23 Cdo 431/2024 – Nejvyšší soud

23 Cdo 431/2024-507 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph. D., ve věci žalobce hlavního města Prahy, se sídlem v Praze, Mariánské náměstí 2, identifikační číslo osoby 00064581, zastoupeného JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem v Praze, Panská 895/6, proti žalované Chládek & Tintěra, a.s., se sídlem v Litoměřicích, Nerudova 1022/16, identifikační číslo osoby 62743881, zastoupené Mgr. Radkem Fišarem, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Michalská 39/4, o určení oprávněnosti reklamace a o uložení povinnosti provést opravu díla, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 9 C 78/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 10. 2023, č. j. 95 Co 75/2023-487, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 10. 2023, č. j. 95 Co 75/2023-487, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se svou žalobou domáhal uložení povinnosti žalované provést opravu reklamované vady díla a in eventum určení, že reklamace vady díla je oprávněná. Okresní soud v Litoměřicích (dále jen „soud prvního stupně“) žalobu rozsudkem ze dne 25. 1. 2023, č. j. 9 C 78/2019-469, zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II). 2. K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) rozhodnutí soudu první instance potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). 3. Žalovaná v řízení vznesla námitku promlčení nároku žalobce. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobce dne 10. 2. 2016 řádně reklamoval vadu díla spočívající ve výskytu vad a poruch svislé stěny stavby, konkrétně dutých míst v oblasti prasklin. Dle smlouvy měla být vada žalovanou odstraněna do 21 dnů, tedy do 2. 3. 2016. Ode dne 3. 3. 2016 začala žalobci plynout tříletá promlčecí lhůta, jež by skončila 3. 3. 2019. Žalobce sice podal žalobu dne 1. 3. 2019, nicméně tato žaloba se netýkala předmětné reklamované vady díla spočívající ve výskytu dutých míst v oblasti prasklin. Tento žalobní nárok uplatnil žalobce až ve změně petitu žaloby ze dne 15. 9. 2019, která byla soudu doručena 29. 10. 2019, tedy po uplynutí tříleté promlčecí lhůty. Po vytknutí vady však mezi účastníky probíhala komunikace, kterou soud prvního stupně kvalifikoval jako mimosoudní jednání ve smyslu § 647 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). 4. Dle soudu prvního stupně dohoda o mimosoudním jednání uzavřená v konkludentní formě mezi účastníky existovala v období od 8. 3. 2016 do 23. 5. 2016. Žalovaná svůj souhlas s takovým jednáním projevila dopisem ze dne 8. 3. 2016, v němž akceptovala požadavek žalobce na předložení návrhu technologického postupu oprav. Vzájemná negociace účastníků byla přerušena dne 23. 5. 2016, když žalovaná žádným způsobem nereflektovala požadavek žalobce, aby do tohoto data písemně sdělila termín odstranění reklamované vady. V tomto období tak došlo ke stavení běhu promlčecí lhůty dle § 647 o. z. 5. Další mimosoudní jednání probíhala od 18. 7. 2016 do 8. 8. 2016. Žalovaná se dne 18. 7. 2016 účastnila místního šetření, čímž zjevně reagovala na dopis žalobce ze dne 8. 6. 2016, a tedy tímto konkludentním způsobem akceptovala návrh žalobce k dalším jednáním. Mimosoudní jednání dle soudu prvního stupně skončila dne 8. 8. 2016, kdy žalovaná žalobci oznámila, že trvá na zamítnutí reklamace. V tomto období tedy znovu došlo ke stavení běhu promlčecí lhůty. 6. Další konkludentní dohoda o mimosoudním jednání mezi účastníky existovala od 20. 1. 2017, kdy žalovaná reagovala na předchozí dopis žalobce tak, že ho požádala o zaslání žalobcem zmíněného znaleckého posudku, dle jehož závěrů byla reklamace oprávněná. Mimosoudní jednání skončila 24. 2. 2017, kdy žalované marně uplynula žalobcem daná lhůta k věcné reakci. Také v tomto období došlo ke stavení běhu promlčecí lhůty. 7. Soud prvního stupně uzavřel, že i při zohlednění stavení promlčecí lhůty žalobce nárok uplatnil po uplynutí promlčecí lhůty, a žalovanou vznesená námitka promlčení tedy byla důvodná. Soud prvního stupně proto žalobu ve znění její přípustné změny v rozsahu primárního petitu zcela zamítl. Ve vztahu k eventuálnímu petitu, jímž se žalobce domáhal určení, že reklamace vady díla prováděného na základě smlouvy o dílo spočívající ve výskytu vad a poruchsvislé stěny stavby v souvislosti s výskytem prasklin a v jejich okolí dutých míst na poklepu, je oprávněná, nemůže podle soudu prvního stupně být již z povahy věci dán na požadovaném určení naléhavý právní zájem, neb otázka oprávněnosti reklamace je toliko otázkou předběžnou. 8. Oproti tomu odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalovaná od samého počátku vytknutí uvedené vady žalobcem jednoznačně odmítala svou odpovědnost za tuto vadu, když tvrdila, že řádně postupovala podle projektové dokumentace jí žalobcem předložené, zcela dodržela v ní uvedený technologický postup a při vynaložení veškerého úsilí nemohla zjistit, že tento technologický postup je vadný. To zjistila až po výskytu vady a rozboru příčin jejího vzniku povolanými odborníky, kdy i původní projektant, tj. firma Růžička a partneři s. r. o., po místním ohledání navrhl jiný způsob technologického řešení opravy vytčené vady, za použití jiného materiálu, než bylo v původní projektové dokumentaci uvedeno. Dle odvolacího soudu tříletá promlčecí lhůta počala běžet již v den oznámení vady 10. 2. 2016 v souladu s § 628 o. z. Odvolací soud dále neshledal, že by mezi stranami došlo k dohodě o mimosoudním jednání o právu žalobce na odstranění vady žalovanou ve smyslu § 647 o. z. Žalovaná nikdy neuznala svou odpovědnost za vzniklou vadu a pokud nabízela jednání o vzniklé situaci, vždy to podmiňovala zvolením jiné technologie a jiného materiálu k opravě dutých míst v oblasti prasklin na opěrné stěně, na což žalobce vůbec nereagoval a setrvával stále na svém požadavku, aby žalovaná vadu odstranila v souladu s projektovou dokumentací, přestože mu muselo být známo, že opravu podle původní projektové dokumentace provést nelze. 9. Podle odvolacího soudu žalobce vadu, která je předmětem tohoto řízení, reklamoval u žalované až dopisem ze dne 8. 2. 2016, který byl žalované doručen dne 10. 2. 2016. Na tento dopis žalovaná reagovala dopisem ze dne 8. 3. 2016 s tím, že s takovou vadou se setkala poprvé, proto navrhuje zadat odborný posudek s cílem stanovení příčin tohoto stavu a navrhnout jinou technologii opravy, která by zaručila, že se tyto projevy nebudou opakovat, a bude tak podkladem i pro další opravné práce na dalších úsecích této zdi. Navrhla zadat vypracování posudků konkrétním znalcům. Dne 19. 4. 2016 žalovaná žalobci předložila návrh technologického postupu pro opravu vady. Dopisem ze dne 3. 5. 2016 žalobce požádal žalovanou o sdělení, kdy budou opravy provedeny. Žalobce nechává vypracovat znalecký posudek, který zasílá žalované. Dopisem ze dne 8. 8. 2016 žalovaná sděluje žalobci, že trvá na zamítnutí reklamace předmětné vady, sdělila, že přistoupila také k zadání zpracování posudku. Z uvedeného podle odvolacího soudu plyne, že žalovaná sice nadále se žalobcem jednala ohledně odstranění reklamované vady, nikoliv ale tak, že odpovědnost za tuto vadu bez dalšího přijímá a tuto vadu na své náklady jistě opraví, ale navrhovala žalobci použití jiné technologie, a to s tím, že provede opravu jen na zkoušku, a to za použití jiné technologie a jiného materiálu, než bylo v původním projektu uvedeno, a to aby se zjistilo, zda takto opěrnou stěnu je možné celou opravit. Žalovaná, vědoma si toho, že při opravě stěny striktně postupovala podle projektové dokumentace předložené jí žalobcem, která se následně ukázala vadnou, se jednak od samého počátku necítila být odpovědná za vzniklou vadu, a jednak navrženým postupem chtěla předejít tomu, aby po provedené opravě opět došlo ke vzniku stejné vady. 10. Za popsané situace nelze podle odvolacího soudu dospět k závěru, že mezi stranami došlo k dohodě o mimosoudním jednání o právu žalobce na odstranění vady žalovanou ve smyslu ustanovení § 647 o. z. Nelze totiž přehlédnout to, že žalovaná nikdy neuznala svou odpovědnost za vzniklou vadu, a pokud nabízela jednání o vzniklé situaci, vždy toto podmiňovala zvolením jiné technologie a jiného materiálu k opravě dutých míst v oblasti prasklin na opěrné stěně, na což žalobce vůbec nereagoval a setrvával stále na svém požadavku, aby žalovaná vadu odstranila, a to, jak uvádí i v žalobě, v souladu s projektovou dokumentací pro provedení stavby zpracovanou firmou Růžička a partneři s. r. o. v červenci 2013 a se stavebním povolením č. MČ P7 039021/20019/OVT/hál, prodlouženým rozhodnutím MČ P7 046860/2011/OVT/Hál, tak, že opravy budou započaty nejpozději do 30 dnů od právní moci rozsudku. Až ve změněném petitu žaloby se již o způsobu provedení opravy žalobce vůbec nezmiňuje. Žalobci přitom muselo být známo, a to z vyjád