23 Cdo 3934/2023 — Nejvyšší soud

23 Cdo 3934/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 2. 2024 Spisová značka:23 Cdo 3934/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:23.CDO.3934.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Příslušnost soudu místní Dotčené předpisy:§ 104 odst. 6 o. s. ř. § 105 o. s. ř. § 6 odst. 1 předpisu č. 221/2006 Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:3. 4. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 3934/2023-162 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně MY DVA holding a. s., se sídlem v Praze 7, Osadní 1053/28, Holešovice, identifikační číslo osoby 25676059, zastoupené Mgr. Annou Podanou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Široká 36/5, proti žalované My Dva Reality s. r. o., se sídlem ve Znojmě, nám. Armády 1215/10, identifikační číslo osoby 09775901, zastoupené Mgr. Markem Martinkem, advokátem se sídlem v Praze 3, Kubelíkova 1089/22, o odstranění závadného stavu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 74 Cm 4/2022, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 9. 2023, č. j. 4 Cmo 107/2023-121, takto: Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 9. 2023, č. j. 4 Cmo 107/2023-121, se mění tak, že usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 8. 2023, č. j. 74 Cm 4/2022-106, se mění tak, že se vyslovuje místní nepříslušnost Krajského soudu v Brně a věc bude po právní moci tohoto usnesení postoupena Městskému soudu v Praze. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Krajský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 1. 8. 2023, č. j. 74 Cm 4/2022-106, zamítl námitku nedostatku místní příslušnosti Krajského soudu v Brně. 2. K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 19. 9. 2023, č. j. 4 Cmo 107/2023-121, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. 3. Soudy obou stupňů vycházely z toho, že žalobkyně se podanou žalobou domáhala toho, aby žalovaná změnila své zakladatelské listiny takovým způsobem, že ve své obchodní firmě odstraní slovní spojení „MY DVA“ v jakémkoli gramatickém pádu či slovosledu a podá tento návrh na změnu k příslušnému rejstříkovému soudu. Žalovaná ve svém vyjádření vznesla námitku nedostatku věcné a místní příslušnosti Krajského soudu v Brně s tím, že projednávaná věc se týká práva k obchodní firmě, které spadá do průmyslových práv, tudíž podle § 6 odst. 1 zákona č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a ochraně obchodního tajemství, (dále také jen „ZVPPV“), rozhoduje v takových sporech v prvním stupni Městský soud v Praze. Vrchní soud v Olomouci o námitce nedostatku věcné příslušnosti Krajského soudu v Brně rozhodl usnesením ze dne 13. 12. 2022, č. j. Ncp 191/2022-98, tak, že k projednání a rozhodnutí věci jsou příslušné krajské soudy podle § 9 odst. 2 písm. i) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 4. O námitce nedostatku místní příslušnosti odvolací soud shodně se soudem prvního stupně rozhodl s odůvodněním, že je vázán citovaným usnesením Vrchního soudu v Olomouci ohledně věcné příslušnosti krajských soudů. Poukázal na to, že podle § 104a odst. 7 o. s. ř. jsou soudy ve všech stupních vázány rozhodnutím o věcné příslušnosti a ve věci nemůže být již otázka věcné příslušnosti znovu úspěšně nastolena. Soudy tedy dospěly k tomu, že místně příslušným soudem k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni je Krajský soud v Brně, neboť je krajským soudem, v jehož obvodu má ke dni zahájení řízení žalovaná sídlo (§ 84, § 85 odst. 3 a § 85a o. s. ř.), a místní příslušnost Městského soudu v Praze tudíž není dána. Podle soudů pak nemůže obstát názor žalované, že Vrchní soud při stanovení věcné příslušnosti rozhodl nesprávně, neboť jeho usnesení ze dne 13. 12. 2022, č. j. Ncp 191/2022-98, již nabylo právní moci a je pro soud závazné. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná (dále také jen „dovolatelka“) dovoláním, jehož přípustnost spatřovala podle § 237 o. s. ř. v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na řešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Konkrétně formulovala otázku místní příslušnosti soudu ve věcech týkajících se obchodní firmy a namítala, že se odvolací soud při jejím posouzení odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněného pod číslem 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Dovolatelka namítala nesprávné právní posouzení věci spočívající v tom, že odvolací soud při posouzení otázky místní příslušnosti soudu nesprávně aplikoval § 84, § 85 odst. 3 a § 85a o. s. ř. s odůvodněním, že je vázán předchozím rozhodnutím o věcné příslušnosti podle § 104a odst. 7 o. s. ř. 6. Dovolatelka ve své argumentaci vycházela z citovaného rozsudku Nejvyššího soudu, podle něhož právo k obchodní firmě patří mezi tzv. práva na označení a je považováno za jedno z průmyslových práv, kam ho výslovně ve svém čl. 1 odst. 2 řadí Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 20. 3. 1883 (ve znění pozdějších revizí), vyhlášená pod č. 64/1975 Sb. (dále jen „Pařížská úmluva“). Poukázala na § 6 odst. 1 ZVPPV a na § 39 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), (dále jen „zákon o soudech a soudcích“), podle něhož ve věcech průmyslového vlastnictví a ochrany práv k odrůdám je příslušný věcně a místně jako soud prvního stupně Městský soud v Praze. Uvedla, že citované ustanovení zákona o soudech a soudcích určuje nejen výlučnou věcnou příslušnost soudu, ale také výlučnou příslušnost místní, což přímo vyplývá i z citovaného rozsudku Nejvyššího soudu. Citovala rovněž názory odborné literatury k výkladu § 6 ZVPPV, jejíž autoři uvádí, že jde o určení zvláštní věcné i místní příslušnosti soudu, a dovozují, že případné spory se musí řešit podle § 104a o. s. ř.; mezi krajskými soudy pak připadá v úvahu postup podle § 105 o. s. ř. 7. Dle dovolatelky tak z uvedeného vyplývá, že zákon stanoví příslušnost Městského soudu v Praze nehledě na to, zda se jedná o určení podle kritérií podstatných pro určení věcné příslušnosti nebo dle kritérií podstatných pro určení místní příslušnosti. K projednávání specializované agendy práv průmyslového vlastnictví je povolán výlučně Městský soud v Praze. Dále uvedla, že mezi dvěma krajskými soudy (v této věci konkrétně mezi Městským soudem v Praze a Krajským soudem v Brně) má být příslušnost soudu určena postupem podle § 105 o.s.ř., který upravuje postup pro určování místní příslušnosti. Určení věcné příslušnosti Městského soudu v Praze je v zákoně uvedeno pro případy kolize příslušnosti okresních a krajských soudů. V nyní projednávané věci jde o kolizi příslušnosti dvou krajských soudů, proto měla být podle § 105 o. s. ř. vyslovena místní nepříslušnost Krajského soudu v Brně a věc měla být postoupena Městskému soudu v Praze. 8. Dovolatelka dále namítala, že soudy porušily princip předvídatelnosti soudního rozhodnutí a ochrany legitimního očekávání účastníků, neboť v obdobné věci (o obdobné žalobě žalobkyně proti jinému žalovanému) Krajský soud v Brně vyslovil svoji místní nepříslušnost a věc postoupil Městskému soudu v Praze jako věcně a místně příslušnému, aniž by byla vznesena námitka věcné či místní nepříslušnosti. Podle dovolatelky se tak odvolací soud (i soud prvního stupně) nesprávným právním posouzením odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a zasáhl do jejího ústavně garantovaného práva na zákonného soudce. Navrhla proto, aby dovolací soud napadené rozhodnutí v souladu s § 243d odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že vysloví místní nepříslušnost Krajského soudu v Brně a postoupí věc Městskému soudu v Praze jako soudu příslušnému. Alternativně navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu i rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 9. Dovolatelka rovněž navrhla odklad právní moci napadeného rozhodnutí, který odůvodnila tím, že závažné ohrožení jejích práv spočívá v ohrožení jejího ústavně zaručeného práva na zákonného soudce. Uvedla, že soud prvního stupně nařídil jednání ve věci, a to již na den 14. 11. 2023, a že pokud by o věci rozhodoval Krajský soud v Brně a nikoli specializovaný senát Městského soudu v Praze podle § 6 odst. 2 ZVPPV, jednalo by se o významnou vadu řízení a závažné ohrožení jejích práv. 10. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že záleží na tom, jak soud určí předmět sporu.