případným vadám uvedeným v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). 11. Dovolání není přípustné. 12. Žalovaná výslovně dovoláním napadla rozhodnutí odvolacího soudu ve všech jeho výrocích. V rozsahu prvního výroku napadeného rozhodnutí, kterým odvolací soud odmítl odvolání proti výroku I rozsudku soudu prvního stupně, není ovšem dovolání přípustné ex lege, a to podle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř., neboť v této části jde o rozhodnutí, proti němuž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř. V této části tedy není dovolání přípustné podle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. 13. Ve věci samé žalobce v řízení uplatnil nároky se samotným skutkovým základem, včetně nároku na náhradu újmy způsobené promarněnou motoristickou sezónou ve výši 50 000 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalobce tohoto nároku domáhá z titulu porušení závazku ze spotřebitelské smlouvy, není ve vztahu k tomuto nároku přípustnost dovolání žalované ve smyslu § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. vyloučena. 14. Veškeré otázky žalované v jejím dovolání se vztahovaly ve své podstatě k témuž, a to zda byly v projednávané věci naplněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání; konkrétně zda bylo na místě vydat výzvu podle § 114b o. s. ř., pokud byla od začátku sporu ve spisu obsažena předsoudní komunikace stran, z níž bylo dle názoru dovolatelky zřejmé její stanovisko [námitky výše shrnuté pod body a), b) a d)], a zda reakci žalované na výzvu soudu podle § 114b o. s. ř. ve spojení s komunikací stran obsaženou ve spise lze požadovat za splnění výzvy podle § 114b o. s. ř. [námitka výše uvedená pod bodem c)]. 15. Namítá-li žalovaná, že v daném případě vydání usnesení dle § 114b odst. 1 o. s. ř. nevyžadovala povaha věci ani okolnosti případu, je v tomto ohledu napadený rozsudek v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. 16. Smyslem výzvy podle § 114b o. s. ř. je zjistit, které právně významné skutkové okolnosti jsou mezi účastníky sporné a budou předmětem dokazování a které jsou nesporné a zůstanou stranou dokazování, aby tak bylo možno věc rozhodnout zpravidla při jediném jednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2005, sp. zn. 26 Cdo 779/2004, a ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 28 Cdo 636/2016). Tzv. kvalifikovanou výzvu podle § 114b o. s. ř. lze vydat ve 4 situacích: a) vyžaduje-li to povaha věci, b) vyžadují-li to okolnosti případu, c) bylo-li o