23 Cdo 3490/2024 — Nejvyšší soud

23 Cdo 3490/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 5. 2025 Spisová značka:23 Cdo 3490/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:23.CDO.3490.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Odstoupení od smlouvy Dotčené předpisy:§ 2002 odst. 2 o. z. § 2999 o. z. § 132 o. s. ř. § 237 o. s. ř. § 241a odst. 2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:24. 6. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 18.08.2025I.ÚS 2397/25 Jan Wintr odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost28. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 3490/2024-564 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobkyně VENTA spol. s r.o., se sídlem v Červeném Kostelci, Sokolská 241, identifikační číslo osoby 15048217, zastoupené Mgr. Veronikou Petříkovou, advokátkou se sídlem v Rtyni v Podkrkonoší, Vorlického 302, proti žalované Motor AG s.r.o., se sídlem v Olešnici v Orlických horách č. p. 63, identifikační číslo osoby 27615936, zastoupené JUDr. Františkem Divíškem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, o zaplacení 616 298 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 13 C 206/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 7. 2024, č. j. 47 Co 19/2024-521, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 616 298 Kč s příslušenstvím jako vypořádání bezdůvodného obohacení. Svou žalobu odůvodnila tím, že účastníci spolu uzavřeli smlouvu o dílo, na jejímž základě žalobkyně jako zhotovitel provedla dílo spočívající v dodávce a montáži ústředního topení, vzduchotechniky a zdravotně-technické instalace v nemovité věci náležící žalované. Ačkoli dílo bylo v květnu 2019 dokončeno a připraveno k předání, žalovaná je odmítla převzít z důvodu jeho údajných vad (spočívajících především v absenci zaškolení ovládání vzduchotechniky a otopného systému). Po snaze o smírné řešení sporu trvající bezmála šest měsíců žalobkyně dospěla k závěru, že z chování žalované nepochybně plyne, že poruší smlouvu podstatným způsobem, neboť se hodlá vyhnout zaplacení ceny díla, a vyzvala proto žalovanou ke složení přiměřené jistoty. Jelikož žalovaná odmítla složit jistotu v adekvátní výši a dne 7. 1. 2020 byla jednání o smírném řešení sporu ukončena, žalobkyně od smlouvy dne 21. 1. 2020 odstoupila. 2. Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 7. 11. 2023, č. j. 13 C 206/2020-459, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 616 298 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II) a vůči státu (výrok III). 3. K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a II a změnil jej ve výroku III ohledně výše náhrady náklady řízení státu (výrok I napadeného rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II napadeného rozsudku). 4. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná v rozsahu výroku I dovoláním, jež považovala za přípustné pro řešení celkem devíti (níže uvedených) otázek hmotného a procesního práva, jež odvolací soud posoudil nesprávně. 1) Je možné, aby se odvolací soud odchýlil od smluvního způsobu vypořádání závazků po ukončení smlouvy (přičemž při řešení této otázky se měl odvolací soud odchýlit od závěrů rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016, ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2637/2020, a ze dne 7. 3. 2023, sp. zn. 23 Cdo 390/2022)? 2) Jaké jsou důsledky nedodržení lhůty „bez zbytečného odkladu“ uvedené v ustanovení § 2002 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“? 3) Jakým způsobem má být vyloženo právní jednání obsažené v dopisu žalobkyně ze dne 20. 1. 2020 (když odvolací soud podle žalované v rozporu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3601/2022, nepřihlédl ke všem relevantním okolnostem)? 4) Lze aplikovat ustanovení § 2108 o. z. i v případě, kdy dosud nedošlo k předání a převzetí díla, resp. jaký vliv má aplikace § 2108 o. z. na možnost odstoupení podle § 2002 odst. 2 o. z.? 5) Lze aplikovat § 2002 odst. 2 o. z. v situaci, kdy dosud nedošlo k předání a převzetí díla a k vzniku práva na zaplacení ceny díla? 6) Lze aplikovat § 2002 odst. 2 o. z. v situaci, kdy je zhotovitel v prodlení se splněním svých povinností, zejména povinnosti provést dílo řádně a včas? 7) Má se při aplikaci § 2999 o. z. vycházet ze smluvní ceny či z ceny určené znaleckým posudkem? 8) Bylo hodnocení znaleckého posudku zjevně nepřiměřené, a tedy v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4532/2010? 9) Nastal extrémní rozpor mezi skutkovými závěry odvolacího soudu a provedenými důkazy v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1697/2011? 5. Otázky 2), 4), 5), 6) a 7) podle dovolatelky dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny. Žalovaná nadto měla za to, že napadený rozsudek byl překvapivý a nepřezkoumatelný. Z uvedených důvodů navrhla, aby jej Nejvyšší soud zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 6. Žalobkyně se k podanému dovolání nevyjádřila. 7. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. 8. Dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Nejvyšší soud shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř., a dále se zabýval jeho přípustností. 9. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 10. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 11. Otázkou 1) dovolatelka zpochybňuje závěr o výkladu právního jednání (ustanovení předmětné smlouvy o dílo upravující podmínky pro odstoupení od smlouvy) učiněný odvolacím soudem, podle něhož se ujednání bodů IX.5 a IX.6 dané smlouvy o dílo nevztahovalo na odstoupení od smlouvy pro předvídané podstatné porušení smlouvy ve smyslu ustanovení § 2002 odst. 2 o. z. (srov. bod 24 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Nejvyšší soud však již v usneseních ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. 32 Cdo 192/2014, a ze dne 28. 4. 2014, sp. zn. 32 Cdo 952/2014, vysvětlil, že výsledek, k němuž odvolací soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu věci a za užití zákonných interpretačních pravidel při odstraňování pochybností o obsahu právního jednání (o skutečné vůli stran jím projevené), není řešením otázky hmotného práva v intencích § 237 o. s. ř., jež by bylo možno porovnávat s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Od ustálené judikatury by se odvolací soud mohl odchýlit pouze v postupu, jímž k takovému výsledku (k závěru o obsahu právního úkonu) dospěl, např. že by nevyužil příslušné výkladové metody či že by jeho úvahy při jejich aplikaci byly zatíženy chybou v logice. O takový případ se však v projednávané věci nejedná. Související námitka žalované, že odvolací soud postupoval v rozporu se závěry rozsudků Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 390/2022 a 23 Cdo 2637/2020, nezohlednil-li smluvní podmínky pro odstoupení od smlouvy, je proto nepřiléhavá, neboť (podle výkladu podaného odvolacím soudem) se smluvní úprava odstoupení na postup podle § 2002 odst. 2 o. z. neměla vztahovat. 12. Pro úplnost Nejvyšší soud podotýká, že odvolací soud nevycházel pouze z toho, že se body IX.5 a IX.6 smlouvy o dílo neuplatní při odstoupení od smlouvy podle § 2002 odst. 2 o. z. Dospěl totiž současně k závěru, že i pro případ, mělo-li by odstoupení od smlouvy pro předvídané podstatné porušení smlouvy splňovat podmínky stanovené smlouvou o dílo, jednání žalobkyně uvedené podmínky splňovalo, a žalobkyně i v tomto ohledu dostála svým povinnostem (srov. bod 24 odůvodnění napa