23 Cdo 5448/2008 — Nejvyšší soud

23 Cdo 5448/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 2. 2011 Spisová značka:23 Cdo 5448/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.5448.2008.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dokazování Smlouva mandátní Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. § 572 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:25. 8. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 5448/2008ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně Jiřina Valentová a partneři, spol. s r.o., se sídlem v Šumperku, Sady 1. máje, Dům kultury, PSČ 787 01, IČO 25396722, proti žalované LUCKY BONUS s.r.o. „v likvidaci“, se sídlem v Praze 5 - Smíchov, Nádražní 4, IČO 25756974, zastoupené Mgr. Vratislavem Vlčkem, advokátem, se sídlem v Praze 9, Běluňská 258/68, o zaplacení částky 512 085 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 23 Cm 411/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. dubna 2008, č. j. 3 Cmo 453/2007-163, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. dubna 2008, č. j. 3 Cmo 453/2007-163, se v měnícím výroku, kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 512 085 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z této částky ročně od 1. 8. 2001 do zaplacení, a dále v obou výrocích o náhradě nákladů řízení zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: Městský soud v Praze v pořadí druhým rozsudkem ze dne 14. června 2007, č. j. 23 Cm 411/2001-139, vydaným poté, co byl jeho předchozí rozsudek ze dne 14. prosince 2004, č. j. 23 Cm 411/2001-62, zrušen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 16. ledna 2006, č. j. 3 Cmo 214/2005-105, opětovně zamítl žalobu na zaplacení částky 512 085 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11 % od 1. 8. 2001 (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body II a III). Soud prvního stupně zjistil, že ve smlouvě o spolupráci při provozování výherních hracích přístrojů č. 111 uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 16. 3. 2001 se účastnice dohodly mimo jiné na tom, že žalovaná dodá a instaluje žalobkyni v její provozovně v Šumperku výherní hrací přístroje a žalobkyně za úplatu poskytne žalované služby směřující k zajištění jejich provozu v podobě mj. jejich ochrany před poškozením, udržování přístrojů v herní pohotovosti, zajištění osoby pro kreditování, kontrolu a výplatu sázek hráčům, inkasování v zastoupení žalované tržeb z provozu hracích přístrojů, vedení písemné evidence peněžní hotovosti z průběhu kreditovaných a vyplacených sázek, oznamování peněžních a jiných nesrovnalostí, hlášení závad na hracích přístrojích, zajištění obsluhy výherních hracích přístrojů vkládáním a vyplácením kreditu hráčům, kontroly hry atd. V citované smlouvě se žalobkyně a žalovaná dohodly, že provozní obsluha nese odpovědnost za zajištění obsluhy a dozoru nad výherními hracími přístroji v provozovně, jakož i za případné rozdíly mezi tržbou vypočtenou a tržbou skutečnou s výjimkou prokázané a doložené technické poruchy výherního hracího přístroje a počítadel. Žalobou uplatněný nárok se týká provozu čtyřmístné elektromechanické rulety v. č. 110 040 ev. č. 9909/1-4 (dále jako „hrací přístroj“ nebo „VHP“). Soud prvního stupně vyšel z nesporných skutkových zjištění, že hrací přístroj byl do provozu uveden dne 16. 4. 2001, kdy stavy na všech jeho počítadlech byly nulové, a provoz hracího přístroje byl ukončen a od žalobkyně převzat dne 11. 6. 2001 bez zjevných závad. Z protokolu o kontrole předmětného stroje ze dne 7. 5. 2001 vyplynulo, že hrubá tržba z jeho provozu dle stavu počítadel činila minus 38 269 Kč. Z protokolu o kontrole a ukončení provozu hracího přístroje ze dne 11. 6. 2001 vyplývá, že hrubá tržba činila za předmětné období minus 512 085 Kč. Z výpovědi svědka P. M., který zajišťoval servis předmětné rulety v danou dobu, soud zjistil, že není běžné, aby provoz hracích přístrojů tohoto druhu skončil v rozmezí jednoho měsíce v minusu o takovou částku. Dále z ní zjistil, že chod rulety je možné zmanipulovat tak, aby nedošlo k jejímu zjevnému poškození. Z vyjádření společnosti EVONA electronic, s. r. o., které se týkalo kontroly centrální počítačové jednotky předmětné rulety ze dne 18. 6. 2001, soud prvního stupně zjistil, že v době od dubna 2001 do června 2001 byl oběh kuličky v talíři předmětného stroje ovlivňován stláčením vyfukovací hadice a docházelo ke zpomalení otáček kola rotoru s tím důsledkem, že kulička dopadla na určitou výseč kola. Kombinací těchto okolností došlo k ovlivnění hry na ruletě a ke zmanipulování stavů počítadel rulety (IN a OUT). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že k rozdílu mezi vklady a výhrami zaznamenanému počítadly výherního stroje došlo v důsledku technické poruchy. Současně nebylo prokázáno, že by žalobkyně požadovanou částku v podobě výher zaznamenaných na předmětném stroji skutečně vyplatila, přičemž skutečnost, že stavy na počítadlech hracího přístroje vypovídaly o ztrátě 512 085 Kč, k prokázání vyplacení výher nepostačuje. Při právním posouzení věci soud prvního stupně vztah mezi účastníky hodnotil podle ustanovení § 642 a násl. obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) jako smlouvu o zprostředkování uzavírání smluv o hře ve smyslu § 845 a § 846 občanského zákoníku a § 1 a 2 písm. e) zákona č. 202/1990 Sb. Pokud jde o uplatněný nárok, pak žalovaná zmocnila žalobkyni ve smyslu § 566 odst. 1 obch. zák. mimo jiné k tomu, aby v zastoupení žalované (jako neprofesionální mandatář s odlišným předmětem podnikání) účastníkům hry provozované žalovanou pomocí předmětného výherního přístroje vyplácela výhry a inkasovala tržby z provozu tohoto přístroje s tím, že náklady v podobě vyplacených výher nebyly zahrnuty v úplatě (příloha č. 1 smlouvy). Podle § 572 obch. zák. je mandant povinen mandatáři uhradit náklady, které mandatář nutně nebo účelně vynaložil při plnění svého závazku. Žalobkyni se však nepovedlo prokázat, že by jí v souvislosti s vyplacenými výhrami vznikly ve smyslu tohoto ustanovení náklady v žalované výši a že by žalovaná byla v prodlení s jejich úhradou žalobkyni. Z toho důvodu, soud prvního stupně podanou žalobu zamítl. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 23. dubna 2008, č. j. 3 Cmo 453/2007-163, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé ve výroku I tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 512 085 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z této částky ročně od 1. 8. 2001 do zaplacení; potvrdil zamítnutí žaloby ohledně úroku z prodlení ve výši 2,5 % ročně z částky 512 085 Kč od 1. 8. 2001 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím. Odvolací soud při svém rozhodování vyšel ze skutkových závěrů soudu prvního stupně, zopakoval pouze dokazování smlouvou o spolupráci při provozování výherních hracích přístrojů č. 111 včetně přílohy č. 1 a dospěl k závěru, že žalovaný nárok je ve skutečnosti nárokem žalobkyně (označené ve smlouvě jako provozní obsluha) na úhradu nákladů, které vynaložila namísto žalované (označené ve smlouvě jako provozovatel) na provoz VHP, a proto bylo třeba uplatněný nárok posoudit z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Ze smlouvy o spolupráci při provozování VHP totiž vyplývá, že se v ní smluvní strany sice dohodly na způsobu rozdělení zisku, úprava však postrádá dohodu stran i o způsobu podílení se na ztrátách, dojde-li k nim. Odvolací soud považoval v dané věci za rozhodující skutečnost to, že stav počitadel předmětného VHP ukazoval v době ukončení provozu VHP v prostorách žalobkyně rozdíl mezi vklady a výplatami výher vyplacených výhercům ve výši 512 085 Kč. Přihlédl k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že by došlo k technické poruše těchto počítadel a dospěl k závěru, že žalobkyně vyplatila za žalovanou jako provozovatele VHP sázky úspěšným výhercům, a má proto nárok na vrácení uvedené částky. Rozsudek odvolacího soudu napadla dovoláním žalovaná, odkazujíc co do jeho důvodů na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) a § 241a odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování. Podle obsahu dovolání dovolatelka napadá rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, jímž byl ve věci samé rozsudek soudu prvního stupně změněn. Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu, že se právní povahou smluvního vztahu účastníků dostatečně nezabýval, předmětnou smlouvu o spoluprác