23 Cdo 4658/2010 — Nejvyšší soud

23 Cdo 4658/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 5. 2012 Spisová značka:23 Cdo 4658/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.4658.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Náhrada škody Prokura Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. § 373 obch. zák. § 567 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:25. 6. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 4658/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně .A.S.A., spol. s r.o., se sídlem v Praze 8, Ďáblická 791/89, PSČ 182 00, identifikační číslo osoby 45809712, zastoupené JUDr. Tomášem Vrchlabským, advokátem, se sídlem v Praze 2, Vinohradská 87/1216, proti žalovanému K. L., zastoupenému JUDr. Markétou Vaňkovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Poštovská 6, o zaplacení částky 5 720 864,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 18 Cm 4/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. května 2010, č. j. 5 Cmo 325/2009-328, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 360 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupkyně. O d ů v o d n ě n í: Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 10. června 2009, č. j. 18 Cm 4/2004-267, zamítl žalobu na zaplacení částky 5 720 864,20 Kč s 5,5% úrokem od 26. 8. 2002 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně tak rozhodl o uplatněném nároku žalobkyně na náhradu škody, která jí měla vzniknout nemožností vymáhat po společnosti Surpap, s.r.o., v likvidaci, kupní cenu za dodávky zboží s tím, že za vzniklou škodu odpovídá žalovaný jako prokurista žalobkyně, který kupní smlouvu se společností Surpap, s.r.o., uzavíral. Soud prvního stupně zjistil, že žalovaný byl od 1. června 1998 do 11. června 2001 prokuristou právní předchůdkyně žalobkyně – společnosti .A.S.A. DRUSUR, spol. s r.o., a jako prokurista byl po uvedenou dobu zapsán v obchodním rejstříku. Současně byl zaměstnancem této společnosti na pozici jejího ředitele. Dne 3. dubna 2000 uzavřela uvedená společnost zastoupená žalovaným smlouvu o koupi druhotných surovin (různých druhů papíru) se společností Surpap, s.r.o., která druhotné suroviny odebírala od Brněnských papíren, státního podniku. Vzájemné dodávky druhotných surovin a hotového papíru probíhaly ještě se třetím subjektem – slovenskou společností SURPACK spol. s r. o.; úhrady vyúčtovaných částek probíhaly formou trojzápočtu vzájemných pohledávek. Dodávky zboží společnost .A.S.A. DRUSUR, spol. s r.o., účtovala společnosti Surpap, s.r.o., fakturami s uvedením konečného příjemce Brněnské papírny, státní podnik, za období od června do září 2000 celkem 41 fakturami a všechny byly vypořádány započtením. Dalších 25 faktur, kterými společnost .A.S.A. DRUDUR, spol. s r.o., vyúčtovala v měsících říjnu a listopadu 2000 další dodávky společnosti Surpap, s.r.o., zůstaly nezaplaceny, resp. nezanikly zápočtem. Společnost Surpap, s.r.o., zůstala žalobkyni dlužit částku 5 720 864,20 Kč. Následně společnost SURPACK spol. s r.o., vstoupila do likvidace a v roce 2005 podala sama na sebe návrh na konkurs, který byl pro nedostatek majetku zamítnut, a společnost byla poté vymazána z obchodního rejstříku. Soud prvního stupně dále zjistil, že žalovaný se stal na základě dvou bezúplatných smluv o převodu obchodního podílu k datu 8. února 2001 výlučným společníkem a jednatelem ve společnosti Surpap, s.r.o., valná hromada vyslovila souhlas s převody dne 23. října 2000. Dne 15. prosince 2000 uzavřel žalovaný se společnosti .A.S.A. DRUSUR, spol. s r.o., dohodu o ukončení jeho pracovního poměru k datu 15. prosince 2000. Soud prvního stupně nejprve posuzoval, zda žalovaný tím, že se stal společníkem a jednatelem společnosti Surpap, s.r.o., neporušil své právní povinnosti prokuristy, jak tvrdila žalobkyně a dospěl k závěru, že nikoli. Podle právní úpravy společnosti s ručením omezeným se na prokuristu nevztahuje zákaz konkurence podle § 65 a § 136 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) a účastníci neměli sjednánu konkurenční doložku. Tvrzení žalobkyně o vzniku škody nezaplacením předmětných 25 faktur vzal soud za prokázané, neshledal však příčinnou souvislost mezi vznikem této škody a skutečností, že se žalovaný stal společníkem a jednatelem společnosti Surpap, s.r.o., neboť platební neschopnost této společnosti není důsledkem uzavřených smluv o převodu podílu a jmenování žalovaného jednatelem této společnosti. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že společnost Surpap, s.r.o., přestala plnit své závazky z důvodu druhotné platební neschopnosti, čímž nemohlo dojít k uzavírání zápočtů. Žalobkyní tvrzené nevhodné obchodní vedení společnosti .AS.A. DRUSUR, spol. s r.o., žalovaným jako prokuristou, však není porušením právní povinnosti, které by v návaznosti na uzavření smlouvy o koupi druhotných surovin bylo příčinou vzniku škody žalobkyni nezaplacením předmětných 25 faktur. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně neprokázala porušení právní povinnosti žalovaným a tím ani příčinnou souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody. K odvolání žalobkyně proti části výroku rozsudku soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o částce 1 567 885,90 Kč, Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 20. května 2010, č. j. 5 Cmo 325/2009-328, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v tomto rozsahu a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. K charakteru prokury aplikoval ustanovení § 14 odst. 1 obch. zák., podle něhož prokurou zmocňuje podnikatel prokuristu ke všem právním úkonům, k nimž dochází při provozu podniku, i když se k nim jinak vyžaduje zvláštní plná moc. Prokura je tedy zvláštním druhem plné moci, kterou může udělit jen podnikatel, a vztah nemůže být vztahem pracovněprávním. Řídí se ustanoveními obchodního zákoníku, případně společenskou smlouvou, přičemž prokurista odpovídá společnosti za řádný výkon své činnosti. Vzhledem k tomu, že písemná mandátní smlouva mezi účastníky uzavřena nebyla, žalovaný činnost prokuristy vykonával bezúplatně a obsah plné moci prokuristy založené v rejstříkovém spisu odpovídá § 14 odst. 1 a odst. 2 obch. zák. bez zakotvení možnosti zcizovat či zatěžovat nemovitosti, dospěl odvolací soud k závěru, že by bylo možné použít pouze podpůrně ustanovení o smlouvě mandátní. Protože však předmětem řízení je náhrada škody, je možné vycházet z úpravy § 373 obch. zák., podle něhož kdo poruší svou povinnost ze závazkového vztahu, je povinen nahradit škodu tím způsobenou druhé straně, ledaže prokáže, že porušení povinností bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, z nichž vyplynulo, že obchodování žalobkyně či jejího právního předchůdce bylo po dlouhou dobu nestandardní, protože v zájmu zachování „obchodu“, když hlavní odběratel Brněnské papírny, státní podnik, byl trvale v platební neschopnosti, byly dodávky hrazeny formou zápočtů mezi jednotlivými dodavateli a odběrateli formou zápočtů, včetně slovenské společnosti SURPACK spol. s r.o. O tomto stavu byli na pravidelných poradách vedení žalobkyně informování jednatelé společnosti, kteří k tomu žádná opatření nepřijali. Žalovaný tak jednal se souhlasem jednatelů společnosti. Ani to, že žalovaný posléze získal účast a obchodní vedení u jednoho z odběratelů – společnosti Surpap, s.r.o., nemělo podle odvolacího soudu vliv na to, že opět faktury touto společností nebyly hrazeny; s ohledem na celkovou situaci ani prodlužování splatnosti dluhu společnosti Surpap s.r.o., vůči žalobkyni nelze hodnotit jednoznačně jako úkon směřující k poškození žalobkyně, neboť s ohledem na celkové okolnosti předchozího obchodního styku společností lze uvažovat i o snaze žalovaného úhradu dluhu zajistit. Navíc odklad splatnosti faktur ke vzniku škody nevedl, neboť ani bez odkladu této splatnosti by faktury uhrazeny nebyly, když dluh i dříve zanikal nikoliv úhradou faktury, ale formou zápočtů. Odvolací soud tak shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že nelze dovodit porušení povinností žalovaného jako prokuristy společnosti, a proto nepřichází v úvahu zkoumání další podmínky vzniku odpovědnosti za škodu, to je příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti a vznikem škody. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, namítajíc, že napadené rozhodnutí má zásadní právní význam, protože dosavadní judikatura se zabývala pouze odpovědností prok