23 Cdo 3496/2014 — Nejvyšší soud

23 Cdo 3496/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 2. 2016 Spisová značka:23 Cdo 3496/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.3496.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:12. 5. 2016 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 23.5.2016III.ÚS 1654/16JUDr. Radovan Suchánekodmítnuto15.1.2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 3496/2014 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyň a) COMPAG CZ s.r.o., se sídlem v Mimoni IV, V Lukách 95, PSČ 471 24, IČO 62241630, a b) COMPAG MLADÁ BOLESLAV s.r.o., se sídlem v Mladé Boleslavi III, Vančurova 1425, PSČ 293 01, IČO 47551984, obou zastoupených JUDr. Petrem Doušou, advokátem, se sídlem v Mladé Boleslavi, Na Kozině 1438, PSČ 293 01, proti žalovanému městu Nový Bor, náměstí Míru 1, PSČ 473 01, IČO 00260771, zastoupenému JUDr. Jiřím Cehákem, advokátem, se sídlem v Novém Boru, náměstí Míru 1, PSČ 473 01, o zaplacení částky 3 058 917,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 22 C 181/2012, o dovolání žalobkyň proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci ze dne 12. února 2014, č. j. 30 Co 333/2013-203, takto: I. Dovolání žalobkyň se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v České Lípě rozsudkem ze dne 24. ledna 2013, č. j. 22 C 181/2012-129, uložil žalovanému, aby zaplatil žalobci částku 3 058 917,70 Kč s úrokem z prodlení vymezeným ve výroku rozsudku (výrok pod bodem I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně a) a žalobkyně b) uzavřely dne 16. dubna 2007 jako zhotovitelé se žalovaným jako objednatelem podle § 269 odst. 2 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) smlouvu o nakládání s komunálním odpadem, v níž se zavázaly k plnění veřejné zakázky žalovaného, jejímž předmětem byl komplexní tříděný sběr komunálního odpadu specifikovaného v zákoně č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpadech“), včetně jeho využití (pokud je reálné) nebo odpovídající odstranění, od fyzických osob s trvalým pobytem nebo vlastnících nemovitost na území města N. B. a vedení evidence o odebraných odpadech, sběr a odstranění nebezpečných složek komunálního odpadu na území města N. B. a dále činnosti ve smlouvě výslovně neuvedené, ale nezbytné pro řádné a úplné plnění zakázky podle přílohy č. 1 této smlouvy – Zadávací dokumentace. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, od 1. ledna 2008 do 31. prosince 2014; cena byla ve smlouvě sjednána na částku 7 708 664,40 Kč za jeden rok, což činí za celou dobu plnění částku 64 213 191,11 Kč, včetně DPH, na podkladě soupisu provedeného plnění odsouhlaseného oprávněnou osobou objednatele na základě faktur vystavených zhotovitelem. Dále se účastníci této smlouvy v jejím článku 5.4 dohodli, že cena plnění může být zvýšena pouze po odsouhlasení radou města a na základě písemného dodatku k této smlouvě, pokud dojde ke změně legislativy, zvláště pak ke změnám zákonných poplatků při respektování zákona o odpadech a výše zákonných poplatků za rok 2006. Žalobkyně se domáhají úhrady faktury č. 102054/10, vystavené na částku 3 058 917,70 Kč, kterou žalobkyně žalovanému vyúčtovaly poplatek za uložení komunálního a objemného odpadu na skládce za rok 2008 - 2009. Zákon o odpadech stanovil poplatek za ukládání odpadů na skládky pro rok 2006 na částku 300 Kč za 1 tunu komunálního odpadu a z této výše poplatku vycházela i smlouva účastníků, neboť zadávací dokumentace, z níž tato smlouva vycházela, byla zpracována v roce 2006. Podle závěru soudu prvního stupně by bylo nelogické, aby v následujících letech 2008 a 2009 odpadové hospodářství zákonem danou povinnost hradit poplatek za ukládání odpadů nerespektovalo a nezahrnovalo jej ve výši, kterou zákon o odpadech stanovil pro rok 2008 na částku 400 Kč a pro rok 2009 na částku 500 Kč za jednu tunu odpadu, který žalobkyně jako provozovatelé skládky musí odvádět příslušné obci, v jejímž katastrálním území skládku provozují. Smluvní ujednání o ceně je podle závěru soudu prvního stupně nutno vyložit tak, že výše zákonného poplatku nebyla zahrnuta žalobkyněmi do jejich nabídky v rámci výběrového řízení vyhlášeného žalovaným, a předpokládané navyšování poplatků za ukládání odpadu podle zákona o odpadech nebylo součástí původní smluvně stanovené ceny, a to s ohledem na to, že zadávací dokumentace, kterou nebyly žalobkyně jako uchazeči oprávněny jakkoliv měnit či doplňovat, neobsahovala žádnou grafickou tabulku, z níž by taková možnost vyplývala. Celková cena za ukládání odpadů nebyla přitom stanovena jako absolutní a neměnná (viz citovaný článek 5.4 smlouvy). Jelikož výši poplatků za ukládání odpadu stanoví zákon, nelze tuto zákonnou povinnost měnit žádnou smlouvou ani vedlejším ujednáním, a to i bez ohledu na podmínky výběrového řízení. Soud prvního stupně uzavřel, že právním důvodem vzniku závazku žalovaného zaplatit částku 3 058 917,80 Kč je smlouva o nakládání s komunálním odpadem, kterou žalovaný porušil tím, že za ukládání komunálního a objemného odpadu žalobkyním nehradil zákonem stanovené poplatky, jejichž úhradu samotná smlouva nevylučovala. K odvolání žalované Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 12. února 2014, č. j. 30 Co 333/2013-203, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žaloba na zaplacení částky 3 058 917,70 Kč s příslušenstvím se zamítá (výrok pod bodem I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok pod bodem II). Odvolací soud nezpochybnil skutkové závěry soudu prvního stupně, dospěl však k jiným právním závěrům. Odvolací soud poukázal na ustanovení § 4 zákona o odpadech, ve znění účinném do 30. června 2010, podle něhož pro komunální odpady vznikající na území obce, které mají původ v činnosti fyzických osob, na něž se nevztahují povinnosti původce, se za původce odpadů považuje obec, a na § 16 odst. 1 písm. l) tohoto zákona, ve znění účinném do 30. září 2013, podle něhož je původce odpadů povinen platit poplatky za ukládání odpadů na skládky způsobem a v rozsahu stanoveným v tomto zákoně. Odvolací soud rovněž vyšel z ustanovení § 16 odst. 4 zákona o odpadech, ve znění účinném do 30. září 2013, podle něhož je původce odpadů odpovědným za nakládání s odpady do doby jejich využití nebo odstranění, pokud toto zajišťuje sám jako oprávněná osoba, nebo do doby jejich převedení do vlastnictví osoby oprávněné k jejich převzetí podle § 12 odst. 3. Za dopravu odpadů odpovídá dopravce. Na každou oprávněnou osobu, která převezme do svého vlastnictví odpady od původce, přecházejí povinnosti původce podle odstavce 1, s výjimkou písmen i) a j). Povinnost platit poplatek za ukládání odpadů na skládky ukládá původci také ustanovení § 45 odst. 1 zákona o odpadech. Konečně podle § 46 odst. 2 zákona o odpadech poplatek od původce vybírá provozovatel skládky při uložení odpadů na skládku. V dané věci je žalovaný povinen plnit podle uzavřené smlouvy za svoz a likvidaci komunálního odpadu za sjednanou cenu. Pokud žalobkyně při přípravě smlouvy nevzaly v úvahu výši poplatků za ukládání odpadů na skládky, když sazba základního poplatku za ukládání odpadů pro roky 2005 – 2008 byla v době uzavření smlouvy z přílohy 6 zákona o odpadech známa, jde tato případná neúplná kalkulace pouze k tíži žalobkyň. Z žádných ujednání ve smlouvě nevyplývá, že by žalovaný kromě sjednané celkové ceny měl žalobkyním zaplatit částku, která souvisí s povinností platit poplatek za ukládání odpadů. Odvolací soud dále poukázal na skutečnost, že žalobkyně sice svůj nárok na úhradu poplatků v zákonné výši dovozuje z ustanovení článku 5.4 smlouvy o nakládání s komunálním odpadem, netvrdí ovšem, že by došlo k naplnění zde stanovených podmínek pro změnu smlouvy, a to k předpokládané změně legislativy, a k odsouhlasení zvýšení ceny radou města. Odvolací soud dospěl k závěru, že převzetím odpadů od žalovaného oprávněnou osobou ve smyslu zákona o odpadech na tuto oprávněnou osobu přešla mimo jiné i povinnost platit poplatky za ukládání odpadů na skládky, a proto to znamená, že jestliže žalobkyně zaplatily poplatek za uložení odpadu na skládce, nestalo se tak za žalovaného. Jednalo se o povinnost ve smyslu ustanovení § 16 odst. 1 písm. l) zákona o odpadech ve znění účinném do