23 Cdo 4171/2008 — Nejvyšší soud

23 Cdo 4171/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 2. 2011 Spisová značka:23 Cdo 4171/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.4171.2008.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dokazování Smlouva o dílo Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. § 132 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:18. 3. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 4171/2008 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Pavla Horáka, Ph. D. ve věci žalobkyně Janulek, s.r.o., se sídlem v Šenově, Bartovická č. p. 1507, PSČ 739 34, IČO 25896555, proti žalované GLOBAL PD s.r.o., se sídlem v Praze 10-Strašnicích, Černokostelecká 1460/41, IČO 25062026, zastoupené JUDr. Romanem Andělem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Washingtonova 25, o zaplacení částky 267 750 Kč s příslušenstvím proti vrácení vozidla, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 33 Cm 218/2005-64, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. června 2008, č. j. 12 Cmo 491/2007-103, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. června 2008, č. j. 12 Cmo 491/2007-103, se v části věcného výroku I, jíž byl změněn rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. září 2007, č. j. 33 Cm 218/2005-64, a v nákladovém výroku II, zrušuje a věc se vrací v tomto rozsahu Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. září 2007, č. j. 33 Cm 218/2005-64, zamítl žalobu o zaplacení částky 267 750 Kč s 8,75% úrokem z prodlení z této částky od 14. 8. 2005 do zaplacení oproti vrácení vozidla značky LDV Convoy 2,5 TDI, č. k. SEYZNYLFDN033964, č. TP 097977 (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne 26. 7. 2005 prodala žalovaná žalobkyni předmětný nákladní vůz za dohodnutou kupní cenu 267 750 Kč, žalobkyně tentýž den zaplatila žalované částku 257 750 Kč a na zbývající část ceny vystavila směnku. Žalobkyně byla seznámena s technickým stavem vozu a s nutností kontroly a oprav, které byly spolu s počtem ujetých kilometrů uvedeny v příloze ke smlouvě. V protokolu o technické prohlídce provedené dne 15. 7. 2005 STK v Říčanech byly uvedeny lehké závady, podle protokolu o měření emisí ze dne 18. 7. 2005 vozidlo vyhovělo. Magistrát hlavního města Prahy dne 19. 7. 2005 rozhodl o schválení technické způsobilosti vozu. Podle protokolu o technické prohlídce ze dne 28. 7. 2005 provedené STK v Ostravě vozidlo vykazovalo tři lehké, čtyři vážné a tři nebezpečné vady. Dopisem ze dne 1. 8. 2005, doručeným žalované dne 8. 8. 2005, který převzala prokuristka žalované paní D., žalobkyně odstoupila od kupní smlouvy s poukazem na vady zjištěné STK v Ostravě a s poukazem na možnost odstoupit od smlouvy zakotvenou v kupní smlouvě. Soud prvního stupně posoudil věc podle § 409 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) a podle zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Na základě skutkových zjištění nedospěl k závěru, že skutečně došlo k závadám uvedeným v protokolu o provedené STK v Ostravě ze dne 28. 7. 2005. Žalobkyně v kupní smlouvě potvrdila znalost technického stavu vozidla, věděla o jeho vadách. Pokud žalobkyně tvrdí, že vůz měl vady uvedené v protokolu o technické kontrole ze dne 28. 7. 2005 již v době prodeje vozidla, musela si být žalobkyně takto závažných vad vědoma a těžko by s takovým vozem mohla jet do Ostravy. Soud prvního stupně neprovedl další navržené důkazy znaleckým posudkem a výslechem manžela jednatelky žalobkyně. Stav vozu v době uzavření kupní smlouvy nemůže být znaleckým posudkem již zjištěn s ohledem na odstup času. Možné svědectví manžela jednatelky žalobkyně o tom, že vady zjištěné technickou kontrolou v Ostravě existovaly již v době prodeje, by svědčilo o tom, že žalobkyně si byla těchto vad vědoma a možný výslech svědkyně k úhradě kupní ceny považoval soud prvního stupně rovněž za nadbytečný, když tato skutečnost byla prokázána jinak. Podle závěrů soudu prvního stupně žalobkyně neprokázala, že pokud by vady existovaly v době uzavření kupní smlouvy a nebyly nezohledněny v kupní ceně, že o nich nevěděla, a tudíž nárok z těchto vad neuplatnila u žalované včas ve lhůtě podle § 428 obch. zák. Žalobkyně proto nemůže podle § 436 obch. zák. požadovat vrácení kupní ceny z titulu odstoupení od smlouvy, když žalovaná namítla zmeškání lhůty, žalobkyně neuplatnila slevu z kupní ceny jako rozdíl zboží bez vad a s vadami. Z výše uvedených důvodů soud prvního stupně proto žalobu zamítl. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 4. června 2008, č. j. 12 Cmo 491/2007-103, potvrdil výrok rozsudku soudu prvního stupně pod bodem I v části, ve které byla zamítnuta žaloba v rozsahu 10 000 Kč s příslušenstvím. Zbývající část rozsudku změnil tak, že uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 257 750 Kč s příslušenstvím proti povinnosti žalobkyně vrátit žalované předmětné vozidlo (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II). Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně o uzavřené kupní smlouvě, převzetí předmětu koupě žalobkyní, zaplacení části kupní ceny. Stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že dopis, jímž žalovaná odstoupila od smlouvy kvůli uvedeným závadám, byl doručen dne 8. 8. 2005 prokuristce žalované paní Diamantové. Mezi účastníky zůstalo sporným, jestli závady na vozidle uvedené v dopise ze dne 1. 8. 2005, se na něm vyskytovaly v okamžiku koupě dne 26. 7. 2005, a dále zda žalobkyně oznámila žalované včas uvedené závady dle § 436 odst. 1 a § 441 odst. 1 obch. zák. Odvolací soud dospěl k závěru, že k reklamaci a platnému odstoupení od smlouvy by postačovala existence jen jediné vady uvedené mezi vážnými a nebezpečnými vadami v protokolu o technické prohlídce ze dne 28. 7. 2005. Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v dané věci bylo technicky nemožné zjistit znaleckým posudkem, zda na vozidle byla alespoň jedna z vytčených vážných či nebezpečných závad. K zadání znaleckého posudku odvolací soud nepřistoupil, neboť z povahy těchto vytčených vad je zřejmé, že je technicky nemožné, aby všech sedm vad, zjištěných po převzetí vozidla žalobkyní, vzniklo během jízdy z Prahy do Ostravy. Podle závěru odvolacího soudu je vyloučené, aby v průběhu dvoudenního provozu vozidla došlo k takovému opotřebení, jež by způsobilo vznik sedmi závad, z nichž každá jednotlivě znemožňuje dle § 50 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb. vozidlo provozovat, ač nemusí způsobovat nepojízdnost vozidla. Proto odvolací soud dovodil, že nejméně jedna závada musela existovat na vozidle i v době jeho převzetí žalobkyní dne 26. 7. 2005, i když je pravděpodobné, že jich existovalo více. Odvolací soud dospěl k závěru, že existence byť i jen jediné vážné nebo nebezpečné závady na vozidle je podstatným porušením smlouvy žalovanou ve smyslu § 436 odst. 1 a 345 odst. 2 obch. zák., proto žalovaná postupovala v souladu s § 436 odst. 1 písm. d) obch. zák., když od kupní smlouvy odstoupila. Žalobkyně oznámila vady včas (bez zbytečného odkladu) v souladu s § 428 odst. 1 písm. a) a § 436 odst. 2 obch. zák., jelikož vady zjistila 2 dny po převzetí vozidla a tři dny poté dopisem obsahujícím popis vad od kupní smlouvy odstoupila. Odstoupení žalobkyně od kupní smlouvy podle § 441 odst. 2 a odst. 3 písm. a) obch. zák. je tedy platné. Vzhledem k tomu jsou si účastníci povinni vrátit vzájemně poskytnuté plnění podle § 351 odst. 2 obch. zák. Žalobkyně je povinna vrátit žalované částku 257 750 Kč s příslušenstvím podle § 517 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) proti vrácení předmětného vozidla. V části o zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím žalobkyni právo podle § 351 odst. 2 obch. zák. nevzniklo, neboť tuto sumu žalobkyně žalované nezaplatila. Z výše uvedených důvodů odvolací soud žalobu změnil tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 257 750 Kč s příslušenstvím oproti vydání vozidla a rozsudek soudu prvního stupně co do výše 10 000 Kč s příslušenstvím potvrdil. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná včas dovolání, a to v rozsahu věcného výroku I v části, v níž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn, a nákladového výroku II, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a co do důvodů na ustanovení § 241a odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř. Dovolatelka namítá, že při prodeji ojetého automobilu žalovaná informovala žalobkyni v příloze kupní smlouvy o vadách motoru, o va