23 Cdo 431/2024 — Nejvyšší soud

23 Cdo 431/2024 citace  Právní věta:K uzavření dohody o mimosoudním jednání podle § 647 o. z. může dojít i jednáním mezi věřitelem a dlužníkem o mimosoudním řešení sporu. Bude tomu tak v případě, kdy se způsobem nevzbuzujícím pochybnost setká vůle obou stran jednat o mimosoudním vyřízení sporu a zároveň bude nepochybné, že se obě strany rozhodly učinit předmětem jednání stejné právo nebo stejnou určitou okolnost, z níž může právo vzniknout. Rozhodným dnem pro stavení promlčecí lhůty je den uzavření dohody. Stejně jako u jednostranného odmítnutí není ani u dohody o ukončení mimosoudního jednání vyloučeno, že ji strany uzavřou svojí nečinností (pasivitou). V takovém případě je nezbytné zjistit, zda nečinnost obou stran byla projevem vůle a zda jeho obsahem byl úmysl ukončit mimosoudní jednání. Ukončení mimosoudního jednání a obnovení běhu promlčecí lhůty není přitom překážkou uzavření další dohody dle § 647 o. z., která opět přivodí stavení promlčecí lhůty. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 5. 2025 Spisová značka:23 Cdo 431/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:23.CDO.431.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Promlčení Dotčené předpisy:§ 647 o. z. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:20. 6. 2025 Publikováno ve sbírce pod číslem:20 / 2026 Anotace:Žalobce se svou žalobou domáhal uložení povinnosti žalované provést opravu reklamované vady díla a in eventum určení, že reklamace vady díla je oprávněná. Žalovaná v řízení vznesla námitku promlčení nároku žalobce. Soud prvního stupně vycházel z toho, že žalobce dne 10. 2. 2016 řádně reklamoval vadu díla. Dle smlouvy měla být vada žalovanou odstraněna do 21 dnů, tedy do 2. 3. 2016. Ode dne 3. 3. 2016 začala žalobci plynout tříletá promlčecí lhůta, jež by skončila 3. 3. 2019. Žalobce sice podal žalobu dne 1. 3. 2019, nicméně tato žaloba se netýkala předmětné reklamované vady díla, tu uplatnil žalobce až ve změně petitu žaloby ze dne 15. 9. 2019, která byla soudu doručena 29. 10. 2019, tedy po uplynutí tříleté promlčecí lhůty. Po vytknutí vady však mezi účastníky probíhala komunikace, kterou soud prvního stupně kvalifikoval jako mimosoudní jednání ve smyslu § 647 o. z., při kterých docházelo ke stavění promlčecí lhůty. Mimosoudní jednání skončila 24. 2. 2017, kdy žalované marně uplynula žalobcem daná lhůta k věcné reakci. Soud prvního stupně uzavřel, že i při zohlednění stavení promlčecí lhůty žalobce nárok uplatnil po uplynutí promlčecí lhůty, a žalovanou vznesená námitka promlčení tedy byla důvodná. Soud prvního stupně proto žalobu ve znění její přípustné změny v rozsahu primárního petitu zcela zamítl. K odvolání žalobce odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Dle odvolacího soudu tříletá promlčecí lhůta počala běžet již v den oznámení vady 10. 2. 2016 v souladu s § 628 o. z. Odvolací soud neshledal, že by mezi stranami došlo k dohodě o mimosoudním jednání o právu žalobce na odstranění vady žalovanou ve smyslu § 647 o. z. Žalovaná nikdy neuznala svou odpovědnost za vzniklou vadu a pokud nabízela jednání o vzniklé situaci, vždy to podmiňovala zvolením jiné technologie a jiného materiálu k opravě, na což žalobce vůbec nereagoval a setrvával stále na svém požadavku, aby žalovaná vadu odstranila v souladu s projektovou dokumentací, přestože mu muselo být známo, že opravu podle původní projektové dokumentace provést nelze. Za tohoto stavu tedy dle názoru odvolacího soudu v daném případě aplikovat § 647 o. z. nelze a není zde ani důvod k aplikaci § 650 o. z. S ohledem na to, že žalobci již v roce 2016 bylo známo jednoznačné stanovisko žalované o neuznání jím uplatněné reklamace, přesto žalobu k soudu podal až v roce 2019, tak nelze dospět ani k závěru, že ze strany žalované došlo ke zjevnému zneužití jejího práva na uplatnění námitky promlčení práva žalobce z vadného plnění ve smyslu § 8 o. z. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání k Nejvyššímu soudu, kterému byla k řešení předložena otázka posouzení předpokladů stavení promlčecí lhůty podle § 647 o. z., a otázka odpadnutí překážky běhu promlčecí lhůty podle § 647 o. z. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 431/2024-507 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph. D., ve věci žalobce hlavního města Prahy, se sídlem v Praze, Mariánské náměstí 2, identifikační číslo osoby 00064581, zastoupeného JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem v Praze, Panská 895/6, proti žalované Chládek & Tintěra, a.s., se sídlem v Litoměřicích, Nerudova 1022/16, identifikační číslo osoby 62743881, zastoupené Mgr. Radkem Fišarem, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Michalská 39/4, o určení oprávněnosti reklamace a o uložení povinnosti provést opravu díla, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 9 C 78/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 10. 2023, č. j. 95 Co 75/2023-487, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 10. 2023, č. j. 95 Co 75/2023-487, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se svou žalobou domáhal uložení povinnosti žalované provést opravu reklamované vady díla a in eventum určení, že reklamace vady díla je oprávněná. Okresní soud v Litoměřicích (dále jen „soud prvního stupně“) žalobu rozsudkem ze dne 25. 1. 2023, č. j. 9 C 78/2019-469, zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II). 2. K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) rozhodnutí soudu první instance potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). 3. Žalovaná v řízení vznesla námitku promlčení nároku žalobce. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobce dne 10. 2. 2016 řádně reklamoval vadu díla spočívající ve výskytu vad a poruch svislé stěny stavby, konkrétně dutých míst v oblasti prasklin. Dle smlouvy měla být vada žalovanou odstraněna do 21 dnů, tedy do 2. 3. 2016. Ode dne 3. 3. 2016 začala žalobci plynout tříletá promlčecí lhůta, jež by skončila 3. 3. 2019. Žalobce sice podal žalobu dne 1. 3. 2019, nicméně tato žaloba se netýkala předmětné reklamované vady díla spočívající ve výskytu dutých míst v oblasti prasklin. Tento žalobní nárok uplatnil žalobce až ve změně petitu žaloby ze dne 15. 9. 2019, která byla soudu doručena 29. 10. 2019, tedy po uplynutí tříleté promlčecí lhůty. Po vytknutí vady však mezi účastníky probíhala komunikace, kterou soud prvního stupně kvalifikoval jako mimosoudní jednání ve smyslu § 647 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). 4. Dle soudu prvního stupně dohoda o mimosoudním jednání uzavřená v konkludentní formě mezi účastníky existovala v období od 8. 3. 2016 do 23. 5. 2016. Žalovaná svůj souhlas s takovým jednáním projevila dopisem ze dne 8. 3. 2016, v němž akceptovala požadavek žalobce na předložení návrhu technologického postupu oprav. Vzájemná negociace účastníků byla přerušena dne 23. 5. 2016, když žalovaná žádným způsobem nereflektovala požadavek žalobce, aby do tohoto data písemně sdělila termín odstranění reklamované vady. V tomto období tak došlo ke stavení běhu promlčecí lhůty dle § 647 o. z. 5. Další mimosoudní jednání probíhala od 18. 7. 2016 do 8. 8. 2016. Žalovaná se dne 18. 7. 2016 účastnila místního šetření, čímž zjevně reagovala na dopis žalobce ze dne 8. 6. 2016, a tedy tímto konkludentním způsobem akceptovala návrh žalobce k dalším jednáním. Mimosoudní jednání dle soudu prvního stupně skončila dne 8. 8. 2016, kdy žalovaná žalobci oznámila, že trvá na zamítnutí reklamace. V tomto období tedy znovu došlo ke stavení běhu promlčecí lhůty. 6. Další konkludentní dohoda o mimosoudním jednání mezi účastníky existovala od 20. 1. 2017, kdy žalovaná reagovala na předchozí dopis žalobce tak, že ho požádala o zaslání žalobcem zmíněného znaleckého posudku, dle jehož závěrů byla reklamace oprávněná. Mimosoudní jednání skončila 24. 2. 2017, kdy žalované marně uplynula žalobcem daná lhůta k věcné reakci. Také v tomto období došlo ke stavení běhu promlčecí lhůty. 7. Soud prvního stupně uzavřel, že i při zohlednění stavení promlčecí lhůty žalobce nárok uplatnil po uplynutí promlčecí lhůty, a žalovanou vznesená námitka promlčení tedy byla důvodná. Soud prvního stupně proto žalobu ve znění její přípustné změny v rozsahu primárního petitu zcela zamítl. Ve vztahu k eventuálnímu petitu, jímž se žalobce domáhal určení, že reklamace vady díla prováděného na základě smlouvy o dílo spočívající ve výskytu vad a poruchsvislé stěny stavby v souvislosti