23 Cdo 606/2011 — Nejvyšší soud

23 Cdo 606/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 9. 2012 Spisová značka:23 Cdo 606/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.606.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. § 80 písm. c) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:6. 12. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 606/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně Českomoravské investiční a. s., se sídlem v Brně, Bartošova 1833/6, PSČ 602 00, IČO 49969854, zastoupené Mgr. Davidem Jüngerem, advokátem, se sídlem v Ostravě - Mariánských Horách, ul. 28. října 219/438, proti žalovaným 1) TOBA TRADE s. r. o., se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Tyršova 1438/38, PSČ 716 00, IČO 26860414, zastoupené JUDr. Světlanou Vargovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě, Musorgského 14, a 2) Správě železniční dopravní cesty, státní organizaci, se sídlem v Praze 1, Nové Město, Dlážděná 1003/7, PSČ 110 00, IČO 70994234, o určení neplatnosti kupní smlouvy a určení vlastnického práva, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 46 C 13/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. března 2010, č. j. 17 Co 387/2008-205, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit prvé žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9 360 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Světlany Vargové, advokátky, se sídlem v Ostravě, Musorgského 14. III. Ve vztahu mezi žalobkyní a druhou žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 9. července 2008, č. j. 46 C 13/2007-155, zamítl žalobu na určení, že kupní smlouva uzavřená mezi druhou žalovanou jako prodávající a prvou žalovanou jako kupující, podle níž druhá žalovaná převedla na první žalovanou vlastnické právo k nemovitostem dosud zapsaným na listu vlastnictví č. 417 vedeném pro katastrální území Horní Heršpice, obec Brno, a to k budově čp. 110, bytový dům, část obce Horní Heršpice, situované na pozemku parc. č. 2028 – zastavěná plocha a nádvoří a k pozemku parc. č. 2028 – zastavěná plocha a nádvoří, je neplatná a dále na určení, že vlastníkem těchto nemovitostí je Česká republika s právem hospodaření s majetkem státu pro druhou žalovanou (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body II a III). Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že při uzavírání kupní smlouvy o převodu nemovitostí specifikovaných ve výroku rozsudku došlo k porušení ustanovení § 22 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích (dále jen „zákon č. 219/2000 Sb.“), a tím, že proces výběru nejvhodnější nabídky byl proveden v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, neboť nebyla dodržena zásada rovnosti účastníků a transparentnosti řízení. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení spatřovala žalobkyně ve znovuobnovení její možnosti opět se ucházet o nabytí převáděného majetku, což by mělo příznivý dopad na její právní postavení. Soud prvního stupně se zabýval otázkou, zda na požadovaném určení má žalobkyně naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Podle ustálené judikatury je naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým. Žaloba na určení ve smyslu § 80 písm. c) o. s. ř. není opodstatněná tehdy, má-li požadované určení jen povahu předběžné otázky ve vztahu k posouzení, zda tu je či není právní vztah nebo právo, a to zejména tehdy, jestliže taková předběžná otázka neřeší nebo nemůže řešit celý obsah nebo dosah sporného vztahu nebo práva. Stav ohrožení práva žalobce nebo nejistota v jeho právním postavení se totiž v takovém případě neodstraní pouze tím, že bude vyřešena předběžná otázka, z níž bez dalšího právní vztah (právo) významný pro právní poměr účastníků ještě nevyplývá, ale až určením, zda tu právní vztah nebo právo je či není. Jestliže právní otázka platnosti či neplatnosti smlouvy má povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu, není zpravidla dán naléhavý právní zájem na řešení této předběžné otázky, lze-li žalovat přímo o určení existence práv anebo právního vztahu. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení je třeba zkoumat se zřetelem ke konečnému smyslu rozhodnutí, jehož vydání se žalobkyně domáhá, tedy zápisu do katastru nemovitostí. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v dané věci by rozhodnutí o určení neplatnosti kupní smlouvy uzavřené žalovanými nemohlo být podkladem pro změnu zápisu vlastnického práva podle § 7 odst. 1 a 2 ve spojení s § 1 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných práv k nemovitostem v katastru nemovitostí. Z toho dovodil, že žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na určení neplatnosti předmětné smlouvy, neboť v případě vyhovění žalobě by se na právním postavení žalobkyně vzhledem k nemovitostem nic nezměnilo, mohla by se pouze ucházet o jejich nabytí, avšak žalovaná by neměla povinnost s ní uzavřít kupní smlouvu. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení není také dán proto, že Česká republika je v katastru nemovitostí stále vedena jako vlastník předmětných nemovitostí. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 8. března 2010, č. j. 17 Co 387/2008-205, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a III potvrdil (výrok pod bodem I), změnil výrok o náhradě nákladů řízení v prvním stupni (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky pod body III a IV). Odvolací soud doplnil dokazování inzerovanou nabídkou druhé žalované k prodeji nemovitostí, nabídkou žalobkyně k odkoupení nemovitostí, sdělením žalobkyně ze dne 15. 12. 2006 Euro Reality Group s.r.o., informací o solventnosti klienta ze dne 13. 12. 2006, kupní smlouvou žalovaných ze dne 18. 12. 2006, smlouvou o zachování důvěrného charakteru informací, pravidly pro Data Rooms a potvrzením o nahlédnutí zástupců žalobkyně do Data Rooms a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. Odvolací soud se ztotožnil s obecnými závěry soudu prvního stupně ohledně existence naléhavého právního zájmu na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, a odkázal na ně. Ztotožnil se také se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem, neboť Česká republika je stále zapsána jako jejich vlastník s právem hospodaření pro druhou žalovanou. Nelze ani dospět k závěru, že by rozhodnutí o požadovaném určení vlastnického práva pro Českou republiku s právem hospodaření pro druhou žalovanou mělo povahu otázky předběžné ve vztahu k jiné právní otázce. K obdobnému závěru dospěl odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně i ve vztahu k požadovaném určení neplatnosti kupní smlouvy uzavřené žalovanými. V této souvislosti zdůraznil, že účel určovací žaloby může být v případech nabídkového (výběrového) řízení naplněn pouze tehdy, domáhá-li se neplatnosti právního úkonu neúspěšný uchazeč, který veškeré podmínky prodeje majetku splnil, pokud prokáže svá tvrzení, že jeho nabídka byla jako celek lepší než nabídka vítězného uchazeče. Domáhat se určení neplatnosti kupní smlouvy uzavřené po nabídkovém řízení však nemůže každý neúspěšný uchazeč o prodávaný majetek. V daném případě nelze žalobkyni považovat za neúspěšného uchazeče, jehož nabídka by jako celek (souhrn všech vyžadovaných podmínek) byla lepší než nabídka skutečného vítězného uchazeče. V posuzované věci bylo ze smlouvy o zachování důvěrného charakteru informací, uzavřené dne 23. 11. 2006, zjištěno a prokázáno, že se žalobce prostřednictvím Data Rooms seznámil s majetkem, který měl být prodáván, jakož i s jeho minimální cenou. Z vlastního dopisu žalobkyně, který zaslala společnosti Euro Reality Group s.r.o., odvolací soud zjistil, že žalobkyně nebyla ochotna akceptovat veškeré podmínky, které byly zejména ohledně financování prodeje nemovitostí ze strany Euro Reality Group s.r.o., požadovány. Neúspěch žalobkyně proto spočíval v nesplnění podmínek vyhlášených druhou žalovanou prostřednictvím zprostředkovatele prodeje Euro Reality Group s.r.o., a nikoliv v tom, že by byl na její úkor vybrán uchazeč, jehož nabídka byla ve svém souhrnu méně výhodná. Odvolací soud uzavřel, že žalobkyni tak nelze považovat za účastníka řízení, jehož právo by byl