23 Cdo 5145/2017 — Nejvyšší soud

23 Cdo 5145/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 6. 2018 Spisová značka:23 Cdo 5145/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:23.CDO.5145.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dobrá pověst Dotčené předpisy:§ 135 odst. 2 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:10. 9. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 5145/2017- 161 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobce České vysoké učení technické v Praze se sídlem v Praze 6 – Dejvicích, Zikova 1903/4, PSČ 166 36, IČO 68407700, zastoupeného JUDr. Veronikou Ordnungovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, U Ladronky 1145/42, PSČ 169 00, proti žalovanému R. J., bytem v B. n. S., o ochranu dobré pověsti právnické osoby, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 17 Cm 32/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. dubna 2017, č. j. 4 Cmo 28/2017-127, t a k t o : Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. dubna 2017, č. j. 4 Cmo 28/2017-127, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 10. listopadu 2016, č. j. 17 Cm 32/2014-98, uložil žalovanému zveřejnit v celostátních denících Hospodářské noviny a Mladá fronta Dnes omluvu tohoto znění: „Dne 18. května 2014 jsem v druhé části pořadu ČT 24 Otázky V. M. v rámci debaty o opravě dálnice D1 obvinil České vysoké učení technické v Praze z účasti na zločinném spiknutí a z toho, že někteří jeho pracovníci, které jsem označil za zločince, spolupracují s projekčními firmami a dávají kulatá razítka na kdejaký paskvil. Dále jsem naznačil, že na půdě Českého vysokého učení technického v Praze (dále jen „ČVUT“) je řada osob, které jsou součástí starého zločinu a které pošpiňují ČVUT. Za uvedená tvrzení a obvinění, která nebyla prokázána a která jsem nepodložil žádnými důkazy, se tímto Českému vysokému učení technickému omlouvám, neboť si uvědomuji, že taková prohlášení mohla významně poškodit vážnost a pověst celé ČVUT.“ (I. výrok). Soud prvního stupně uložil žalovanému nahradit žalobci náklady řízení (II. výrok). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že formulace, které žalovaný v pořadu Otázky V. M. použil, jsou nejen samostatně, ale i v kontextu zbylého projevu takové intenzity, že mohly do pověsti žalobce zasáhnout (a také do ní zasáhly, což měl soud prvního stupně prokázáno provedenými důkazy), nešlo o přípustnou kritiku založenou na hodnotícím úsudku, neboť hodnotícím úsudkem nemůže být tvrzení, že se žalobce účastní na zločinném spiknutí, jeho zaměstnanci jsou zločinci zúčastnění na starých zločinech, posvěcující jakékoli paskvily. Takové výroky, byť vyřčené pod emočním tlakem, jsou podle soudu prvního stupně nepřípustné a naprosto vybočují z pravidel solidní kritiky. Slovní spojení o zločinu a potažmo zločinném spiknutí je natolik hraniční, že může být vnímáno jako skutečné soustavné úmyslné porušování trestního zákona, tj. jako tajné spiknutí či konspirace žalobce s nezákonným politickým nebo ekonomickým celkem. Podle soudu prvního stupně bylo na žalovaném, který přijal pozvánku do sledovaného pořadu, a věděl, jaké bude jeho téma, aby se zdržel nepřípustné kritiky, kterou nemohl žalobci pomoci a ochránit ho před jeho vlastními akademiky, jak ke své obraně argumentoval. Vrchní soud v Olomouci napadeným rozsudkem I. výrok rozsudku soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl (I. výrok) a uložil žalobci nahradit žalovanému náklady řízení před soudem prvního stupně i před soudem odvolacím (II. a III. výrok). Odvolací soud vyšel ze mimo jiné ze zjištění, že žalovaný v uvedeném pořadu uvedl doslova toto: „Ve chvíli, kdy chceme hledat odborníky, tak my musíme pracovat s lidma, kteří se nějakým způsobem pošpinili, a teď jde o to, jak moc, jestli aktivně, nebo pasivně. Na vaší universitě je takových jmen velmi hodně. Vás si vážím, ale máte tam kolegu L., to je zločinec na akademické půdě. Opravdu! Jo, v tuto chvíli to pošpiňuje celé ČVUT, ať už dopravní nebo stavební fakultu. Je potřeba říct, projekční firmy, které jsou opravdu zločinného charakteru, neboť, a v tuto chvíli nebude mít problém Česká televize, ale já jako osoba, ve chvíli, když právě tyto projekční firmy typu Pragoprojekt v případě dálnic a silnic, anebo Sudop v případě železnice, potřebovaly si něco posvětit, tak potřebovaly kulaté razítko. A samozřejmě akademická půda je ideální, ale ne každá universita by takového razítko dala na jakýkoli paskvil. Brno, Pardubice je velmi opatrné. I pan M. je velmi opatrný. Pan L. posvětí cokoliv, a dlouhodobě, není to jenom jeho úlet. Pan M. se taky zašpinil v případě D47 tehdy v rámci PPP projektu s Izraelci, vy jste to zastával, ale to byly vaše chyby a chyby se stávají, ale váš kolega L., ten aktivně tomu zločinu pomáhal. Ale ono je potřeba to nazvat něco jako zločinné spiknutí. Protože vlastně největší problém je v těch projekčních firmách Pragoprojekt, Sudop, které spolupracují s akademickou půdou, která to posvěcuje.“ Podle odvolacího soudu výroky, které v pořadu zazněly, byly „poněkud jiné“, než za které požaduje žalobkyně omluvu. Žalovaný konkrétně „neobvinil“ ČVUT z účasti na zločinném spiknutí, ani z toho, že někteří jeho pracovníci jsou zločinci a dávají kulatá razítka na kdejaký paskvil. Nenaznačil, že na půdě žalobce je řada osob, které jsou součástí starého zločinu. Z toho, že je zločinec, obvinil totiž pouze pana L., o němž také řekl, že posvětí cokoli a dlouhodobě. Uvedl pouze, že na universitě žalobce je hodně lidí, kteří se nějakým způsobem pošpinili, ale výslovně řekl, že jde o to, jak moc, jestli aktivně nebo pasivně. Se zřetelem na kontext, v jakém tato slova uvedl, podle odvolacího soudu rozhodně nelze dovodit, že tím řekl, že na universitě jsou osoby, které jsou součástí starého zločinu. Dále odvolací soud dovodil, že formulace, které žalovaný použil, jak samostatně, tak v kontextu zbylého projevu, nedosáhly takové intenzity, že by do dobré pověsti žalobce mohly zasáhnout. Slova žalovaného, že na půdě žalobce jsou lidé, kteří se v minulosti nějakým způsobem pošpinili, byla řečena v souvislosti s panem L., o něm bylo řečeno, že je zločinec na akademické půdě, pojem „kdejaký paskvil“ byl použit rovněž jen v souvislosti s panem L. Výtky na adresu pana L. jsou takového rázu, že se podle odvolacího soudu skutečně mohly dotknout jeho pověsti, ten však měl možnost bránit se proti nim sám, vážnost a pověst celého ČVUT podle odvolacího soudu však významně poškodit nemohly. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které považuje za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), uplatňuje důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 o. s. ř. Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že vyjádření žalovaného v pořadu České televize Otázky V. M. nejsou takového charakteru, aby se mohla dotknout jeho vážnosti a pověsti. Prohlášení žalovaného ostatně vyvolala velkou mediální pozornost. Žalovaný nenapadal jen několik konkrétních osob působících na půdě žalobce, ale instituci žalobce jako takovou. Dovolatel je proto přesvědčen, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku jeho aktivní legitimace ve sporu. Podle dovolatele dále odvolací soud nesprávně právně posoudil neoprávněnost zásahu do jeho dobré pověsti, protože dezinterpretoval výroky žalovaného, které jak samostatně, tak ve svém kontextu směřovaly proti žalobci. Dovolatel je hodnotí jako nepřiměřenou a urážlivou kritiku a odkazuje na často v obdobných sporech judikaturou Nejvyššího soudu citovaný nález Ústavního soudu ze dne 8. února 2000, sp. zn. I. ÚS 156/99. Připomíná, že žalovaný neunesl důkazní břemeno a neprokázal, že byly naplněny okolnosti vylučující neoprávněnost zásahu do žalobcovy dobré pověsti. Uvedené otázky podle dovolatele posoudil odvolací soud v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně například s rozsudkem ze dne 6. září 2011, sp. zn. 30 Cdo 149/2010, nebo ze dne 3. září 2002, sp. zn. 28 Cdo 1375/2002, podle nichž je zásahem do práva na ochranu dobré pověsti právnické osoby zásadně každé nepravdivé tvrzení nebo obvinění, které zasahuje její dobrou pověst. Žalovaný se podle obsahu spisu k podanému dovolání nevyjádřil. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2