23 Cdo 3902/2019 — Nejvyšší soud

23 Cdo 3902/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 4. 2020 Spisová značka:23 Cdo 3902/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:23.CDO.3902.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva o obchodním zastoupení Promlčení Splatnost pohledávky Změna návrhu na zahájení řízení Dotčené předpisy:§ 669 obch. zák. § 391 odst. 1 obch. zák. § 392 odst. 1 obch. zák. § 340 odst. 2 obch. zák. § 402 obch. zák. § 95 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:29. 7. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 3902/2019-1138 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobce R. Š., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného JUDr. Jindřiškou Kořínkovou, advokátkou se sídlem v Praze, Melantrichova 477/20, proti žalované Pojišťovna Patricie a. s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, identifikační číslo osoby 61859869, zastoupené Mgr. Jiřím Payerem, advokátem se sídlem v Praze 2, Korunní 957/35, o zaplacení částky 372.012 Kč s příslušenstvím a částky 134.175 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 289/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2019, č. j. 28 Co 115/2019-1097, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2019, č. j. 28 Co 115/2019-1097, se v prvním bodě výroku, v rozsahu, kterým soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé o zaplacení částky 372.012 Kč s příslušenstvím a změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení, jakož i ve třetím bodě výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. 11. 2018, č. j. 22 C 289/2015-1058, v bodě I. výroku, kterým soud uložil žalované zaplatit žalobci částku ve výši 372.012 Kč s příslušenstvím blíže určeným, a v bodě III. výroku o náhradě nákladů řízení zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. 11. 2018, č. j. 22 C 289/2015-1058, uložil žalované zaplatit žalobci částku ve výši 372.012 Kč s příslušenstvím blíže určeným (bod I. výroku), uložil žalované zaplatit žalobci částku 134.175 Kč s příslušenstvím blíže určeným (bod II. výroku) a rozhodl o povinnosti žalované nahradit žalobci náklady řízení (bod III. výroku). 2. K odvolání žalobce a žalované Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 10. 6. 2019, č. j. 28 Co 115/2019-1097, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o věci samé (tj. bod I. a II. výroku soudu prvního stupně), změnil výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně co do výše přiznaných nákladů (první bod výroku rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o povinnosti žalobce k doplatku na soudním poplatku (druhý bod výroku) a o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí bod výroku). 3. Soudy takto rozhodovaly o žalobě, kterou se žalobce na žalované domáhal zaplacení částky celkem 372.012 Kč s příslušenstvím z titulu odškodnění podle ustanovení § 669 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“), a částky 134.175 Kč s příslušenstvím jako provizí, které mu jako výhradnímu pojišťovacímu agentovi náležely podle smlouvy o obchodním zastoupení. Soudy vyšly ze zjištěného skutkového stavu, kdy mezi stranami nebylo sporné, že žalobce se žalovanou uzavřel dne 1. 12. 2002 smlouvu o obchodním zastoupení, která byla posléze nahrazena dne 1. 6. 2005 smlouvou novou. Podle těchto smluv žalobce pro žalovanou vykonával činnost výhradního pojišťovacího agenta od roku 2002 do 28. 2. 2013, kdy byl smluvní vztah ukončen výpovědí žalobce, kterou žalovaná obdržela 28. 11. 2012. Žalobce požadoval původně 50 % z ročního průměru odměn vyplacených žalobci žalovanou za posledních pět let, v průběhu řízení svůj požadavek zvýšil na 75 % z ročního průměru, celkem tedy 372.012 Kč, a to vzhledem k neexistenci konkurenční doložky ve smlouvě o obchodním zastoupení. 4. Po právní stránce zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil tak, že žalobci vznikl nárok na odškodnění dle § 669 obch. zák., neboť v řízení bylo prokázáno, že pro žalovanou získal nové zákazníky a současně rozvinul významně obchod s dosavadními zákazníky a žalovaná má dosud podstatné výhody vyplývající z obchodů s nimi a současně placení tohoto odškodnění je spravedlivé, neboť ztracené provize jsou významné, přičemž byla vzata v úvahu absence konkurenční doložky, pročež odškodnění činí nikoliv 100 %, ale 75 % zákonného rozsahu. Toto právní posouzení jako věcně správné potvrdil odvolací soud s tím, že placení odškodnění žalobci je spravedlivé právě s ohledem na výhody, které má žalovaná z pojistného kmene získaného žalobcem; žalobce plnil své povinnosti obchodního zástupce řádně a smlouvu o obchodním zastoupení ukončil pro okolnosti na straně žalované, jak podrobněji blíže vysvětlil v odůvodnění soud prvního stupně. 5. Soudy se zabývaly vznesenou námitkou promlčení, kdy soud prvního stupně tuto námitku neshledal důvodnou. Uvedl, že smluvní vztah žalobce a žalované skončil na konci února roku 2013, žaloba byla podána v roce 2015, nárok na odškodnění ani vyplacení provizí tudíž promlčen není. Skutečnost, že žalobce žalobu rozšířil, je dle soudu nevýznamná, neboť požadavek na odškodnění a důvody, pro které má za to, že mu náleží maximální možné odškodnění, byly v řízení uplatněny včas, přičemž o samotné výši odškodnění rozhoduje soud dle své úvahy. Odvolací soud tento právní názor přejal s tím, že ani obrana námitkou promlčení není důvodná, neboť žalobce své právo na odškodnění uplatnil u žalované v zachovalé prekluzivní lhůtě dopisem ze dne 27. 11. 2013, a od tohoto data začala běžet čtyřletá promlčecí doba pro uplatnění nároku u soudu. 6. Odvolací soud také jako věcně správný posoudil závěr soudu prvního stupně stran důvodnosti nároku na zaplacení provizí v celkové výši 134.175 Kč s příslušenstvím. II. Dovolání a vyjádření k dovolání 7. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též jen „dovolatelka“) dovolání, a to proti prvnímu bodu výroku odvolacího soudu v tom rozsahu, v němž došlo k potvrzení věcné správnosti bodu I. výroku rozsudku soudu prvního stupně, spolu s výroky o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím. Přípustnost dovolání dovozuje dovolatelka z ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), s tím, že právní otázka počátku běhu čtyřleté promlčecí doby práva na odškodnění dle § 669 obch. zák. nebyla dosud v rozhodovaní dovolacího soudu řešena, stejně jako právní otázka, zda v žalobě na plnění z titulu nároku na odškodnění lze přiznat žalobci nároky dle úvahy soudu jdoucí nad žalobní petit vymezený samotným žalobcem. Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) spatřuje dovolatelka – dle obsahu dovolání – v nesprávném posouzení námitky promlčení odvolacím soudem co do rozšíření žalobního nároku žalobce o částku 121.109 Kč z titulu odškodnění dle § 669 obch. zák. uplatněného před soudem prvního stupně podáním ze dne 2. 4. 2017, soudu doručeným dne 10. 4. 2017. Dle dovolatelky nemá na počátek běhu promlčecí doby vliv, kdy reálně byl nárok na odškodnění žalované oznámen, ale kdy poprvé mohl být tento nárok uplatněn u žalované, a tedy, kdy poprvé mohl být nárok na odškodnění u soudu žalován, a to v daném případě bylo k datu 1. 3. 2013. Doručení oznámení dle § 669 odst. 5 obch. zák. není ve smyslu předmětné právní normy podmínkou pro založení vzniku práva na odškodnění, které dle přesvědčení dovolatelky vzniká ze zákona dle § 669 odst. 1 obch. zák., pouze se prekluduje v jednoroční lhůtě, pokud není oznámení zastoupenému doručeno. S ohledem na uvedené dovolatelka dovozuje, že žalobou uplatněná část nároku ve smyslu rozšíření žaloby o částku 121.109 Kč, resp. o částku 124.003,07 Kč s příslušenstvím je promlčena. Dovolatelka taktéž zpochybňuje správnost právního posouzení otázky promlčení učiněné soudem prvního stupně o tom, že pokud byl žalobní nárok ze stejného právního titulu uplatněn částečně v době, kdy nebyl promlčen, a v další části již v době, kdy uplynula subjektivní promlčecí lhůta, pak tato okolnost nemá na promlčení práva vliv, a tedy že postačuje, že nárok jako takový byl uplatněn. Dovolatelka nesouhlasí ani s právním výkladem soudu prvního stupně spočívajícím v tom, že výši odškodnění určuje soud svým rozhodnutím podle své úvahy. Na tomto základě dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud zrušil první