23 Cdo 4263/2019 — Nejvyšší soud

23 Cdo 4263/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 3. 2020 Spisová značka:23 Cdo 4263/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:23.CDO.4263.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zadostiučinění (satisfakce) Dotčené předpisy:§ 5 odst. 1 předpisu č. 221/2006Sb. § 2988 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:16. 6. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 4263/2019-196USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně Green Ways s.r.o. se sídlem v Praze 1, Ovocný Trh 572/11, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 25575767, zastoupené JUDr. Ivanem Radou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 988/31, PSČ 110 00, proti žalované SANNY TEA s.r.o. se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 1349/2, PSČ 128 00, identifikační číslo osoby 26686961, zastoupené Mgr. Markem Hoskovcem, advokátem se sídlem v Praze 1, Hybernská 1007/20, PSČ 110 00, o zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 150 000 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 21 Cm 30/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. května 2019, č. j. 3 Cmo 218/2018-162, t a k t o : I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení 8 954 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalované, Mgr. Marka Hoskovce, advokáta. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil ve věci samé rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 8. 2018, č. j. 21 Cm 30/2017-128, jímž byla zamítnuta žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni přiměřené zadostiučinění v částce 150 000 Kč, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Žalobkyně se svojí žalobou domáhala po žalované poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích za nemajetkovou újmu způsobenou jednáním žalované porušujícím právo žalobkyně k její ochranné známce a jednáním v nekalé soutěži. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně je majitelkou národní slovní ochranné známky „GREEN WAYS“ s právem přednosti od 29. 1. 2003 zapsané mj. pro třídy výrobků vitamíny, minerály a potravinové doplňky ne pro lékařské účely. Žalovaná v období od 15. 5. 2017 do 20. 9. 2017 nabízela prostřednictvím svých internetových stránek k prodeji, prodávala a distribuovala výrobek s názvem „Health Mlady Ječmen“, přičemž při popisu tohoto výrobku a též na textu na zadní straně etikety tohoto výrobku užila část textu z internetových stránek žalobkyně, včetně slov „green ways“. Žalovaná na svých internetových stránkách nabízí především čaje, kávu a pochutiny, pšeničné klíčky, himalájskou sůl, rýžové vločky aj. Dostupnost prakticky veškerých produktů žalované skladem je menší než 100 kusů. V předmětném období prohlíželo nabídku mladého ječmenu na internetových stránkách žalované 27 návštěvníků, kteří celkově na stránce strávili necelé 3 minuty. Na výzvu žalobkyně žalovaná vytýkaný závadný stav odstranila. Po právní stránce se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná se zjištěným jednáním dopustila nekalosoutěžního jednání ve smyslu § 2976 odst. 1 o. z. a zásahu do práv k ochranné známce ve smyslu § 8 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů (ve znění účinném do 31. 12. 2018), avšak vzhledem k počtu oslovených zákazníků žalované by mohla vzniknout žalobkyni jen újma tak malá, že by rozhodně nebylo na místě odčinit ji v penězích, vhodné a slušné by bylo se za dané pochybení omluvit. Odvolací soud dále v napadeném rozhodnutí uvedl, že požadovaná peněžitá satisfakce, kterou žalobkyně v průběhu řízení před soudem prvního stupně „bezdůvodně“ snížila o více než 50 %, není dle odvolacího soudu ve smyslu § 5 zákona č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a ochraně obchodního tajemství (dále též „zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví“), ve znění účinném do 27. 12. 2018, a rovněž ve smyslu § 2988 o. z. ve spojení s § 2894 odst. 2 o. z. a § 2951 odst. 2 o. z. jedinou možnou náhradou za nekalosoutěžní jednání ani za zásah do práv k ochranné známce. V daném případě nebyly dle odvolacího soudu splněny předpoklady pro poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, neboť základním předpokladem je vždy sama existence určité nemateriální újmy a bylo věcí žalobkyně prokázat, že taková újma vznikla a že vznikla v takovém rozsahu, že přiznání peněžité satisfakce je na místě. Žalobkyně však v řízení před soudem prvního stupně neprokázala, že jí vznikla nemajetková újma, ani v rozsahu, v jakém měla tato újma vzniknout, a že nebylo možno ji reparovat jinak než peněžitým zadostiučiněním. Rozsah a způsob použití označení „green ways“ na výrobcích žalované vylučoval, že by mohlo dojít ke snížení rozlišovací schopnosti ochranné známky žalobkyně, případně že by mohla vzniknout žalobkyni újma, kterou popsala. Rozsudek odvolacího soudu napadla v celém rozsahu žalobkyně dovoláním, které považuje za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), pro řešení pěti otázek hmotného a procesního práva, které ve svém dovolání vymezila. Svoji první otázku směřuje žalobkyně k posouzení, zda lze v rámci řízení o úmyslném porušení práv k firmě, k ochranné známce a o porušení pravidel hospodářské soutěže formou vyvolání nebezpečí záměny a parazitování na pověsti rozhodnout tak, že přestože k takovému úmyslnému deliktnímu jednání došlo, a to prostřednictvím veřejnosti přístupné sítě internet, toto jednání trvalo minimálně po dobu 5 měsíců, nebyla jím žalobkyni způsobena žádná nemajetková újma, tj. zda je myslitelné, aby výše popsané jednání žádnou nemajetkovou újmu nezpůsobilo. Žalobkyně má za to, že tato otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena. Shrnujíc jí tvrzený skutkový děj spatřuje žalobkyně nesprávnost právního posouzení věci v tom, že odvolací soud dostatečně nezohlednil, že jednáním žalované došlo ke snížení rozlišovací způsobilosti její ochranné známky a k poškození její pověsti a že jednání žalované bylo úmyslné, přičemž je neakceptovatelné, aby menší soutěžitelé mohli bez jakékoliv sankce takto jednat, pokud to budou činit v omezené míře a budou mít skladě 50 až 100 kusů protiprávně označeného zboží nebo pokud nebudou se svou podnikatelskou činností dostatečně úspěšní. Jednáním žalované navíc došlo k porušení několika průmyslových práv žalobkyně, a to v celorepublikovém dosahu vzhledem k použití internetových stránek, přičemž záměrem žalované jistě nebylo, aby návštěvnost jejích internetových stránek byla co nejmenší, nýbrž naopak těžit z úsilí žalobkyně, a bylo tak jen věcí náhody či špatné marketingové strategie, že byly prodeje závadného zboží tak nízké. Jednání žalované pouze proto nemůže být posuzováno jako méně závažné. Žalobkyně tak má za to, že újma na její straně vznikla už pouhým neoprávněným veřejným použitím její firmy a obchodní známky a nárok na přiměřené zadostiučinění je jedním z nároků osob, jejichž práva jednáním v hospodářské soutěži byla nejen porušena, nýbrž pouze ohrožena. Při zjišťování rozsahu způsobené nemajetkové újmy je třeba přijmout tzv. důkaz všeobecnou zkušeností, kdy k jeho určení by mělo dojít odhadem soudu na základě zvážení specifik konkrétního případu. Žalobkyně dále shledává dovolání přípustné pro řešení své druhé formulované otázky hmotného práva, zda lze v rámci řízení o přiměřeném zadostiučinění za úmyslné porušení práv k firmě, k ochranné známce a o porušení pravidel hospodářské soutěže zcela pominout sankční funkci přiměřeného zadostiučinění. Žalobkyně má za to, že tato otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, neboť závěry rozhodovací praxe dovolacího soudu se v tomto směru vztahují k ochraně osobnosti člověka. Od této rozhodovací praxe se pak odvolací soud ve svém rozhodnutí odchýlil. Nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem spatřuje žalobkyně v tom, že odvolací soud nevzal v úvahu, že v případě úmyslného porušení průmyslových práv je třeba zohlednit sankční funkci přiměřeného zadostiučinění, jak vyplývá obdobně ze závěrů vyjádřených v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2002 ve věci sp. zn. 29 Odo 652/2001, ze dne 3. 5. 2006 ve věci sp. zn. 32 Odo 447/2006 a ze dne 27. 7. 2012 ve věci sp. zn. 23 Cdo 3704/2011 a rovněž v nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012 ve věci sp. zn. I. ÚS 1586/09. Svojí třetí otázkou hmotného práva žalobkyně předkládá dovolacímu soudu k řešení, zda ma