23 Cdo 495/2015 — Nejvyšší soud

23 Cdo 495/2015 citace  Právní věta:Prodávající odpovídá za škodu vzniklou v důsledku vady zboží, jež byla způsobena tím, že prodávající před přechodem nebezpečí škody na zboží s ním manipuloval, i když se tak stalo v důsledku nesprávného pokynu kupujícího. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 2. 2016 Spisová značka:23 Cdo 495/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.495.2015.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost za vady Dotčené předpisy:§ 420 odst. 1 obch. zák. § 425 odst. 1 obch. zák. § 455 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:18. 4. 2016 Publikováno ve sbírce pod číslem:13 / 2018 Anotace:Soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 142 154 Kč s příslušenstvím a zamítl žalobu co do částky 571 077 Kč s příslušenstvím. Soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovanou ústní smlouvu, podle níž žalovaná dodala žalobkyni na předmětnou stavbu 36 m3 betonu třídy B-30. Po přečerpání zkušební dávky vyrobené směsi a na základě vizuální kontroly uskutečněné pracovníky žalobkyně vydala žalobkyně pokyn k doředění směsi ze zásobníku vody přímo v domíchávači, což provedli řidiči domíchávačů – pracovníci žalované se svolením jednatele žalované Ing. T. K. – aniž by uskutečněný zásah poznamenali do dodacích listů, což byli povinni učinit. Žalovaná neupozornila žalobkyni, že přidání vody do betonové směsi ji může znehodnotit, což bylo její povinností podle předpisů, na jejímž základě získala certifikaci. Bylo zjištěno, že žalovanou dodaný beton nedosáhl dohodnuté pevnosti třídy B-30 a podle závěrů znaleckých posudků příčinou nedotvrdnutí betonu bylo nadměrné množství vody dodané do betonové směsi. Soud prvního stupně dovodil, že žalovaná nesplnila povinnost dodat zboží v jakosti a provedení podle smlouvy, tj. betonovou směs třídy B-30, jelikož směs, která byla čerpána z domíchávacího vozu do betonpumpy, se odlišovala od směsi ve smlouvě dohodnuté. Za okamžik dodání a převzetí směsi žalobkyní a tím přechodu nebezpečí na zboží ze žalované, která byla do té doby jejím nositelem, soud prvního stupně považoval dobu, kdy betonová směs započala být čerpána z domíchávacího vozu do betonpumpy a tímto zařízením do prvního nadzemního podlaží domu. Soud prvního stupně stanovil míru porušení povinnost žalované v tomto případě ve výši 2/3 způsobené škody. Ve zbývající části 1/3 nemá žalobkyně právo na náhradu škody, jelikož nesplnila prevenční povinnost dle § 415 obč. zák., protože nepřípustnost dodávání vody v takovém množství do betonové směsi s důsledkem změny kvality musela být žalobkyni zcela zřejmě známa. Soud prvního stupně konstatoval, že žalobkyně nesplnila svou povinnost podle § 427 odst. 1 obch. zák., když neprohlédla zboží po přechodu nebezpečí škody na zboží. Žalobkyni proto s ohledem na ustanovení § 382 obch. zák. nepřiznal 1/3 požadované náhrady škody. K odvolání žalobkyně i žalované odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I a II tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 856 615,50 Kč s příslušenstvím, co do částky 856 615,50 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl. Odvolací soud vyšel ze skutkových závěrů soudu prvního stupně a shodně se soudem prvního stupně dovodil, že žalovaná porušila povinnost dodat žalobkyni zboží v jakosti a provedení podle ústní smlouvy. Stejně jako soud prvního stupně považoval za okamžik přechodu nebezpečí škody na zboží ze žalované na žalobkyni, dobu, kdy betonová směs započala být čerpána z domíchávacího vozu do betonpumpy a tímto zařízením do domu. Na rozdíl od soudu prvního stupně spatřoval odvolací soud vyšší míru pochybení žalobkyně, neboť oba účastníci byli odborníci znalí toho, jak se bude chovat betonová směs, bude-li naředěna vodou. S ohledem na to stanovil odvolací soud podíl odpovědnosti za vzniklou škodu a důsledek nesplnění prevenční povinnosti předcházet či odvracet škody shodný, tj. nepřiznal žalobkyni jako poškozené nárok na náhradu škody z 1/2 způsobené škody. Proti měnícímu výroku podala žalovaná dovolání a Nejvyšší soud se zabýval posouzením okamžiku dodání zboží, tedy okamžiku, kdy přešlo nebezpečí škody na zboží (betonové směsi) z prodávajícího na kupujícího. Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 16. 5. 2016III.ÚS 1550/16Fenyk Jaroslavodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost15. 11. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.     23 Cdo 495/2015   ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně TEKTON CZ s.r.o., se sídlem ve Volyni, Slovenská 695, PSČ 387 01, IČO 26034701, zastoupené Mgr. Vladislavou Kučerovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Dlouhá 35, proti žalované ALFABETON s.r.o., se sídlem v Praze 2-Vinohrady, Šmilovského 9/1268, PSČ 120 00, IČO 25162331, zastoupené Mgr. Michalem Pokorným, advokátem, se sídlem v Praze 2, Lublaňská 507/8, PSČ 120 00, za účasti vedlejšího účastníka České pojišťovny a.s., Praha 1, Spálená 75/16, PSČ 11304, IČO 45272956, s adresou pro doručování Česká pojišťovna a.s., regionální ředitelství v Českých Budějovicích, Pražská 1280, o zaplacení částky 1 713 231 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 40/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. ledna 2014, č. j. 4 Cmo 180/2013-901, takto: I.      Dovolání se zamítá. II.    Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 17. 5. 2012, č. j. 13 Cm 40/2003-831, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 142 154 Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem I), zamítl žalobu co do částky 571 077 Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body III, IV, V a VI). Soud prvního stupně zjistil, že mezi žalobkyní jako zhotovitelem a J. K. (manželkou jednatele žalobkyně) jako objednatelem byla uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem byla dostavba a přístavba rodinného domku. Mezi účastníky je nesporné, že žalobkyně uzavřela se žalovanou ústní smlouvu, podle níž žalovaná dodala žalobkyni na tuto stavbu 36 m3 betonu třídy B-30. Po přečerpání zkušební dávky vyrobené směsi a na základě vizuální kontroly uskutečněné pracovníky žalobkyně vydala žalobkyně pokyn k doředění směsi ze zásobníku vody přímo v domíchávači, což provedli řidiči domíchávačů - pracovníci žalované se svolením jednatele žalované Ing. T. K., aniž by uskutečněný zásah poznamenali do dodacích listů. Soud prvního stupně dále vyšel ze skutkového závěru, že žalovaná neupozornila žalobkyni, že přidání vody do betonové směsi ji může znehodnotit, což bylo její povinností podle předpisů, na jejímž základě získala certifikaci, zejména směrnice „Systém kontroly jakosti při výrobě betonů pro uložení – transport betonů“, v jejímž čl. 11 je uvedeno, že výrobce betonů musí písemně upozornit každého přepravce, že nesmí provádět žádné zásahy do složení betonové směsi během přepravy a vykládání, kromě úprav, které dohodne s výrobcem, jimiž se rozumí změna konzistence přidáním vody do betonové směsi, což je nepřípustné. V dodacím listu, jehož vzor je součástí uvedené směrnice, nebyl učiněn žádný záznam o dodání vody do betonové směsi. Soud vyšel dále ze zjištění, že žalovaná byla povinna podle čl. 3 „Dodacích podmínek pro prodej čerstvého betonu“, platných pro žalovanou od 1. 4. 1999, upozornit žalobkyni, že do čerstvého betonu nesmí být přidávána voda ani jakékoliv jiné přísady. Pokud se tak děje na výslovnou žádost odběratele, musí být taková skutečnost zaznamenána a odběratelem potvrzena v dodacím listu, což se v daném případě nestalo. Dále bylo mezi účastníky nesporné, že žalovanou dodaný beton rozprostřený na stropě I. NP stavby netuhnul předpokládaným způsobem. Bylo zjištěno, že žalovanou dodaný beton nedosáhl dohodnuté pevnosti třídy B-30 deklarované pro stáří 28 dnů a podle závěrů znaleckých posudků příčinou nedotvrdnutí betonu bylo nadměrné množství vody dodané do betonové směsi, když v úvahu připadající příčina spočívající v nedokonalém hutnění nebyla prokázána a na vině nemohly být ani povětrnostní podmínky či porušení receptury při výrobě betonu třídy B-30. Soud prvního stupně dovodil, že žalovaná nesplnila povinnost dodat zboží v jakosti a provedení podle smlouvy, tj. betonovou směs třídy B-50, jelikož směs, která byla čerpána z domíchávacího vozu do betonpumpy se odlišovala od směsi ve smlouvě dohodnuté. Za okamžik dodání a převzetí směsi žal