23 Cdo 3689/2020 — Nejvyšší soud

23 Cdo 3689/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 1. 2022 Spisová značka:23 Cdo 3689/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.3689.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Předsmluvní odpovědnost (o. z.) Dotčené předpisy:§ 1729 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:1. 5. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 3689/2020-168 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně FEMONT OPAVA s.r.o., se sídlem v Opavě, Vávrovice, Vávrovická 274/90, PSČ 747 73, IČO 47154918, zastoupené Mgr. Ondřejem Kurkou, advokátem, se sídlem v Opavě, náměstí Republiky 679/5, PSČ 746 01, proti žalované H. C., se sídlem XY, IČO XY, zastoupené JUDr. Tomášem Hulvou MBA, LL.M., advokátem, se sídlem v Opavě, náměstí Republiky 2/1, PSČ 746 01, o zaplacení částky 1 359 381 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 7 C 204/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 6. 2020, č. j. 15 Co 331/2019-117, ve znění opravného usnesení ze dne 27. 7. 2020, č. j. 15 Co 331/2019-135, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 6. 2020, č. j. 15 Co 331/2019-117, ve znění opravného usnesení ze dne 27. 7. 2020, č. j. 15 Co 331/2019-135, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Opavě rozsudkem ze dne 10. 5. 2019, č. j. 7 C 204/2018-77, uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni částku 1 359 381 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok pod bodem I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II). Žalobkyně se domáhala náhrady škody, která jí měla vzniknout tím, že žalovaná bez spravedlivého důvodu ukončila jednání o uzavření smlouvy o provedení díla. Soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně se účastnila tří kol výběrového řízení vyhlášeného žalovanou ve dnech 12. 12. 2017 až 12. 1. 2018, vypracovala a přepracovávala pro žalovanou podle jejích požadavků kompletní nabídku pro dílo označené jako „Výzkumné středisko pro rozvoj a inovaci tepelných čerpadel“. Žalobkyně obdržela e-mailem od žalované výzvu k účasti ve výběrovém řízení obsahující podklady pro výběrové řízení, podle nichž měl být součástí nabídky „podepsaný návrh smlouvy o dílo ve dvojím vyhotovení“; návrh smlouvy byl součástí zadávacích podkladů. Žalobkyně jako součást své nabídky učinila výrazně pozměněný, proškrtaný, připomínkovaný koncept smlouvy. Žalobkyně sdělila dne 15. 11. 2017 žalované, že zadávací dokumentace počítá s výstavbou v systému LLentab, výstavba v tomto režimu je zcela jiná (oproti ocelovým konstrukcím žalobkyně) a vyžaduje kompletní „přeprojektování části ocelové konstrukce, založení stavby a navazujících detailů“, táže se tedy, zda může žalobkyně kompletně předělat projekt ocelové konstrukce a následně se ucházet o zakázku. Žalovaná v zadávací dokumentaci umožnila navrhnout alternativní řešení nosného konstrukčního systému (ocelové konstrukce) při dodržení stejných vstupních podkladů. Uchazeč o zakázku měl možnost odchylky, musel však v takovém případě zpracovat statický výpočet s přehlednými výkresy navrhovaného konstrukčního řešení a návrh ceny. Žalobkyni bylo umožněno, aby při splnění dalších podmínek zadávací dokumentace se o zakázku ucházela. Dne 15. 1. 2018 žalovaná e-mailem svého výrobního ředitele K. sdělila, že objednávají dílo, že byla úspěšná ve výběrovém řízení a je možné přistoupit k uzavření smlouvy. Následoval e-mail ze dne 25. 1. 2018 kdy žalovaná zaslala žalobkyni návrh na uzavření smlouvy o dílo. Žalobkyně návrh smlouvy o dílo žalované odmítla, a zaslala svůj koncept obsahu smlouvy o dílo dne 2. 2. 2018, žalovaná na to reagovala odmítnutím protinávrhu smlouvy žalobkyně s tím, že vzhledem k chování žalobkyně bude požadovat další garance. E-mailem ze dne 14. 2. 2018 žalovaná žalobkyni oznámila, že s žalobkyní není v žádném smluvním vztahu a ani nemá vůči ní žádné závazky, toto stanovisko potvrdil zástupce žalované na osobní schůzce ze dne 19. 2. 2018, tak i e-mailem ze dne 21. 2. 2018. Soud prvního stupně dovodil, že žalobkyně prokázala existenci odpovědnosti žalované za škodu vzniklou porušením předsmluvní povinnosti, a to bezdůvodným ukončením jednání o uzavření smlouvy o provedení díla ve stadiu, kdy už bylo velice pravděpodobné uzavření kontraktu; žalobkyně rovněž doložila existenci škody a v řízení byla zjištěna příčinná souvislosti mezi škodou a jednáním žalované. Jak vyplynulo z výpovědi svědků a e-mailu ze dne 15. 1. 2018, byl tento e-mail vykládán jako závazná objednávka díla a minimálně od tohoto okamžiku zcela správně a legitimně bylo očekáváno, že společnost „Femont“ bude dílo provádět, po tomto datu byly zahájeny předmětné práce na díle, resp. na jeho projektu, byla vyčleněna výrobní kapacita, a toto již následně nešlo zvrátit. Předmětný e-mail si soud vyložil tak, že dojde k naplnění kontraktu fakticky až podepsáním smlouvy o dílo, „ale které je už v přípravě, ne-li alespoň v projektové fázi“. Svědek K., který byl zaměstnancem žalované společnosti na pozici výrobního ředitele, společnost „Femont“ vnímal jako subjekt, který dílo provede. Stejně tak vypověděl, že od 1. 1. 2018 byl ředitelem celé společnosti „H.“, tudíž ex lege měl oprávnění i co se týká kontraktace. Zamítavé stanovisko ze dne 15. 2. 2018 bylo pro K. překvapivé. Podle soudu prvního stupně je tudíž jasné, že stejně to musela vnímat i žalobkyně. Argumentace žalované o odmítnutí uzavření smlouvy se váže ke způsobu provedení díla po technické stránce a k procedurálním chybám ve výběrovém řízení, ale žalovaná sama akceptovala změnu technického řešení, sama vyzývala žalobkyni k další účasti na realizaci díla. Žalobkyně prostřednictvím R. K. byla ujištěna, že alternativní řešení není překážkou pro účast ve výběrovém řízení. Stejný závěr vyplývá i ze zadávací dokumentace, která výslovně počítá s navržením alternativního řešení. Žalobkyně se účastnila tří kol výběrového řízení; bylo pouze a jen rozhodnutím žalované, že požadovala, aby se žalobkyně účastnila celého tohoto procesu, kdy navíc s žalobkyní aktivně komunikovala a nechávala ji přepracovávat kompletní nabídku dle požadavků žalované. Celý proces byl v zásadě završen e-mailem ze dne 15. 1. 2018, ve kterém žalovaná výslovně oznámila žalobkyni, že si u ní závazně objednává dílo. I poté jednání stran jednoznačně směřovalo k přípravným pracím na díle, zejména žalovaná žalobkyni průběžně odsouhlasovala výkresovou dokumentaci k dílu, K. sdělil žalobkyni, že předá kontakt na žalobkyni svým dodavatelům, které následně skutečně oslovil s tím, že žalobkyně je generálním dodavatelem. Ačkoliv lze přisvědčit žalované, že smlouva o dílo uzavřena nebyla, je nepochybné, že jednání stran dospělo do takového stadia, že se její uzavření jevilo jako vysoce pravděpodobné. Věc pak soud prvního stupně posoudil podle ustanovení § 1729 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), a dospěl k závěru, že odpovědnost žalované za škodu vzniklou žalobkyni je dána. K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 27. 7. 2020, č. j. 15 Co 331/2019-135, ve znění opravného usnesení ze dne 27. 7. 2020, č. j. 15 Co 331/2019-135, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl (výrok pod bodem I), a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky pod body II a III). Odvolací soud úvodem svého právního posouzení uvedl, že považuje všechna skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně za správná a plně na ně odkazuje, nicméně po zopakování dokazování zjistil skutečnosti, které nezjistil soud prvního stupně. S poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 25 Cdo 462/2018, uvedl, že nárok na náhradu škody v důsledku předsmluvní odpovědnosti podle § 1729 o. z. vzniká tehdy, pokud je již dosažena shoda na celém obsahu smlouvy a chybí již jen stvrzení v dohodnuté či předepsané formě, případně pokud se dohoda na obsahu celé smlouvy a její následné stvrzení jeví jako prakticky jisté. V posuzované věci podle názoru odvolacího soudu nebyla podmínka obsažená v § 1729 o. z. splněna, neboť žalovaná sice oznámila žalobkyni e-mailovou zprávou ze dne 15. 1. 2018, že žalovaná objednává u žalobkyně výstavbu haly podle cenové nabídky, avšak ani jedna ze stran to nepovažovala za uzavření smlouvy o dílo. Ke stejnému závěru dospěl i odvolací soud, neboť z výše uvedené e-mailové zprávy rovněž zjistil, že žalovaná kromě výše uvedeného sdělila žalobkyni, že tento týden se bude řešit smlouva, kterou by všichni podepsali příští týden. Je tak podle odvolacího