23 Cdo 3878/2020 — Nejvyšší soud

23 Cdo 3878/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 6. 2022 Spisová značka:23 Cdo 3878/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.3878.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Rozsudek pro uznání Dotčené předpisy:§ 114b o. s. ř. § 153a odst. 3 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:1. 10. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 2813/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 3878/2020-243 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně DIDO-Financial, s. r. o., se sídlem v Praze 7, Vrbenského 1551/30, identifikační číslo osoby 29036810, zastoupené JUDr. Ing. Janem Matysem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 25, proti žalovanému R. Ž., narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému prof. JUDr. Janem Křížem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 1, Rybná 9, o zaplacení částky 1 566 792 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 308/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2020, č. j. 29 Co 142/2020-201, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2020, č. j. 29 Co 142/2020-201, se mění tak, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31. 12. 2019, č. j. 26 C 308/2016-164, se mění tak, že rozsudek pro uznání se nevydává. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 30. 12. 2016 domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku 1 566 792 Kč spolu s úrokem z prodlení, jako smluvní pokuty ujednané ve smlouvě o dílo ze dne 21. 3. 2011 č. 16/2011, uzavřené právní předchůdkyní žalobkyně WOOD-PROFI, s. r. o., a žalovaným, a to ve výši 0,9% denně z adjudikované ceny díla ve výši 128 000 Kč za dobu od 28. 12. 2012 do 15. 9. 2016. Ke konkrétním okolnostem ujednání o výši denní sazby smluvní pokuty, pohnutky a účelu, který sleduje, se žalobní narace blíže nevyjadřuje. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem pro uznání ze dne 31. 12. 2019, č. j. 26 C 308/2016-164, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 566 792 Kč spolu s úrokem z prodlení (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Učinil tak po té, co v pořadí první rozsudek, kterým byla žaloba převážně zamítnuta (vyhověno bylo žalobě pouze v rozsahu 173 704 Kč s příslušenstvím), byl v důsledku kasačního zásahu Městského soudu v Praze (usnesení ze dne 17. 10. 2019, č. j. 29 Co 279/2019-157) zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně se závazným právním názorem, že v posuzované věci nastala fikce uznání žalovaného nároku, a proto byl soud povinen rozhodnout podle tohoto uznání rozsudkem pro uznání. 3. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 6. 2020, č. j. 29 Co 142/2020-201, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil, změnil jej ve výroku II (výrok první) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok druhý). Ohledně naplnění předpokladů pro rozhodnutí rozsudkem pro uznání odkázal na své předcházející kasační rozhodnutí, včetně vysloveného závěru, že nejde o bezúspěšné uplatňování práva. Odvolací námitku ohledně nesprávného doručení kvalifikované výzvy do datové schránky žalovaného jako fyzické osoby, ačkoliv v tomto řízení – dle žalovaného – vystupuje jako podnikatel, odmítl. S poukazem na ustálenou rozhodovací praxi, zejména stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2017, sp. zn. Plsn 1/2015, uveřejněné pod č. 1/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3887/2017 (všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz, zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz), uzavřel, že pokud „v dané věci bylo předmětem smlouvy o dílo č. 16/2011 z dne 21. 3. 2011 dodání a montáž nosné konstrukce a dřevěného záklopu střechy na drese XY, žalovaný byl jako objednatel identifikován jménem, příjmením, adresou bydliště a číslem mobilního telefonu, k nárokům uplatněným žalobkyní (právní předchůdkyní žalobkyně) označil sám sebe jako spotřebitele …“, správně (v souladu s rozhodovací praxí) mu bylo doručováno do jeho datové schránky, která mu byla zřízena jako fyzické osobě. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Přípustnost dovolání vymezil položením otázky, zda „má soud v pochybnostech o řádnosti doručení tzv. kvalifikované výzvy, jež vyšly najevo za trvání řízení (např. z důvodu nejasné povahy smluvního vztahu, který je předmětem řízení či diametrální odlišnosti účastníků řízení), vyložit naplnění podmínek pro vydání rozsudku pro uznání restriktivně“ (první otázka), při jejímž řešení se odvolací soud měl odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a otázky, zda „(l)ze postupem podle § 114b odst. 5 o. s. ř. uznat absolutně neplatný, tedy neexistující nárok“, kterou má za dosud neřešenou (druhá otázka). V případě druhé otázky argumentoval, že smluvní pokuta ve výši 0,9% denně z dlužné částky je nepřiměřeně vysoká, odporující dobrým mravům a absolutně neplatná, zvláště má-li v daném právním postavení spotřebitele, jak implicitně vyplývá z napadeného rozsudku. Kvalifikovaná výzva nemohla být vydána, a proto nemohla nastat fikce uznání nároku. Navrhuje, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. 5. Žalobkyně považuje dovolání předně za nepřípustné (správně vadné), a to pro aplikaci vzájemně se vylučujících předpokladů přípustnosti dovolání. Jinak postup (obou) soudů, které ve věci rozhodly rozsudkem pro uznání má za správný, a k druhé otázce uvedla, že vzhledem k tzv. fakultativnímu obchodu žalovaným uvedená absolutní neplatnost v úvahu nepřipadá. Navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto, případně zamítnuto. III. Přípustnost dovolání 6. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 [srov. čl. II bod 1 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, čl. IV a XII zákona č. 287/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jen „o. s. ř.“. 7. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 8. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. 23 Cdo 1850/2015, zformuloval a odůvodnil závěr, že fikce doručení podle § 17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o elektronických úkonech“), nepřichází v případě doručování písemnosti do „nepříslušné“ datové schránky v úvahu. Nezbytným předpokladem pro tento závěr je doručení písemnosti do datové schránky účastníka, která mu byla zřízena pro jinou činnost, než v rámci jaké vystupuje v daném řízení před soudem. K tomu ovšem v posuzované věci nedošlo. Odvolací soud s ohledem na (nepřímý) předmět smlouvy o dílo, označení objednatele (žalovaného), jakož i jeho vyjádření, dovodil, že tato relevantní diskrepance absentuje. 9. Pokud dovolatel zpochybňuje správnost právního závěru o řádném doručení tzv. kvalifikované výzvy námitkou, že v řízení vystupuje jako podnikatel, zpochybňuje správnost právního posouzení na základě jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud. 10. Nejvyšší soud přitom již mnohokrát vyslovil, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci,