23 Cdo 3891/2010 — Nejvyšší soud

23 Cdo 3891/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 2. 2011 Spisová značka:23 Cdo 3891/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.3891.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva o dílo Dotčené předpisy:§ 459 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:3. 3. 2011 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 05.26.2011III.ÚS 1541/11JUDr. Jiří Muchaodmítnuto07.19.2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 3891/2010 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobců: a) Plynostav Pardubice holding akciová společnost, se sídlem Pardubice, Svítkov, Motoristů 24, IČ 46550496, b) Lidová obchodní společnost, s. r. o., se sídlem Sokolov, J. K. Tyla 9/275, IČ 48362077, c) Integra stavby a. s., se sídlem Liberec, Hrádecká 156, IČ 25014391, všech zastoupených JUDr. Rudolfem Kupkou, advokátem se sídlem Ostopovice, Polní 14, PSČ 664 49, proti žalovanému HOCHTIEF CZ a. s., se sídlem Praha 5 – Smíchov, Plzeňská 16/3217, IČ 46678468, zastoupenému JUDr. Petrem Líbenkem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Dukelská 64, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 76/1997, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. října 2009, č. j. 1 Cmo 230/2009-558, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. října 2009, č. j. 1 Cmo 230/2009-558, ve výrocích I. a V. a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. listopadu 2008, č. j. 13 Cm 76/1997-507, ve výrocích I., III., IV., V., VI. a VII., se zrušují a věc se vrací v uvedeném rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl rozsudkem ze dne 19. listopadu 2008, č. j. 13 Cm 76/1997-507, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) částku 2,022.699,60 Kč s 18% úrokem z prodlení ročně od 13. 12. 1996 do zaplacení (výrok I.), dále že návrh žalobce a), aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit mu částku 9,383.574,40 Kč, se zamítá (výrok II.), dále že žádný z těchto účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.), dále že žalovaný je povinen zaplatit žalobci b) částku 972.878,90 Kč s 18% úrokem z prodlení ročně od 13. 12. 1996 do zaplacení (výrok IV.), dále že žalovaný je povinen zaplatit žalobci c) částku 9,242.233,- Kč s 18% úrokem z prodlení ročně od 13. 12. 1996 do zaplacení (výrok V.), dále že žalovaný je povinen uhradit na nákladech řízení žalobcům b) a c) částku 182.065,- Kč (výrok VI.) a konečně že žalobce a) a žalovaný jsou povinni doplatit soudem zálohované znalečné každý v částce 21.550,- Kč a žalovaný je dále povinen zaplatit soudem zálohované svědečné svědka Ing. P. D. v částce 1.897,- Kč (výrok VII.) Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že návrhy žalobců jsou zčásti důvodné. V souvislosti s plněním uzavřených smluv o dílo byly provedeny vícepráce, jejichž zaplacení bylo předmětem tohoto řízení. K prokázání jejich rozsahu a vyčíslení zadal soud znalecký posudek, který vypracoval Ústav soudního inženýrství VUT v Brně s datem 5. 6. 2007. Vícepráce, které žalovaný převzal, byly provedeny nad rámec smluv o dílo a projektové dokumentace. Žalovaný se tak na úkor žalobců bezdůvodně obohatil (§ 451 odst. 1 občanského zákoníku – dále též „obč. zák.“) Pokud jde o hodnotu (výši) bezdůvodného obohacení, které získal žalovaný, soud se přiklonil ke druhé variantě, ve které znalecký ústav vycházel z toho, že rozsah požadovaných víceprací se jeví neúměrně vysoký a proto vzhledem k původním v projektové dokumentaci vykázaným a v původních rozpočtech ohodnocený pracemi dovodil, že žalobci mohou po žalovaném požadovat za vícepráce celkem částku 13,429.173,- Kč. Nárok žalobce a) tudíž soud do částky 9,383.574,40 Kč zamítl. Žalobcům b) a c) pak přiznal částky, uvedené ve výrocích IV. a V. Současně soud prvního stupně přiznal žalobcům úroky z prodlení v souladu s ust. § 369 a § 502 obchodního zákoníku (dále též „obch. zák.“). K odvolání žalobce a) a žalovaného proti tomuto rozsudku Vrchní soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným rozhodl, že rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I., III., IV., V., VI., a VII. potvrzuje (výrok I.) dále řízení o odvolání žalobce a) se zastavuje (výrok II.), dále ve výroku II. zůstal rozsudek soudu prvního stupně odvoláním nedotčen (výrok III.), dále žalobce a) je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení Kč 743.209,- Kč (výrok IV.) a konečně žalovaný je povinen zaplatit žalobcům b) a c) náhradu nákladů odvolacího řízení Kč 308.388,- (výrok V.). Řízení o odvolání žalobce a) odvolací soud zastavil pro zpětvzetí odvolání tímto žalobcem. Odvolání žalovaného odvolací soud po provedeném jednání posoudil jako nedůvodné. Odvolací soud konstatoval, že předmětem řízení je zaplacení víceprací, které pro žalovaného provedl právní předchůdce žalobce a) při výstavbě VVTL plynovodu DN 1000 na základě smlouvy o dílo č. 212/3155/94, a to v úseku plynovodu mezi TU 6 Malešovice a TU 13 Březejc a smlouvy o dílo č. 153.060 v úseku plynovodu mezi TU 13 Březejc a TU 14 Černá. Odvolací soud vyšel především z výše zmíněného znaleckého posudku ÚSI VUT Brno č. C 1154 ze dne 5. 6. 2007, v němž znalecký ústav odpověděl na otázku, zda provedení víceprací vykazovaných ve stavebním deníku bylo možno zhotovitelem předvídat již při podepisování smluv o dílo vzhledem k informacím obsaženým v zadávacích podmínkách poskytnutých žalovaným, uvedl, že zejména za situace, kdy byl poněkud podceněn nebo zanedbán geologický průzkum trasy plynovodu v úseku Malešovice – Březejc bylo možno technicky předvídat nárůst víceprací v důsledku rozdílu mezi údaji v projektové dokumentaci a skutečnosti po provedení výtopů. Na další otázku, zda provedení vykazovaných víceprací je možné a reálné vzhledem k rozsahu otázky a prostředí, ve kterém bylo zhotovováno, znalecký ústav odpověděl, že se rozsah požadovaných víceprací jeví neúměrně vysoký vzhledem k původním, v projektové dokumentaci vykázaným a v původních rozpočtech ohodnoceným stavebním pracím. K úkolu provést ohodnocení těchto víceprací znalecký ústav uvedl, že postupoval ve dvou technicky možných variantách, když v první ohodnotil vícepráce, jejichž výměry byly odsouhlaseny, zatímco ve druhé variantě ohodnotil práce, u kterých znalec předpokládal, že tyto práce byly skutečně provedeny v uvedených rozsazích. Součet obou těchto variant činil částku Kč 13,429.173,-. Dovoláním ze dne 24. 2. 2010 žalovaný napadl rozsudek odvolacího soudu s odkazem na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a § 237 odst. 3 o. s. ř. z důvodů uvedených v § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., a to výslovně pouze do jeho výroků I. a V. Dovolatel má za to, že napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně, řeší právní otázky v rozporu se skutkovými zjištěními, provedenými důkazy, hmotným právem a s ustálenou judikaturou. Vadou řízení spatřuje rovněž v tom, že napadené rozhodnutí postrádá jakékoli byť sebekratší odůvodnění, a to v rozporu s ust. § 157 odst. 1 a 2 o. s. ř. a nevypořádává se s žádnou z námitek uplatněných žalovaným. Napadené rozhodnutí nejen není ve svém odůvodnění přesvědčivé, nýbrž žádné odůvodnění neobsahuje. Dovolatel je toho názoru, že žalobce a) se domáhá zaplacení víceprací, které jsou ve skutečnosti pracemi v rozsahu obou uzavřených smluv o dílo, a nikoliv nad jejich rámec. Žádná z předmětných smluv nezná a neobsahuje termín (výraz) „vícepráce“. Výsledky geologického průzkumu byly žalobci a) známy už před podpisem smluv. Vícepráce byly běžnými pracemi v rámci plnění smluveného díla a riziko jejich provádění musí jít výlučně k tíži žalobce a), který ani nevyužil zákonného práva na přerušení provádění díla ve smyslu § 552 odst. 1 obch. zák. a dokončil a předal jím provedené dílo žalovanému bez požadavku na zaplacení požadovaných víceprací v částce Kč 21,621.585,- v zápisech o odevzdání a převzetí díla. Přitom cena ve smlouvách o dílo byla sjednána jako pevná a konečná. S těmito skutečnostmi se oba soudy nevypořádaly. Dovolatel dále poukazuje na to, že znalecký posudek pouze připouští možnost a reálnost provedení prací, označovaných v žalobě jako vícepráce, avšak neprokazuje ani nemůže prokázat skutečné provedení těchto víceprací žalobcem a), neboť dílo (plynovod) je zakryto zeminou. V doplňku znaleckého posudku se uvedené dvě varianty rozlišují, a to tak, že první varianta se týká víceprací, u kterých znalecký posudek pouze předpokládá, že byly provedeny a byly písemnou formou schválen