§ 588 obchodní zákoník – Zároveň s úplatou je komitent povinen uhradit komisionáři náklady
Obchodní zákoník · 513/1991 Sb. · účinné od 1. 7. 2008 · Obchodní a korporátní právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 588 obchodního zákoníku stanoví, že komitent (objednatel) je povinen uhradit komisionáři (zprostředkovateli) nejen sjednanou úplatu, ale také náklady, které komisionář nutně nebo užitečně vynaložil při plnění svého závazku, přičemž v případě pochybností se má za to, že úplata již náklady zahrnuje. (§ 588 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, znění účinné od 1. 7. 2008)
Klíčová fakta
- Judikatura: na § 588 odkazuje 7 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od
- Zdroj: e-Sbírka, 513/1991 Sb.
Zároveň s úplatou je komitent povinen uhradit komisionáři náklady, které komisionář nutně nebo užitečně vynaložil při plnění svého závazku. V pochybnostech se má za to, že v úplatě je obsažena i náhrada nákladů.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Komisionář má právo na proplacení nákladů, které musel vynaložit, aby splnil svůj závazek vůči komitentovi (např. cestovní náklady, poplatky spojené s transakcí).
- Náklady musí být vynaloženy buď nutně (bez nich by nebylo možné závazek splnit) nebo užitečně (přispěly k lepšímu splnění závazku).
- Pokud není výslovně dohodnuto jinak, předpokládá se, že sjednaná úplata již pokrývá i tyto náklady.
- Komitent by měl počítat s tím, že kromě samotné úplaty může být povinen uhradit i další výdaje komisionáře.
Na co si dát pozor
- Pokud komisionář požaduje proplacení nákladů nad rámec úplaty, musí prokázat, že tyto náklady byly vynaloženy nutně nebo užitečně.
- Je vhodné si předem ve smlouvě jasně sjednat, zda úplata zahrnuje i náklady, nebo zda budou náklady propláceny zvlášť, aby se předešlo pochybnostem.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 588
Jak soudy aplikují § 588
… 1 Úmluvy o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy z 19. 6. 1980 (vyhlášené sdělením č. 64/2006 Sb. m. s.). Jelikož žalobkyně jako celní deklarant uhradila podle čl. 201 odst. 3 celního kodexu při zastupování žalované dodatečně vyměřené clo, šlo o nutný náklad žalobkyně při plnění komisionářské smlouvy ve smyslu § 588 obch. zák., na jehož úhradu má žalobkyně vůči žalované nárok.
Danou problematiku však neřešil ve vztahu ke všem významným okolnostem, především se zřetelem na ustanovení § 588 obch. zák. upravujícím pojem kupní smlouvy, a nevypořádal se se všemi zásadami, které jsou v této souvislosti významné.
Výhrady, že nešlo o „věc cizí“, shledal v souladu s uvedeným dovolacím důvodem, avšak s tím, že jimi obviněný zpochybňuje skutkové závěry, k nimž došly oba soudy a že s ohledem na ustanovení § 133 odst. 1 a § 588 obch. zák., nelze brát do úvahy toliko obsah kupní smlouvy, ale i to, že k převodu vlastnictví dojde teprve převzetím movité věci.