23 Cdo 65/2026 — Nejvyšší soud

23 Cdo 65/2026 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 2. 2026 Spisová značka:23 Cdo 65/2026 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:23.CDO.65.2026.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nepřípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 předpisu č. 99/1963 Sb. § 237 předpisu č. 99/1963 Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:11. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 65/2026-585 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně FILKOM, s.r.o., se sídlem v Jedomělicích, č. p. 144, identifikační číslo osoby 45146110, zastoupené Mgr. Milanem Schagererem, advokátem se sídlem v Praze 5, Plzeňská 276/298, proti žalované J. M., zastoupené Mgr. Davidem Macháčkem, advokátem se sídlem v Kladně, T. G. Masaryka 108, o zaplacení 554 222 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 215 C 36/2017, o dovolaní žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2021, č. j. 25 Co 188/2021-471, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 13 116 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobkyně. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se v řízení na žalované domáhala zaplacení částky 544 222 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že se žalovanou (a též s dalším spoluvlastníkem) uzavřela dne 17. 8. 2016 kupní smlouvu, podle které nabyla od žalované spoluvlastnický podíl o velikosti 55/96 (a od dalšího spoluvlastníka podíl o velikosti 41/96) k pozemku parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY (rodinný dům), a spoluvlastnický podíl id. 55/96 k pozemku parc. č. XY, to vše v katastrálním území XY. Rodinný dům vykazoval vadu na svém založení (nedostatečné základy), jejíž odstranění prodloužilo plánovanou dobu rekonstrukce domu. Žalobkyně tak v řízení požadovala po žalované přiměřenou slevu z kupní ceny ve výši 475 159 Kč (jež měla i s ohledem na velikost žalovanou převáděného spoluvlastnického podílu kompenzovat celkové náklady žalobkyně na odstranění vady ve výši 829 369 Kč) a ušlý zisk ve výši 79 063 Kč (z celkové výše ušlého zisku 138 000 Kč), který měl žalobkyni vzniknout tím, že pro prodloužení rekonstrukce domu způsobeného nezbytností odstranit i vady, nemohla dům po určitou dobu pronajímat. 2. Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 1. 2. 2021, č. j. 215 C 36/2017-398, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 554 222 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok pod bodem I), zamítl žalobu co do 1% úroku z prodlení z částky 554 222 Kč od 1. 2. 2017 do zaplacení (výrok pod bodem II), rozhodl o povinnosti žalované zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobkyni částku 382 068,40 Kč (výrok pod bodem III) a České republice – Okresnímu soudu v Kladně částku 12 424 Kč (výrok pod bodem IV). 3. Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek Okresního soudu v Kladně v napadeném výroku pod bodem III tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 368 952 Kč, jinak jej v tomto výroku potvrdil (výrok I), změnil jej v napadeném výroku pod bodem IV tak, že České republice náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok II), potvrdil jej v napadeném výroku pod bodem I (výrok III) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 26 233 Kč (výrok IV). 4. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná včasným dovoláním, v němž navrhla jeho zrušení, jakož i zrušení rozsudku soudu prvního stupně. Spolu s dovoláním podala i návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu, o kterém bylo rozhodnuto již usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2022. č. j. 23 Cdo 1110/2022-553. Poté bylo dovolací řízení přerušeno z důvodu probíhajícího insolvenčního řízení (po zjištění úpadku žalované). 5. Přípustnost dovolání spatřovala žalovaná v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, „zda u předmětné stavby, zde rodinný dům, vybudovaný v roce 1927, kdy v této době neexistovaly závazné normy (právní předpisy) pro budování základů obytných staveb, které by stanovovaly hloubku a kvalitu základů obytných staveb, by se v současné době jednalo o vadu v podobě absence založení domu ve smyslu ust. § 2099 odst. 1“ zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), při jejímž řešení se podle žalované odvolací soud odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2011, sp. zn. 33 Cdo 896/2010 (který je – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – veřejnosti dostupný – na https://www.nsoud.cz), podle nějž nelze považovat za vadu např. v případě velmi starého domu jeho běžné opotřebení, které vzhledem ke stanovené nebo obvyklé době životnosti domu odpovídá jeho stáří, provedeným (neprovedeným) rekonstrukcím a běžnému způsobu užívání i údržby (např. napadení krovů dřevokazným hmyzem). Žalovaná v souvislosti s tím namítla též extrémní nesoulad provedeného dokazování se závěry odvolacího soudu (i soudu prvního stupně). 6. Podle žalované ze skutkového stavu vyplývalo, že nešlo o vadu, či skrytou vadu. Poukazovala na to, že žalobkyně měla dům k dispozici více než dva měsíce před koupí, že společnost Inprostav Slaný, s.r.o., pro žalovanou ještě před podpisem kupní smlouvy vyhotovila detailní rozpočet případné rekonstrukce domu a nástavby dalšího obytného patra, které žalobkyně plánovala, že na domě byla viditelná prasklina a že žalobkyni bylo velmi dobře známo stáří domu, který byl de facto za plánovanou životností. K živostnosti staveb poukázala na právní předpisy, podle nichž činí životnost ostatních druhů konstrukcí 80 let a méně. Žalovaná též s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1619/2007, vyjádřila pochybnost o své případné pasivní legitimaci k možné škodě, kterou podle ní mohla způsobit společnost Inprostav Slaný, s.r.o., resp. projektant (statik), neboť základem každé projektové dokumentace či plánování zásadní rekonstrukce budovy, kdy se může měnit statika domu, je právě statický posudek. 7. Žalovaná dále vytkla soudům obou stupňů pochybení v jejich postupu, nevypořádali-li se s její námitkou, že žalobkyně vystupovala v postavení podnikatele – profesionála, neboť předmětnou nemovitost nabyla za účelem podnikatelské činnosti, a že žalovaná vystupovala v postavení spotřebitele, tedy slabší strany. Také namítala nesprávný postup odvolacího soudu ohledně stanovení možné slevy z kupní ceny, nepřihlédl-li odvolací soud k tomu, že si žalobkyně s dalším spoluvlastníkem v dohodě o narovnání sjednala poskytnutí slevy z kupní ceny ve výši 250 000 Kč a že sama žalovaná poskytla další slevu ve výši 50 000 Kč za údajné vymontování topení z domu. 8. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla jeho odmítnutí pro nepřípustnost. 9. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“. 10. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 11. Přípustnost dovolání nemůže založit otázka, zda šlo o vadu prodávané věci, neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od žalovanou citovaného rozhodnutí (jehož závěry jsou v rozhodovací praxi dovolacího soudu reflektovány i ve vztahu k právní úpravě § 2099 odst. 1 o. z. – srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 33 Cdo 764/2019, ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2386/2022, a ze dne 28. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1664/2025). Žalovaná ve svých úvahách pomíjí, že odvolací soud – shodně se soudem prvního stupně – vycházel ze skutkových zjištění o tom, že zjištěná vada domu (nedostatečné, resp. téměř řádné základy v nepodsklepené části domu) nebyla nedostatkem vyplývajícím obecně ze stáří domu postaveného v roce 1927 (oproti přesvědčení žalované k této skutečnosti odvolací soud při hodnocení otázky, zda se jedná o vadu, zjevně přihlížel) a jeho běžného opotřebení, ale