23 Cdo 3765/2020 — Nejvyšší soud

23 Cdo 3765/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 2. 2022 Spisová značka:23 Cdo 3765/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.3765.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Soukromá listina (o. z.) Obchodní vedení Dokazování Dotčené předpisy:§ 13 odst. 1 obch. zák. § 192 odst. 1 obch. zák. § 134 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:25. 5. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 3765/2020-229 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci žalobkyně r. c., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Alenou Ježkovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Chelčického 1223/5, proti žalované Z. – S., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Martinem Dančišinem, advokátem se sídlem v Praze 1, Husova 240/5, o zaplacení částky 4 760 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 11 C 109/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 6. 2020, č. j. 28 Co 248/2019-176, ve znění opravného usnesení ze dne 26. 11. 2020, č. j. 28 Co 248/2019-218, t a k t o: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. 6. 2020, č. j. 28 Co 248/2019-176, ve znění opravného usnesení ze dne 26. 11. 2020, č. j. 28 Co 248/2019-218, v první a třetím výroku, a rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 12. 9. 2019, č. j. 11 C 109/2019-115, v té části výroku o věci samé, jíž byla žalobkyni přisouzena částka 4 760 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 1. 4. 2018 do zaplacení, a ve výrocích o nákladech řízení, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu ve Zlíně k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. V posuzované věci se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 4 760 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 1. 4. 2018 do zaplacení, jako doplatku sjednané ceny plnění poskytnutého na základě smlouvy o odborné pomoci, uzavřené mezi účastníky dne 21. 7. 2015. 2. Žalovaná se bránila námitkou, že žalobkyní předložené důkazy nejsou způsobilé prokázat její nárok, a podpůrně tvrdila, že žalobou uplatněná pohledávka zanikla započtením vzájemné pohledávky z titulu práva na náhradu škody, provedeným dopisem ze dne 25. 4. 2018. K tomu uvedla, že mezi účastníky byla uzavřena také smlouva o odborné pomoci ze dne 6. 9. 2010 a povinnosti z ní žalobkyně plnila mimo jiné prostřednictvím svého pracovníka E. S., jehož protiprávním jednáním, které je přičitatelné žalobkyni, byla žalované způsobena škoda ve výši 8 823 900 Kč. Protiprávního jednání se měl S. dopustit tím, že vystavil mzdový výměr pro pracovníka žalované P., aniž by o této otázce rozhodlo v rámci obchodního vedení představenstvo žalované. 3. Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 12. 9. 2019, č. j. 11 C 109/2019-115, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 4 760 000 s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 760 000 Kč od 1. 4. 2018 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení. 4. Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé co do částky 4 760 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 1. 4. 2018 do zaplacení a ve výrocích o nákladech řízení potvrdil (první výrok), ve zbývající části výroku o věci samé stran úroku z prodlení ve výši 0,45 % ročně z částky 4 760 000 Kč od 1. 4. 2018 do zaplacení toto rozhodnutí změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl (druhý výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok). 5. Odvolací soud poté, co zopakoval dokazování některými z listinných důkazů provedených v řízení před soudem prvního stupně a provedl důkaz výpisem z obchodního rejstříku žalované a jejími stanovami, konstatoval, že žalovaná proti žalobou uplatněné pohledávce žádné konkrétní věcné námitky nevznášela, konkrétní skutková tvrzení nepředložila a existenci této pohledávky potvrdila dopisem žalobkyni ze dne 25. 4. 2018. Obsah tohoto dopisu odvolací soud posoudil jako uznání dluhu podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dovodil, že účinky tohoto uznání žalovaná v řízení nevyvrátila. Shodně se soudem prvního stupně proto uzavřel, že ze smlouvy o odborné pomoci uzavřené dne 21. 7. 2015, kterou posoudil jako nepojmenovanou smlouvu podle § 1746 odst. 2 o. z., vzniklo žalobkyni vůči žalované právo na cílovou odměnu za hospodářský rok 2016 v jí fakturované výši 10 009 116,41 Kč, na niž žalovaná zaplatila jen část v celkové výši 5 249 116,41 Kč. 6. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně též v názoru, že do prodlení s placením fakturované cílové odměny za rok 2016 se žalovaná dostala marným uplynutím sjednané doby splatnosti faktury žalobkyně č. 1703491, tj. dnem 1. 5. 2017. Uzavřel však, že právě k tomuto dni bylo třeba zjišťovat sazbu úroků z prodlení, na jejichž zaplacení vzniklo žalobkyni právo podle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., čemuž odpovídá sazba 8,05 % ročně. 7. Z dopisu žalované ze dne 25. 4. 2018 označeného jako „oznámení o započtení a výzva k úhradě pohledávky“ odvolací soud zjistil, že žalovaná v něm vyčíslila úhrnnou výši odměn neoprávněně vyplacených jejímu zaměstnanci P., včetně povinných odvodů na sociální a zdravotní pojištění, na základě mzdového výměru podepsaného dne 30. 9. 2011 místopředsedou představenstva žalované S. (dále též jen „mzdový výměr“), která za období květen 2014 – prosinec 2017 dosáhla částky 8 823 900 Kč. Žalovaná současně uvedla, že k tomuto dni existuje neuhrazená pohledávka žalobkyně na úhradu cílové odměny za rok 2016 ve výši 4 760 000 Kč a tímto že z celkové pohledávky na náhradu škody její část ve výši 4 760 000 Kč se specifikací k jednotlivým měsícům období květen 2014 – červen 2016 započítává proti předmětné pohledávce žalobkyně. Konstatovala, že v důsledku zápočtu pohledávka žalobkyně vůči ní zanikla v plném rozsahu a její pohledávka na náhradu škody nadále existuje ve výši 4 063 900 Kč. 8. V dalším se odvolací soud zabýval argumentací žalované, že S. se vystavením mzdového výměru ze dne 30. 9. 2011 dopustil dvojího protiprávního jednání přičitatelného žalobkyni, které vedlo ke vzniku škody na straně žalované, a to jednak, že jako člen statutárního orgánu žalované porušil povinnost péče řádného hospodáře, jednak že porušil povinnosti žalobkyně dle smlouvy o odborné pomoci. 9. Odvolací soud předně usoudil, že započtení tvrzené pohledávky žalované se posoudí podle právní úpravy obsažené v § 580 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, zrušeného k 1. 1. 2014 (dále jen „obč. zák.“), a § 358 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, zrušeného k témuž dni (dále jen „obch. zák.“), zatímco způsobilost pohledávky žalobkyně k započtení se posoudí podle § 1982 a násl. o. z. 10. Z toho, že žalovaná netvrdila, že by před provedením zápočtu ze dne 25. 4. 2018 vyzvala žalobkyni k zaplacení v něm tvrzené vzájemné pohledávky, a v dopise ze dne 25. 4. 2018 žalobkyni vyzvala k úhradě zbývající škody ve výši 4 063 900 Kč, odvolací soud usoudil, že tomuto dopisu výzva k zaplacení nepředcházela a v době tohoto zápočtu tedy nebyla započítávaná pohledávka splatná a tudíž způsobilá k započtení proti splatné pohledávce žalobkyně. S odkazem na obsah vyjádření žalované k žalobě ze dne 18. 6. 2019 odvolací soud usoudil, že „pakliže by s dopisem žalované ze dne 25. 4. 2018 byla spojována výzva k náhradě vyčíslené tvrzené škody“, pak by s tímto vyjádřením doručeným žalobkyni dni 20. 6. 2019 byl spojen hmotněprávní účinek započtení tvrzené vzájemné pohledávky. Při posouzení vzniku vzájemné pohledávky odvolací soud vyšel z následujících zjištění. 11. S. se stal členem představenstva žalované ve funkci místopředsedy představenstva dnem 6. 9. 2010, tj. dnem, kdy byla mezi účastníky uzavřena první smlouva o odborné pomoci. K tomuto dni byl předsedou představenstva žalované M. W. T. a členkou představenstva byla A. T., a ke dni 7. 9. 2010 se členy představenstva stali J. Z. (jednatel žalobkyně a podle výpisu z obchodního rejstříku v době od 7. 9. 2010 do 22. 5. 2015 také místopředseda představenstva žalované, poznámka Nejvyššího soudu) a J. K.; tyto osoby byly členy představenstva žalované ke dni vystavení mzdového výměru pro P. 12. Vztah mezi S. a žalovanou upravovala mandátní smlouva ze dne 7. 9. 2010 obsahující odkaz na § 66 odst. 2 obch. zák., kterou se S. jako mandatář zavázal zařizovat na účet mandanta a jeho jménem veškeré právní úkony, k nimž je jako mandatář oprávněn a zavázán zákonem nebo stanovami společnosti, a mandant se zavázal