23 Cdo 472/2019 — Nejvyšší soud

23 Cdo 472/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 11. 2019 Spisová značka:23 Cdo 472/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:23.CDO.472.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Závazkové vztahy obchodní Dotčené předpisy:§ 588 obch. zák. § 392 odst. 1 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:7. 3. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 472/2019-168 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D. ve věci žalobkyně DHL Global Forwarding (CZ) s.r.o. se sídlem v Praze 4, Na Strži 1702/65, PSČ 140 62, identifikační číslo osoby 27112161, zastoupené JUDr. Hanou Nenadálovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Apolinářská 445/6, proti žalované Bike Mate s.r.o. se sídlem v Senici, Dlhá 248/43, PSČ 905 01, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 36263931, zastoupené JUDr. Ondrejem Krempaským, advokátem se sídlem v Bratislavě, Račianská 66, Slovenská republika, o zaplacení 1 811 266 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 5 C 181/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. září 2018, č. j. 39 Co 126/2018-133, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. září 2018, č. j. 39 Co 126/2018-133, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem odvolací soud změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 1. 11. 2017, č. j. 5 C 181/2016-71, jímž soud prvního stupně ve věci samé uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 1 811 266 Kč s úrokem z prodlení, tak, že žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II). Žalobou podanou k soudu prvního stupně dne 27. 5. 2016 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení uvedené částky z důvodu vzniku nákladů při plnění ústně uzavřené komisionářské smlouvy mezi účastnicemi o poskytnutí služby celní deklarace žalobkyní a o nepřímém zastupování žalované v celním řízení v souvislosti s propuštěním zboží dováženého žalovanou z Číny do volného oběhu, za jejíž poskytnutí žalobkyně zaplatila úplatu dle sazebníku žalobkyně. Po zaplacení cla na základě podaných celních prohlášení zahájilo celní ředitelství následnou kontrolu, na jejímž základě bylo doměřeno platebními výměry celního úřadu clo v celkové výši 1 811 266 Kč. Proti platebním výměrům celního úřadu podala žalobkyně odvolání, jež bylo rozhodnutím celního ředitelství, doručeným žalobkyni dne 30. 5. 2012, zamítnuto. Žalobkyně doměřené clo jako celní deklarant zaplatila, žalovaná však tyto náklady žalobkyni nenahradila. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jež v odvolacím řízení nedoznala změn, podle kterých dne 25. 7. 2007 udělila žalovaná žalobkyni plnou moc pro nepřímé zastupování v celním řízení ve smyslu čl. 5 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství, vedeném u Celního úřadu Praha 2. Po propuštění zboží do volného oběhu byla provedena následná kontrola, při které bylo zjištěno, že zboží nebylo správně deklarováno. Čtyřmi rozhodnutími Celního úřadu Praha 2 bylo doměřeno clo v celkové výši 1 811 266 Kč. Proti všem rozhodnutím podala žalobkyně včas odvolání k Celnímu ředitelství Praha, které rozhodnutím ze dne 24. 5. 2012 odvolání žalobkyně zamítlo a napadená rozhodnutí potvrdilo. Toto rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 30. 5. 2012. Správní žaloby podané žalobkyní proti tomuto rozhodnutí byly zamítnuty. Žalobkyně zaplatila doměřené clo ve výši 1 811 266 Kč dne 14. 4. 2010. Výzvou ze dne 2. 5. 2016 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě této částky. Po právní stránce dospěl odvolací soud k názoru, že ke zmocnění žalobkyně k nepřímému zastupování žalované v celním řízení ve smyslu čl. 5 celního kodexu došlo na základě komisionářské smlouvy uzavřené dne 25. 7. 2007 mezi účastnicemi jako podnikatelkami při jejich podnikatelské činnosti ve smyslu § 577 a násl. zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, a to vzhledem k čl. 4 odst. 1 Úmluvy o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy z 19. 6. 1980 (vyhlášené sdělením č. 64/2006 Sb. m. s.). Jelikož žalobkyně jako celní deklarant uhradila podle čl. 201 odst. 3 celního kodexu při zastupování žalované dodatečně vyměřené clo, šlo o nutný náklad žalobkyně při plnění komisionářské smlouvy ve smyslu § 588 obch. zák., na jehož úhradu má žalobkyně vůči žalované nárok. Oproti soudu prvního stupně shledal odvolací soud důvodnou námitku žalované o promlčení uplatněné pohledávky, neboť čtyřletá promlčecí doba podle § 397 obch. zák. běží ve smyslu § 391 odst. 1 a 392 odst. 2 obch. zák. ode dne, kdy závazek měl být splněn, jinak ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, nestanoví-li zákon jinak. Odkazujíc na názory vyjádřené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 31 Cdo 3881/2009 a v rozhodnutí uveřejněném pod č. 28/1984 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek odvolací soud uzavřel, že úprava obsažená v § 392 odst. 1 věta první obch. zák. předpokládá, že splatnost závazku je určena dohodou, právním předpisem nebo rozhodnutím. Není-li tomu tak a je-li splatnost pohledávky závislá na žádosti věřitele o plnění podle § 340 odst. 2 obch. zák., začne promlčecí doba běžet dnem, kdy věřitel mohl dlužníka o plnění obchodního závazku poprvé požádat. Jelikož obchodní zákoník počátek běhu promlčecí doby na právní moc rozhodnutí celního úřadu o doměření cla neváže a doba plnění nebyla ve smlouvě sjednána, přičemž úplata byla žalovanou zaplacena před pravomocným doměřením cla, je rozhodný pro počátek běhu promlčecí doby den, kdy žalobkyně mohla o plnění žalovanou požádat, což bylo následující den poté, kdy žalobkyně clo dne 14. 4. 2010 celnímu úřadu uhradila. Odvolání žalované proti rozhodnutím celního úřadu nemělo odkladný účinek a tato rozhodnutí nebyla zrušena. Čtyřletá promlčecí doba proto skončila 15. 4. 2014, a tudíž byl žalobou podanou dne 27. 5. 2016 uplatněn promlčený nárok, což žalovaná ve smyslu § 388 odst. 1 obch. zák. namítla, aniž by byl ze strany žalobkyně tvrzen důvod, proč by odvolací soud neměl k této námitce přihlédnout. Rozsudek odvolacího soudu napadla v celém rozsahu žalobkyně dovoláním, které považuje za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), pro posouzení otázky hmotného práva, jakou hmotněprávní úpravou se řídil závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou, jež nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena. Má za to, že posouzení této otázky ze strany odvolacího soudu je nesprávné, neboť mezi účastnicemi nebyla uzavřena komisionářská smlouva a jejich vztah se řídí čl. 5 celního kodexu, který stanoví, že každá osoba se může nechat v jednání s celními orgány zastoupit pro provádění všech úkonů a formalit stanovených celními předpisy. Na základě udělené plné moci byla dle žalobkyně uzavřena mezi účastnicemi dohoda o nepřímém zastoupení, podle níž byla žalobkyně oprávněna jednat v celním řízení svým jménem na účet žalované. Žalobkyně neproclívala zboží pro sebe, nýbrž pro žalovanou, přičemž clo bylo doměřeno žalované, nikoli žalobkyni, proto jeho uhrazení ze strany žalobkyně není nutným nákladem ve smyslu § 588 obch. zák., nýbrž jde o bezdůvodné obohacení na straně žalované. Žalobkyně dovozuje přípustnost svého dovolání rovněž pro vyřešení otázky hmotného práva, od kdy plyne promlčecí doba v případě uplatnění práva nepřímého zástupce vůči zastoupenému, pokud jde o splnění povinnosti uhradit dodatečně doměřené clo předběžně vykonatelnými platebními výměry celního úřadu, jež dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena. Nesprávnost právního posouzení této otázky odvolacím soudem shledává žalobkyně v tom, že je-li stanovena předběžná vykonatelnost rozhodnutí, není s konečnou platností rozhodnuto o opodstatněnosti uložené povinnosti a jedná se jen o prozatímní úpravu poměrů. Proto dne 15. 4. 2010 nebylo postaveno najisto, zda dodatečně vyměřené clo bylo ze strany celních orgánů požadováno po právu, neboť žalobkyně s ohledem na obsah dohody s žalovanou podala proti rozhodnutím celního úřadu odvolání. Pokud by žalobkyně uplatnila u žalované své právo na zaplacení částky dodatečně doměřeného cla již dne 15. 4. 2010, byla by tato žaloba příslušným soudem zamítnuta pro předčasnost. Existence celního dluhu byla postavena najisto až rozhodnutím celního ředitelství o odvoláních žalobkyně ze dne 24. 5. 2012 doručeným žalobkyni dne 30. 5. 2012, kdy bylo celní řízení pravomocně skončeno a bylo zřejmé, že částka uhrazená žalobkyní nebude celním úřadem vrácena. Dovolání je dle žalobkyně přípustné i p